Réžia:
Petr KolihaScenár:
Vojtěch MěšťanHudba:
Miki JelínekHrajú:
Josef Abrhám, Ladislav Mrkvička, Táňa Fischerová, Karel Heřmánek, Jana Preissová, Růžena Merunková, Oldřich Vlach, Vladimír Brabec, Vlastimil Čaněk, Radan Rusev, Igor SmržíkObsahy(2)
Příběh se odvíjí od situace, kdy psycholog Výzkumného ústavu dr. Černý (J. Abrhám) konečně po dlouhém pátrání nalézá pro svou rodinu vhodný byt k výměně. Tak se poprvé setkává s řidičem autobusu Šafářem (L. Mrkvička), majitelem dotyčného bytu. Konflikt ovšem přichází záhy. Výzkumný ústav totiž pořádá povinné psychologické testy pro řidiče z povolání a pan Šafář přes svou dlouholetou praxi a spokojenost nadřízených testem neprojde. Problém totiž není v jeho zkušenostech řidičských, ale v jeho povaze a agresivitě. Šafář se různými způsoby pokouší zvrátit situaci, ale to se mu nepodaří. A tak na konci zůstává jeden mrtvý ... (Česká televize)
(viac)Recenzie (36)
Československá televizní inscenace, v níž se vše podstatné týká psychologických testů, jimž se měli podrobit řidiči autobusů v dopravním podniku. Třikrát rozvedený řidič autobusu Šafář (L. Mrkvička), jenž v psychotestech neuspěl, neboť byla odhalena jeho zvýšená míra agresivity, a hrozí mu hledání jiné obživy, se snaží přemluvit vedoucího psychologického oddělení dr. Černého v podání J. Abrháma, který stojí před morálním i profesním dilematem, aby podepsal kontrolní test, který za Šafáře z dobrosrdečnosti vyplnila jeho kolegyně psycholožka T. Fischerová. Abrhám odmítá dokument podepsat, neboť je přesvědčen, že test byl zfalšován a že Mrkvička za volant autobusu nepatří. Vzniká konflikt mezi řidičem a psychologem a Mrkvička, jenž neustále slyší, že má podle testu násilnické sklony, se skutečně začíná chovat ke svému okolí agresivně. Situaci též komplikuje fakt, že manželé Černí si mají v blízké době vyměnit větší byt se Šafářovými, a tudíž je jakýkoli spor nežádoucí. Šafářova nervová labilita se potvrdí, když v amoku sedá za volant svého vozu VAZ 2105 a jako šílený jede fyzicky napadnout dr. Černého. Zběsilá jízda, kde předjíždění vozů odbočujících vlevo není výjimkou, skončí pro rozzuřeného Šafáře na železničním přejezdu, kde ho zasáhne projíždějící vlak. Vzhledem k tomu, že Šafář vyplnil v testu jedenáct odpovědí z patnácti v agresivním duchu, není jeho zbytečná smrt až takovým překvapením, otázkou však zůstává, nakolik jeho duševní rozpoložení ovlivnilo neustálé připomínání nelichotivého výsledku testu a také obava o ztrátu zaměstnání. V dalších rolích se objevila J. Preissová jako Abrhámova manželka a R. Merunková coby paní Šafářová. Kromě zásadového J. Abrháma a sympatické T. Fischerové byl součástí psychologického týmu ještě K. Heřmánek, který by nejraději uznal za schopné všechny testované řidiče bez ohledu na jejich výsledky. Ve snímku P. Kolihy se také ukázal V. Brabec v roli ředitele dopravního podniku a O. Vlach jako vedoucí řidičů. Zpočátku banální záležitost a nezáživný děj se postupně zajímavě vyvíjí, z příběhu se stává slušné psychologické drama a v závěru se otevírá prostor pro zamyšlení. ()
Skvělý Ladislav Mrkvička - především díky němu a tomu, jak ztvárnil rozporuplnou hlavní postavu, je Výsledek testu tak působivý. Neznamená to však, že by zbytek obsazení nestál za zmínku, naopak. Každá z postav je zajímavá a má co říct, nahořklý závěr inscenace se opravdu podařil. ()
Výsledek testu bohužel nese stopy toho, co většina televizní produkce (výjma historických filmů) z let osmdesátých - je prvoplánovitý. ()
Jo jooo, když jeden blbec dokáže za socialismu téměř zbořit empirický výzkum psychologů.. Nakonec vsak zboří sám sebe! Díky bohu.. ()
Nebýt přehrávající Preissové, byla by to skvělá inscenace o tom, kterak morálka dostává nakládačku ze všech stran a každý den, možná proto je tak těžké s ní kamarádit. ()
Televizní formát tomu nesluší, klidně bych si uměl přestavit širší záběr, některé záběry jsou vyloženě odpadní (kamera jede po stromech mezi paneláky). Vadila mi jen Táňa Fischerová, protože "vypadala moc mladě a přitom staře", a taky fakt, že můj oblíbený Karel musel hrát "zápornou" postavu. ()
Díky nepřítomné paní Bezouškové dostává ve druhé polovině příběhu Šafář (Mrkvička) příležitost nejen zahrát agresivního jedince, ale i vtipálka: A vy jste těmi psychotesty prošel, pane doktore?" Při předvídatelné závěrečné jízdě zaujme dobová "harmonika" a všechny v protisměru blikající auta... ()
Zajímavý psychologický snímek, i když se příběh poněkud vleče, kde je otázkou, nakolik by se bez onoho testu skutečně někdy projevila povaha řidiče, nebo nakolik ony problémy s testem uspíšily jeho agresivitu? Na čí straně byla vina? Škoda jen, že herci se do svých rolí víc nepoložili, moc jsem jim nevěřil, ale to může být i otázkou, nakolik je dokázal motivovat režisér. ()
"Jenže podle toho, co jsem jim tam poprvé zaškrtal, jim vyšlo, že jsem agresivní.." - "Jo, ale tak to se celkem trefili, ne ?!" - "Hele, nech si ty kecy, jó ?! Sakra !!" ()
Josef Abrhám v roli muže, který ctí svoje zásady a nemíní uhnout ani o píď, i když to naruší jeho rodinou pohodu a nemusí mu vyjít výměna bytu (o něco menší pětisměna než v Kulovém blesku :)). V tomto případě nechce pustit za volant řidiče autobusu, který neprošel psychotesty, které pro podnik vypracoval a řidič, co neprošel se jeví jako agresivní. Sice 15 let jezdil bez nehody a byl vyznamenán za úsporu paliva, ale nyní mu to není nic platné. Obsazení paráda : Abrhám jako zásadový dr. Černý, Preissová jeho žena, Mrkvička coby řidič Šafář, Fischerová - psycholožka Malá, která vypracovala opravný test za Šafáře, Heřmánek jako bezpáteřní psycholog Možný, nebo Brabec v roli ředitele dopravy. Psychologická inscenace o vlastním svědomí a rozhodnutí. Málem bych zapomněl na super hudbu Mikiho Jelínka. ()
Stavovská čest odborného vědeckého pracovníka, versus tlaky okolí na verdikt, za kterým si stojí. Hezky obsazené a pěkně zahrané psychologické drama. Trio Abrhám - Mrkvička - Heřmánek má co nabídnout herecky, obzvláště, pokud se povede scénář. Obával jsem se, že se vše zpacká na konci (viz popis k filmu), nicméně přes veškerou mnohdy až přílišnou detailní popisnost v ději se nenechali autoři strhnout k lacinému závěru. ()
Zaujimavy namet, ale cele je to len take sive, sedive a priemerne, len aby bola normalizacna moc spokojna a aby sa nic zasadne nepovedalo ... a ani neurobilo. 55 % ()
Televizní plně fungující moralitka. Solidní herecké obsazení, Mrkvička v (pro mě nečekaně) negativní roli, a nečekaný manželský pár Abrhám-Preissová. Je možné zůstat stát s rovnou páteří, se ctí k sobě a ke své morálce, nebo je nutné se občas v životě ohnout a přizpůsobit okolním vlivům? Vynikající záběry během Mrkvičkovy jízdy. ()
Dost dobré. Zvláště pan Mrkvička svým herectvím potěší. Nadupáno českými hereckými špičkami... Otázkou zůstává, je nebo není psychologický test řidiče směrodatný pro to, zda je nebo není nebezpečný svému okolí. Škoda že velice rychle zobrazili Mrkvičku jako agresivního, to je trochu laciné... Když budete do nekonečna někomu opakovat že je agresivní, tak vám ji nakonec bouchne... ()
"Nemůžu nechat plavat to, v co věřím..." Zajímavá televizní psychologická inscenace s Josefem Abrhamem či Ladislavem Mrkvičkou o tom, jakou cenu má profesní čest a jeden podpis. Závěrečné vyústění s nehodou na železničním přejezdu jsem přiznám se nečekal. ()
Poslechnout sve svedomi? ()
Mimo zaverecne pateticke sceny, ktera byla zbytecna, to urcite stoji za videni. Vzhledem k tomu, ze jde o tv inscenaci to bylo zahrano dobre (herci, herecky). Legendarni agresivni jizda Mrkvickova je z dnesniho pohledu legracni, protoze takhle se jezdi dneska normalne... P.S.: ...a Tana Fiserova byla sexy! A ne ze ne! ()
"Nemůžu nechat plavat to, čemu věřím." Na začátek tohoto komentáře, bych si dovolil uvést malou básničku, která mě při sledování této původní televizní inscenace napadla, cituji: "Byl jednou jeden kakabus, co nesměl řídit autobus a tak nasedl na trambus a začal jezdit pro Globus.", ale teď už vážně. V tomto tragickém příběhu, jde prakticky o hledání původu chybného jednání, kdy je na jedné straně takový, skoro budovatelský problém s nedostatkem řidičů dopravního podniku, kteří by měli jezdit na autobusových linkách a na druhé straně, takřka donkichotský boj charakterního člověka s úkolem, oddělit plevel od zrna, jemuž jeho svědomitý přístup způsobí řadu pracovních i osobních problémů a kterého hraje Josef Abrhám, pro něhož je tato role doslova příznačná. Mimochodem se jedná o druhé dílo s J. Abrhámem, v němž figuruje vícenásobná směna bytu. Závěrem tohoto pojednání, bych také rád upozornil, že se zde v malé úloze svědka, objeví herec a konferenciér Milan Mach a že je děj doprovázen skvělou minimalistickou hudbou, skladatele Mikiho Jelínka. ()
Vynikající Mrkvička i Abrhám, závěrečná jízda rozpumpovaného Šafáře mi utkvěla tehdy stejně jako dnes. ()
40% - Hodně prvoplánově podaný příběh, na který si pamatuji již při jeho premiérovém vysílání. Už tenkrát jsem si ho ale obrazně vynásobil mínus jedničkou a díval se na něj obrácenou optikou. Představte si dlouholetého řidiče autobusu, který má naježděno půl milionu kilometrů bez nehody, šetří pohonné hmoty, u nadřízených je oblíbený, v dopravních testech dosahuje pravidelně plného počtu bodů, a najednou přijdou jacísi psychologové, kteří na základě jednoho testu řeknou: „To všechno si strčte za klobouk, podle našich tabulek za volant nepatříte, protože nám vyšlo, že jste agresivní.“ A člověk má smůlu, přes to vlak nejede. A protože tím přichází zároveň o peníze, které navíc nutně potřebuje, je téměř logické, že s postupujícím časem a marností svého boje začíná být nervní až agresívní, což psychologové berou jako potvrzení správnosti svého původního rozhodnutí. Ale upřímně řečeno, jsem přesvědčen, že takhle by dopadl každý z nás, kdyby mu někdo pro něj bezdůvodně dostatečně dlouho upíral zdroj obživy. On tam tu myšlenku dokonce vyslovil Karel Heřmánek, ovšem ten byl v příběhu za kariéristu, takže to vlastně bylo špatně. Dokonce jsem při shlédnutí tenkrát i nyní přemýšlel, jestli to nakonec není takhle nejednoznačné schválně, ale jsem přesvědčen, že nikoliv, protože vše je tak prvoplánově narýsované, až postavy působí pohádkově černobíle. Zásadový klaďas dr. Černý, který si neochvějně stojí za svým, i když pro klid rodiny je ochoten se nakonec svému přesvědčení zpronevěřit, naštěstí pro něj si to nesympatický agresívní řidič Šafář pohnojí sám a kariérista dr. Možný nakonec ostrouhá. Vzhledem k tomu, že podobné tendence dopředu hodnotit chování člověka a preventivně ho eliminovat, ačkoliv ve skutečnosti nic neprovedl, jen se některým lidem, co mají tu moc, zdá, že by něco provést mohl, začínají objevovat stále silněji, působí tento snímek, byť nechtěně, aktuálně i dnes. ()