Born Into Brothels: Calcutta's Red Light Kids

Málokedy vidím dokument, ktorý by ma zaujal. Dokonca sa priznám, že sa úspešne vyhýbam akýmkoľvek sociálnym dokumentom, pretože ma nebaví pozerať sa na ľudí, ktorých život kope a oni zúfalo obviňujú niekoho iného, alebo klamú na všetky strany. Nemám rád tie pohľady do vnútra našej spoločnosti, ktorá nás ukazuje ako skazených a hlúpych. Born Into Brothels je ale svetielkom nádeje pre sociálne nehostinné prostredie bordelov v Kalkate. Namiesto snahy šokovať sa dokument zameriava na pomoc 8 deťom k lepšej budúcnosti. Sledovať príbehy týchto 8 detí, počúvať ich názory a vidieť svet skrze ich fotografie jasne dokazuje mieru senzibility u týchto detí. Kauffman a Briski natočili pekný dokument. Nie je možno taký aby šokoval ale rozhodne hovorí o tom, že aj s malou pomocou sa môže budúcnosť ubrať úplne iným, lepším smerom. Dnes som ale zvedavý ako sa osudy týchto detí vyvinuli. (26.07.2013)

Popravdě vůbec nevím odkud mám začít, poněvadž Born Into Brothels je svým způsobem tak geniálním dokumentem, že jakákoli slova by jen mohli poškodit zážitek z tohoto snímku. 8 dětí dostalo do rukou fotoaparáty s tím, že mají fotit svět kolem sebe a popravdě řečeno jejich "díla" někdy opravdu vyrážejí dech. Jsou dokonalá a mohli by soupeřit i s uznávanými fotografy. Jenže každá strana mince má i tu špatnou a tak se děti musejí potýkat s prostitucí, nadávkami od rodičů a hlavně bídou, kterou je tahle ulice prolezlá až do morku kostí. Dojemné vyprávění od několika zdejších dětí mi nahnalo husí kůži- "Moje maminka uhořela v pokoji, když ji pasák podpálil závěsy!- či "Moje maminka mi řekla, že půjdu studovat do Londýna, ale já vím, že tohle se prostě nikdy nestane!. Zaráží mě fakt, že ve světě, který je protkán samými fast-foody a různýma jinýma sračkama, jsou pořád ještě místa, kde lidé jedí vylouhovaný vývar z rýže a jsou tyranizování okolím, že jsou neschopní a nikdy nic v životě nedokáží. Děti jsou zde vychováni s nálepkou -ta přítěž- a to je pro ně neskutečně stresující.....Dokumenty podobného ražení asi opravdu mají v divákovi vyvolat emoce, ale v Born Into Brothels jde hlavně o to poslání, že si musíme vážit toho co máme a hlavně lidem pomoct, když o to prosí.... (04.08.2008)

Svědectví o snaze anglické fotografky Zany Briski dodat naději na vysvobození alespoň několika dětem z kalkatské čtvrti prostitutek. Je to těžké, smutné, ale ne zcela ubíjející: díky prostotě dětí a díky autorčině ochotě pomoci je v temnotách vykřičené čtvrti přeci jen vidět paprsek světla. Zlí jazykové dokumentu vytýkají jistou manipulativnost, nízkou informační hodnotu a autorce pak snahu o kvazimesiášskou sebeprezentaci. Na každém tom šprochu vskutku pravdy trochu. Nicméně s kritikou je tady třeba zacházet opatrně: Zana Briski mezi dětmi v Kalkatě pět let žila, jejich život sdílela a skutečně jim pomohla. Před tím je třeba smeknout a výtky dát do závorky. (01.05.2011)

Born into Brothels toho neříká mnoho o životě v Sonagači, ale dokáže doslova nahlížet do nitra sledovaných dětí a dávat prostor jejich, až šokujícícm způsobem vyzrálému a realistickému, pohledu na svět kolem sebe. Chvályhodná empatie a skoro až výtvarné vizuální zpracování (které ale spíš tvořila sama Kalkata) jsou hlavní devízou tohoto dokumentu, který sděluje více pocity, než 'suchými' informacemi. ____ P.S: K filmu se nikoli nečekaně vyrojily kritické ohlasy, které jej označují za samožerskou oslavu Zanina mesiášství. Nedovedu si ovšem představit, jak jinak by mohla autorka film koncipovat, aby se takovému chápání vyhnula. Je mi úplně jasné, že se vždy najde dost lidí, kteří jsou podvědomě rádi, když mohou vnímat asijské země jako jeden obrovský necivilizovaný bordel a být tak na jednu stranu pyšní na svůj "vyšší" evropský původ a na druhou stranu dojímat sami sebe tím, jak dokáží tamní obyvatele olitovat. Tohle ovšem vnímám jako velký problém v myšlení lidí, nikoli jako problém filmu samotného. (16.01.2010)

Nechci tady rovzíjet klišé o tom, jak zápádní kultura svým nepochopení kontextu kultur místních hledá senzaci za každou cenu. To bych asi neobhájil. Přece jenom dětská prostituce - a především pak absence příležitostí volit jinou životní cestu - představuje základní kámen v chápání osobní svobody většiny obyvatel západního světa. Namísto toho si kladu otázku, co tím vlastně autorka sledovala. Vybrané scény (např. nadávání matek svýcm a cizím dětem) a rozostřenou kmitající kamerou točené scény podbarvené dramatickou hudbou, které měly ilustrovat šílené podmínky gheta, mě přišly prvoplánové. A tohoto pocitu jsem se nemohl zbavit až do konce. Základní schéma - seznámení; výběr trpících aktérů skrze citovou provázanost s autorkou, která nemá co ztratit; snaha pomoct; z větší částí selhání - určitě emočně vybudí několik ultras, kteří se do Indie vypraví pomáhát, spíše ale více těch umírněných, kteří přispějí finančně. Jestli tohle bylo cílem, tak se to autorce povedlo. Možná se jen mohla pokusit neprodávat příběh skrze svou citovou zainteresovanost, protože bezvýchodnost situace neplyne z toho, že si někdo ze západu oblíbí pár dětí a učí je fotit. (02.11.2012)