Piadimužíci

Když náhodou při svých filmových toulkách narazíte na pidilidi, s klidem do nich kopněte. Jsou jen pár centimetrů vysocí, ale otravní, až vám přerostou přes hlavu. Málokdy se stává, aby film tak dokonale zmršil knižní předlohu v její podstatě a jen se omezil na pár scén, které s většími či menšími úspěchy vyloudí pobavený úsměv. Za zmínku ještě stojí trikové efekty, které na rok vzniku celkem udělají dojem, ačkoliv o nějakém nebetyčném oslnění nemůže být řeč. Pidilidi jsou hlavně dost otravný snímek, ze kterého se po zhlédnutí nevybaví mnoho. Vypadalo to, že v lepším případě tvůrci přistoupí k tématu dospělým způsobem, a v tom horším případě nechají vyniknout exhibování postav až do úmoru, s totálně zabitým a ponejvíce infantilním dějem na zblbnutí. Druhý případ byl použit ve filmu. Z toho vyplývá, že pidilidi jsou v bytě nevítaná havěť a dá se z nich zmagořit. 20% (31.03.2013)

Promítat tento film v prostorách zaplněných jedinci se zpomalenými, zakrnělými, zaostalými nebo jinak opožděnými myšlenkovými procesy, troufám si říct, že bude ohodnocen bouřlivým jekotem a potleskem ve stoje. Bohužel pro konzumního a jinak nevýrazného diváka jako jsem já, se jedná o naprosto nudnou a nezáživnou kokotinu - 10%. (07.07.2020)

Pidilidi je skvělěj oddychovej film. Příběh mi tématicky příjemně rezonoval s knihou mého oblíbeného autora T. Pratchtetta- Kobercové. TY všechny malý udělátka a vůbec celé přizpůsobení malých lidí velkému světu je vzrušující. Kolikrát jsem zasněně těkal očima po bytě a představoval si, kde bych si asi udělal úkryt, být oním pidimužíkem. (20.02.2011)

Pidiodpad. :) Film, u kterého si říkáte, kdo je hloupější, jestli hlavní záporák, který neustále vymýšlí způsoby jak se svých nepřátel ( kteří jsou asi tak 20x menší než on) rafinovaně zbavit a jakou zajímavou smrt jim dopřát, namísto toho aby je prostě rozšlápnul, či postava, která je tam nasazená proto aby mu vše kazila, nebo přiblblý policista kterého hraje doktor House. Navíc to není ani vtipné a pidilidi jsou tak trapní, že jim tu smrt prostě přejete, k tomu ale bohužel nedojde, ani v jednom případě. Z nostalgie jedna hvězda. (22.05.2019)

Jeden z filmů mého pozdního dětství, na který se moc rád opakovaně podívám a byl bych naivka, kdybych mu dal méně než čtyři slunce. Pět si nezaslouží, na tom na něm vidím řadu i negativních věcí typu nepříliš zajímavé charaktery. Ovšem celá koncepce záporáků typu postav Lauer a Hardy je mi sympatická. 75% (04.01.2020)