Harry Potter a Fénixov rád

já jsem trošku zmatená.. očekávání bylo převeliké.. jenže poslední díl jakoby ztratil kouzlo.. mě teda yates neoslnil a ani neokouzlil.. stejně tak mě neokouzlila ani ústřední trojice - harry, ron a hermiona.. nějak mi do těch školáků už nezapadají, je vidět, že oni sami ze školních lavic už vyrostli.. a draco malfoy?? byl tam vůbec?? takže moje nadšení se omezí na dolores a belatrix, které byly do svých rolí sakra dobře vybrány!! a tohle všechno nemění nic na tom, že pohádka je to pořád velmi kvalitní..:o) (02.08.2007)

// Nyní, po "vychladnutí" můžu konečně říci, že Fénixův řád zůstal nepokořen. Byl, je a navždy (doufejme) bude tou nejlepší adaptací slavného knižního kouzelníka. Sranda prostě skončila, tady nastal přelom, zde se o všem rozhodlo, odtud se všechno odvíjí. V žádném dalším (ani předchozím, ne ani ve trojce!) není tolik vyhrocených situací jako právě zde, Yates tak ždímá ohromné množství emocí a divák prakticky nemá chvilku oddych. Díky perfektnímu finále tak nakonec servíruje vynikajicí kombinaci dramatu se zaměřením na postavy a trikového blockbusteru, který svým nejlepším soubojem tohoto kouzelnického světa naprosto podtrhává můj skvělý dojem. Tady by asi Gandalf a jeho svítící hůl moc nepochodili. (12.12.2011)

Kdybych měl vybrat jeden film, kterému jsem letos nevěřil ani nos mezi očima, ukázkově by vyhrálo páté čarodějné dobrodružství s neznámých "televizákem" za kamerou. O to příjemnějším překvapením tak je, že onen "televizák" dokázal natočit něco takhle silného a působivého. Yates jde na věc od lesa. Totálně kašle na všechny kouzelnické veletoče a snaží se o osobitý - nebojím se to říct - restart samotné série, kde se hledáček kamery soustředí na jednu kartu. Co kartu, trumf. A tím je Harry Potter. Yates jako jeden z mála (Cuarón to věděl už dávno) režisérů v sérii pochopil, že udělat z příběhů zjizveného čáryfuka kvalitní podívanou neznamená zkopírovat či vysekat jednotlivé části knihy a nesouvisle je naflákat za sebe. Yates vyzobl pouze ústřední linii, kterou si notně upravuje k obrazu svému (velice chytré pomrkávání a otevírání dvířek pro další díl(y)) a vše orientuje na svého hrdinu. Po Bradavicích se tak po tříletém čekání opět prohánějí emoce a jejich zdrojem je konečně obrýlený Daniel Radcliffe. Nevím, zda za to můžou hodiny herectví nebo sexuální řádění s bílým hřebcem na divadelních prknech, ale pravdou je, že Radcliffovi absolutně žeru každou jizvu, škrábnutí nebo oděrku, co se mu objeví na tváři. Ne díky maskérům, ale proto že tenhle klučina poprvé v životě plnohodnotně hraje tak, že i starší matadoři mají problém, aby se přes ně nepřehnal. Tak proč to není vrchol? Zkrátka proto že se Yates podobně jako Singer v prvních X-Menech teprve rozkoukává v akčních scénách. Mají sice drive a působivost (takové létání kamerou a efektní záběry bych vážně nečekal), ale jsou příliš krátké na to, aby plnohodnotně vyzněly (další úmrtí v sérii je spíše zklamáním). Stejně jako stále nedostatečný rozpočet, který nadále nestíhá pokrýt autorské představy. Pátý Potter je fajn, ale zároveň je jasné, že taková změna stylu nebude každému po chuti. Někdo Yatese zavrhne, ale já ho budu dál velebit. Hezké, Davide, moc hezké. P.S. Hooper složil jeden z nejlepších soundtracků série. (13.07.2007)

Scénář: Michael Goldenberg .. Nejen změna scénáristy se vyplatila. Yates nejenže poutavě odvyprávěl ohlodanou kostru příběhu, ale zvládá napětí, gradaci a emoce v takové míře, jako doposud nikdo před ním. Jen škoda, že samotná předloha je už tak dosti (seriálově) ředěná a její zdlouhavá otevřenost je spíše ke škodě. I tak, nejen na první pohled, nejlepší filmový Potter. Mistletoe :-* (15.08.2007)