Na konci s dychom

Dramatický příběh s odlehčující romantickou dějovou linií, vyprávění o mladém muži Jesse Lujackovi, který si žije jen tak ze dne na den mimo běžnou realitu, baví se, užívá si lehkovážně života, i když za hranicemi zákonů, krade úspěšně pro výdělek automobily a nehodlá s tím rozhodně někdy v brzké době přestat, stíhání policií se štěstím zatím unikal, ale jen do osudného momentu, kdy při jedné z divokých jízd s čerstvě kradeným automobilem havaruje a v potyčce s pronásledujícím policistou ho smrtelně zraní střelnou zbraní, od té chvíle se z nevýznamného zlodějíčka stává vrah policisty a pátrání po něm graduje, ví, že je ztracen a záchrana únikem do Mexika je jen jeho spásnou fikcí, těžko může počítat s něčí podporou, s vrahem policisty nechce nikdo být nijak spojován, jeho šance se tak zmenšují a tragické vyústění událostí je zřetelně neodvratné. I přes spíše kritické přijetí, je to pro mne film zpracováním i obsazením dostatečně kvalitní, abych ho opět s potěšením shlédl. (29.07.2012)

Americký divák sice v drtivé většině na evropskou resp. světovou kinematografii zvysoka kašle, nicméně americká studia pozorně sledují, co by se dalo zpeněžit, a s oblibou dělají remaky úspěšných, především francouzských, snímků. Jejich verze mají obvykle hodně daleko ke kvalitě svých vzorů, ale americké publikum ocení přítomnost známých tváří a americké angličtiny. Godardovi šlo pochopitelně o něco úplně jiného než jeho americkému protějšku. Označení "krimi" je celkem zavádějící, stejně jako přítomnost členů galerky na plátně, protože režisér točil psychologické drama a šlo mu o charakter jeho hrdinů, nikoliv o nějakou akci. V americké verzi zůstaly sice základní historka i její postavy zachované, ale stal se z toho běžný produkt masové kultury, tuctová záležitost s nádechem romantiky, která nemá s myšlenkovou hloubkou své předlohy téměř nic společného. Pokud se vám líbil původní Godardův snímek, nepokoušejte se o zhlédnutí remaku a platí totéž i naopak. Oba dva filmy mají úplně jiné publikum. Rozdíl je pochopitelně i v přístupu herců, Belmondův grázlík představoval úplně jiný typ hrdinů než byly jeho pozdější sympatičtí dobrodruzi a Gere postrádá jeho charisma i herecký rejstřík. Celkový dojem: 40 %. (06.06.2011)

Teda to byla síla! Mám na mysli způsob, jakým režisér obrátil celý film naruby. A scénarista... Et tu, Jean-Luc? Oni ti něčím vyhrožovali? Kdyby to aspoň dávalo smysl, ale tohle je čistá hrůza samo o sobě, nejen ve srovnání s původním filmem. Americkým remakům čehokoli věřím velmi omezeně, ale jednou za čas jsem příjemně překvapena, tak si ve zbývajícím čase vesele rozbíjím nos a iluze. V tomhle případě o "herectví" Richarda Gerea a příběh vyznívající úplně naprázdno. Ale uběhne to a hrají - tedy vyskytují se - tam hezcí lidé, tak to po nějaké době bolet přestane. Mimochodem když ve studiu promítali záběry z původního filmu, vzbudil záběr na Belmonda mírný rozruch. Byl uklidněn tím, že pro film se najde někdo "méně vizuálně komplikovaný." To je asi tak nejzábavnější věc, která se k tomuhle vztahuje. A ať si kdo chce co chce říká, stejně se mi Belmondo líbí mnohem víc. (14.08.2007)

Osudem remaků obvykle bývá, že nedosáhnou na originál, ale občas jsou i výjimky. V tomto případě nestačilo v tomto filmu ani skvělé herecké duo Richard Gere, Valérie Kapriská. Snaha zopakovat a vsadit na předešlý úspěch originálu se vždy nevydaří, alespoň v mém případě se to nepovedlo. Nic naplat původní dvojici z originálu Paul Belmonda, Jean Seberg nelze prostě nahradit. (11.07.2009)

Godardov originál nepovažujem za žiaden dôležitý umelecký počin, ale to je vec názoru. Keď som dávnejšie videl jeho americký remake, tak som ani nevedel, že Godard niečo podobné natočil. Chcel som iba vyskúšať, či sa dá na tento Gereho film pozerať. Bolo to dosť na hrane a nekvality tohto filmu vychádzali nie z neschopnosti natočiť solídny remake, ale z neschopnosti scenáristu a režiséra vtiahnuť diváka do zmysluplného príbehu, ktorý by 20 rokov po jeho vzniku nepôsobil smiešne. (11.01.2013)