Harry Potter a Fénixov rád

Neviete uspať svoje dieťa? Pustite mu Fénixov rád. Jasný kandidát na titul najNEobľúbenejšieho dielu tejto filmovej série. Yates sa zvysoka vysral na detského diváka, a vôbec na publikum, ktoré očakáva veľký trikový cirkus, plno digitálnych potvor a rozjuchaný humor. Prakticky VŠETKY trikové scény sú v traileroch (s výnimkou scén s Hagridovým obrom, čo sú však remeselne tak zmätené a trikovo odfláknuté scény, že sa vôbec nečudujem, že sa nimi v traileroch nechválili). Film neobsahuje ŽIADNU akčnú scénu - s výnimkou záverečného (veľmi krátkeho) duelu. Nie sú tam ŽIADNE vizuálne vychytávky (akurát sa občas zopakujú fóry z minulých dielov vrátane Cuarónovho kyvadla). Celý ten film vyzerá, akoby stál 50 miliónov dolárov, pričom 30 z nich padlo na honoráre. Ak sa pýtate, čo tam teda vlastne je okrem tých zhruba 5 minút čarodejníckych ohňostrojov, odpoveď je prekvapivá: PRÍBEH. Fénixov rád je pomerne vypätá a solídne gradujúca psychologická dráma, naplno sústredená na Harryho a jeho súboj s totalitárskymi hajzlami z ministerstva kúziel a závanmi zla vo vlastnej duši, zhmotňujúcimi sa v podobe drásavých nočných môr. Je neuveriteľné, ba vzhľadom na trapasy v minulých dieloch priam šokujúce, akým sa stal Daniel Radcliffe hereckým ťahúňom filmu. Veril som mu každý jeden záchvev pocitu v tvári, ba dokonca aj to vodcovské hecovanie. To pobehovanie s holou riťou po londýnskych divadelných pódiách mu zjavne prospelo... No a potom je tu diabolská Umbridgeová, ktorá má najväčší priestor zo všetkých postáv okrem Harryho (skoro pol filmu je o ich konfrontácii) a ja jej to prajem, pretože lepšieho filmového záporáka sme tu tento rok ešte nemali. Ja osobne som sa bavil, hlavne preto, že ten film je od prvej minúty citeľne iný. Ale keď som sa na chvíľu zastavil pred kinom, vychádzali z neho väčšinou otrávení, znechutení ľudia a zívajúce deti, dokonca som začul hlášku o najnudnejšom filme v histórii kinematografie. Celkom tomu rozumiem. Televíznu inscenáciu, v ktorej režisér namiesto vizuálnych srandičiek predvádza, že s hercami vie pracovať lepšie než všetci jeho "potterovskí" predchodcovia dohromady, som ani ja nečakal... UPDATE: Po druhej projekcii, ktorú som si dokonale vychutnal, proste musím zdvihnúť hodnotenie na absolutórium. A rozhodne je to pre mňa zatiaľ najlepší filmový Potter. (12.07.2007)

„Nemusíte ho mí v lásce, ministře, ale musíte uznat, že Brumbál má styl.“ Parádní start - jeden z nejlepších prologů ze všech potterovských filmů: svižný, nekompromisní, jdoucí rovnou k věci. Dobře natočené, obstojně zahrané a prosycené „temně teenagerskou“ atmosférou. Světlem se tady celkově hodně šetří, což atmosféře jenom prospívá. (Pomalu se před námi začíná rýsovat nový subžánr subžánru – teenagerský film noir, viz Zmizení.) Scény z Londýna jsou sympatické snahou o zakomponování prvků urban fantasy, ale pár zrnek ještě netvoří písečnou dunu, čehož mi bylo důkazem následné přehození výhybky a návrat do zajetých kolejí. Srandovní bratři Weasleyovi, jejich potrhlé vynálezy, jejich samaritánská matka a neškodný otec, z knihy otrocky převzaté infantilní vtípky… . Následujících cca devadesát minut se z devadesáti procent odvíjí na bázi „dvě a více postav stojí či někam jdou, mluví a občas si prohlédnou pohyblivou fotografii“. Všechna čest Davidu Yatesovi – ty scény nejsou nudné. Jako autonomní části. Bohužel je nic nedrží pohromadě a brzy jsem přestal řešit, kdo co řeší a zda-li tím něco vyřeší (některé scény skončí jen tak, zatmívačkou, bez nějaké pointy). Nic zajímavého nepředvádějí již z dřívějška známí herci, včetně na svůj standard pouze průměrného Garyho Oldmana a „štěkající“ Heleny Bonham Carter (houpavá kamera při prvním setkání s ní byla chytrým tahem). Knihu již dávno nemám v živé paměti a tak mi pár věcí nebylo zcela jasných. Kdo například před Ronem, Hermionou a dalšími natáhnul bačkory, že mohli vidět testrály a skutečně Harry před svým prvním polibkem pronesl strašlivě profláklé „I Have no Idea“? Na rozdíl od jiných mě to nijak neštvalo, neřešil jsem to, pouze si „zaregistrováváním“ podobných detailů zkracoval čekání na další úžasně zinscenovanou scénu, ve které budou všechny elementy skloubeny do bezchybného výsledného tvaru (ohňostroj, závěrečný „šermířský souboj“). Kvůli uvedeným scénám (plus několika dalším) a kvůli fantastické „one woman show“, kterou málem rozpoutá Imelda Staunton v roli mrchy Dolores Umbridgeové, bych čas strávený sledováním Pottera neoznačoval za promarněný. Přesto mě malinko znepokojuje totožné jméno režiséra u šestého pokračování. Hodnocením prvních dvou, z dnešního hlediska jednoznačně nejslabších epizod jsem na sebe ušil pěknou boudu a tak mi ani nyní nezbývá, než přimhouřit oči a jít nad průměr. 80% Zajímavé komentáře: Marius, tron, Cervenak, novoten, Amarcord_1, Lega, Vitason, Ilicka, Tayen, lilina133, Triple H, crozet, Wendy, honzii (10.05.2008)

Zatím nejdelší kniha série získala ten zatím nejkraší film a, světe div se, spolu s Vězněm z Azkabanu taky nejlepší. Přestože logicky muselo dojít k největšímu krácení děje oproti předloze i škrtání postav, stalo se tak víc než citlivě a uctivě. Navíc film má od prvního obrázku po konec takový spád, že vás ani nenechá vůbec přemýšlet o tom, že tohle přeci bylo v knize jinak a kam se poděla vaše oblíbená epizodní postava. Fénixův řád opravdu pořádně potemněl, jak příběhově, tak vizuálně a ze série více či méně rodinných filmů udělal definitivně regulérní fantasy thriller. David Yates nejenže dokázal určit nový směr (tohle už opravdu není pro malé děti) a styl celé kouzelnické říše, ale navíc pod jeho vedením všichni mladí herci podávají nejpřesvědčivější výkony, přestože zejména u Harryho šlo určitě i o zatím nejěžší part. Přes dvě hodiny dlouhý, nabitý a velmi silný film. (30.11.2007)

Yates stejně jako Cuarón pochopil, že dobrá adaptace neznamená přepis knihy slovo od slova a k látce se musí přistupovat nestranně. Navíc silně zapracoval na psychologické stránce, k čemuž mu vděčne dopomáhá samotný Radcliffe, který konečně předvádí skutečný herecký výkon. Střihové sekvence byly rovněž skvělým nápadem, stejně jako výměna scénáristy a dosazení na post skladatele Nicholase Hoopera (hudba je mnohdy dechberoucí). Díky tomu všemu film funguje nejen jako celek, snad poprvé totiž budete mít pocit, že se série někam posunula a někam směřuje. Připočtěme bombastické finále a dostaneme zatím nejlepší potterovku. (20.07.2007)

Riskantní volba se Warnerům náramně vyplatila. David Yates uspěl. Z Pottera vydestiloval víc emocí než kdokoliv jiný. Dramatický potenciál knihy využil v mnoho mistrně zrežírovaných pasáží se žádaným pocitovým i atmosférickým obsahem. Z Pottera, pro mě původně matného jelita, se v druhé polovině konečně stala postava, která mě zajímá. Nepřeceňoval bych projev Daniela Radcliffea (jenž pořád nešahá Shiovi ani po kolena :-) ale je pravda, že v závěru se přehrál z malého Harryho v tahouna. Yatesova režie mě někdy až dojímala - to jak jistě svírá určité sekvence, jak do nich vtírá formální inovace a jak pokaždé dokáže nabít scénu nosným významem a svébytnou náladou. Absolutorium skládám hudbě, naopak velmi nepříjemně místy překvapily triky: Nic proti parádnímu zápasu Brumbál - Voldemort, ale kentauři nebo Dráp byli renderovaní otřesně. Kdybych posuzoval hlavně přínos Yatese, obhajobu Radcliffea a zmíněná pozitiva, bylo by to tak na 95% a nadšení od první do poslední scény. Jenže... Jenže je to Potter, proto musí film srážet zákonitosti celého Rowlingovského vesmíru, potažmo celé série - kvůli nim nedokážu ty filmy mít rád, stejně jako je nedokážu brát vážně. Ta sága má strašně malý dramatický tah. Strávit s Potterem osm let a ještě pořád, uprostřed pátého filmu(!), řešit jestli se Voldemort vrátil nebo ne, to mě prostě rozesmívá. Mimo jiné z toho vyplývá, že předchozí díly vlastně mají prachmizerný význam pro Potterův osud - klidně by se mohlo jet od pětky, přišli bychom jen o fanfrpál. S tím souvisí, že když už nekompromisně adaptovat tak ještě drzeji, bez skřítků, kteří ve filmu nemají pražádný smysl. A naopak, když už mají postavy ve vypjatém závěru odněkud vyskočit a vypomoci Brumbálově armádě, hodilo by se vysvětlit proč, odkud a jak... Ale popojedem: Čím dál tím směšněji vyznívá to, že se všechno děje během jednoho školního roku a že mají žáci o prázdninách pauzu (to si sakra bere Voldemort dovolenou, či co?). Filmaři by neměli dávat prostor těmhle uštěpačným poznámkám, když se jim daří skvěle šponovat atmosféru, měli by přitvrdit v předělávání knih, zahustit děj, smáčnkout v prostoru... protože čekat zas na další školní rok, zas na další klíčovou postavu na pozici učitele obrany proti černé magii, poslíouchat zas ten omezený počet kouzelných formulek... to odrostlejšího diváka myslím nebaví a neustále to devalvuje celou ságu na blbůstku ilustrující knihy. Dvě poznámky na konec: 1) Emma Watson je hrozná herečka, Cho Chang mě fascinuje svou unylostí, Lenku Láskorádovou jsem si naopak zamiloval. A Snapeův charakter je nejen skvěle napsaný, ale i ve filmu výborně uchopený Yatesem i Rickmanem. 2) Zdá se mi to, nebo Potter místy krutě vykrádá king Konga a hlavně Hvězdné války? Úplně jsem viděl ve voldermortově kůži Imperátora, kterak podněcuje Potterovu/Anakinovu/Lukeovu nenávist a vábí jej na temnou stranu Síly. 75% (20.07.2007)