Vzpomínky na lásku

S kórejskými filmami zatiaľ nemám bohaté skúsenosti, ale stačilo, že si ma tento slaďák získal už len titulným obalom. A čo sa skrývalo za ním? To sa snáď ani nedá opísať slovami. Nádherný film, nádherní herci, svojimi výkonmi dodávajúci snímke osobité čaro a aj sentiment, ktorý sa tu často trhal z reťaze, k tomu akosi prirodzene patril. Klavírny motív smutnú atmosféru iba podtrhoval a obzvášť ma úplne uchvátila scéna na kopcoch s fialovými odleskami v pozadí či intímnou kamerou. Hlavná hrdinka bola stelesnením vnútornej krásy a ani nemusím byť beznádejná romantička, aby ma toto dohnalo k slzám. (16.03.2010)

Jde to, ale dře to, Žaneto :-) Od revoluce byl do našich luků a háju vpouštěn Hollywood po tunách, takže průměrný český divák je zhýčkán a nevěří ničemu, co je na východ dál, než Slovensko. Proto je nám tak ta asijská tvorba tak neznámá. Já ji pomalinku přicházím na chuť, dje vidět ten obrovský rozdil v mentalitě lidí, v odlišných kultůráách, které vyznáváme. Nae meori sogui jiugae by americká produkce nikdy nezvládla, s takovou lehkostí a jemností bez postraních sraček a omáček. Nefalšovaná romance od začátku do konce! Woo-sung Jung i Ye-jin Son hráli výborně, byli sladění a oba dva na asijaty vypadali dobře. To není náznak rasismu, ale její tvář byla taková neobvyklá, hezky protáhlá a úplně na začátku vypada nejlíp. A Moment to Remember je sice nefalšovanou romancí, ale já se přes tři hvězdičky nedostanu. Přiznávám se, že je chyba ve mne, film je to totiž perfektní. (02.07.2008)

Shodou okolností jsem den po zhlédnutí A Moment to Remember vedl zajímavý a podnětný ICQ rozhovor, který mě donutil se zapřemýšlet a zavzpomínat. První korejský romantický film, který jsem viděl, byla My Sassy Girl, před osmi měsíci. Byl jsem uchvácen a okouzlen, jako skoro nikdy před tím. Poté jsem dlouho nic podobného neviděl, až teď jsem si sehnal romantické filmy jako např. Classic, Moment to Remember a spoustu dalších, které tu měly nadšená hodnocení. A ačkoliv se mi velmi líbily, nedostavil se ten nádherný pocit jako u MSG. Bylo mi vyčteno, že nechápu korejské vyjadřování a vnímání citů. Úsměvné. Jako by mě to dělalo méněcenným a neschopným hodnotit korejské romantické filmy. Je to můj názor, subjektivní, ovlivňovaný mým vnímáním filmu, ale, a to nepopírám, i mým rozpoložením, náladou atd (a přijde mi, že obzvlášť dojem a požitek z romantických filmů je hodně ovlivněn "okolními vlivy"). Nebo jde o typický případ očekávání, kdy jsem neuvědoměle doufal, že se mi ty filmy budou líbit stejně jako MSG, že se opět dostaví ten nádherný pocit, ale ta pomyslná laťka je nastavena extrémně vysoko. Habituace, kdy člověk adekvátní po sobě jdoucí podněty pociťuje slaběji a reaguje s nižší odezvou. Nebo jde o to, že korejské romantické filmy, co jsem zatím viděl (ale ano, vím, že nemůžu všechny korejské romantické filmy házet do jednoho pytle), jsou sice krásné, ale zároveň poměrně jednoduché, což je i imho případ Moment to Remember. Stačí znát pár bodů a děj si lze snadno domyslet. Zároveň mi první polovina příběhu (tj. fáze sbližování) přišla strašně hrr, jako by stačilo pár pohledů a hned tu je láska jako trám. Jako by šlo především o efekt a na odpovědi na otázky "proč" a "jak" se nevešly. Vlastně mi dojmy a pocity připomněly to, jak vidím japonské a korejské soundtracky (ty mně známé) - krásné, ale jednoduché, tj. nadšení z prvních pár poslechů, ale pak se přeci jen většinou ohrají. Číselné hodnocení korelující s mým dojmem z filmu se pohybuje okolo +/ 90 % (28.04.2005)

Na podobné filmy je z nepochopitelných důvodů lepší koukat o samotě. Člověk pak má jistotu, že se do příběhu zcela ponoří, nechá se jím obklopit, a dokáže naplno cítit emoce, které ze snímku prýští jako krev z rány do srdce. Já se na tento "CSFD nejvíc nejubrečenější film" díval s blízkým člověkem, a dopředu jsem anotoval potoky slz, které nás nejspíše čekají. A to jsem neměl dělat - stejně jako jsem neměl číst každý druhý komentář zde, ve kterých se to slzičkami jen hemží. Jistě, bulvy mi zvlhly jedna radost a je to neuvěřitelně dojemné a smutné, ale příště, když se budu chtít rozplakat, si radši pustím My Chemical Romance a jejich album z roku 2006, to mě v písničcce I Don´t Love You vždy spolehlivě složí na kolena. No nic.. film režiséra H. Leeho je velmi pěkně natočený a je na něm dobře vidět, že jej nevytvořili amatěři, ale to je vedle neobvyklého příběhu asi tak všechno. Herci se sice snaží a snímek se tváří, že se neustále něco děje (jak postupují léta), jenže to je omyl. První hodina je skvělým story o znovunalezené lásce, jenže dalších třicet minut až do zvratu je z mého pohledu jen "dobře natočenou nudou". Ne, že by se mi na A Moment to Remember něco extra nelíbilo, jen jsem se nebavil zdaleka tolik, jak jsem čekal. A konec mne neodzbrojil :-), takže jsem i mírně zklamaný. Nicméně s hodnocením 88% (20.11.2009) se ztotožnuji, jen to prostě není na maximální rank. (20.11.2009)

Jedinečné, citlivé a jemné melodrama s obrovským emocionálním dopadem, aneb A Movie to Remember! Něco tak srdceryvného, láskyplného, v něčem zoufale úsměvného a v něčem zdrcujícího se jen tak nevidí. Vystavění emocionálního prožitku kousek po kousku je impozantní (kvalitní režie), zejména během druhé projekce jsem si všiml a ocenil pár detailů, které u diváka už od počátku, takřka nevědomně, budují onu potřebnou atmosféru. Je to síla charakterů (jako muž přiznávám, že Cheol-su je úžasný chlap), situací a vět, které teprve později dostanou další rozměr a také věrohodné zpracování Alzheimerovy nemoci. Žádné klišé, žádný patos, jen ten Director's cut mohl být buď kratší, nebo variabilnější. 9/10 (01.06.2009)