Turecký gambit

Na tomto filme sa mi páčia tie rôzne obrazové prvky s mapami a podobne, no samotný obraz a jeho kvalita ani veľmi nie. Filmy sú síce o vojne, no hlavnú úlohu tam hrá osobný ľúbostný príbeh, ktorý aj pri najväčších tragédiách dokáže byť až chladnokrvne kľudný a pritom mám dojem, že až na úplnom konci tam máme výrazné citové vzplanutie. Vo filme je určitá balónová scénka, ktorá mi prišla šialene spracovaná, že tak by sa ľudia nesprávali a asi by to tak ani nedopadlo, nehovoriac už ani, že v realite to tak podľa mňa nebolo, ale človek sa nenudí a v celku som rád práve za túto tému, ale predsa si myslím, že ak to má k niečomu bližšie, tak k Bulharom a európskym dielam než k ruskému vnímaniu sveta. Paradoxne pri diele nie je uvádzaný žáner kriminalistický a práve to podľa mňa tento film bol spolu teda s dobrodružným, akčným a vojnovým žánrom. (19.06.2015)

Stvordielny miniserial historickeho razenia je zainteresovany o vojne medzi Rusmi a Turkami v 19. storoci. Prva cast je len takym rozbehom, kde sa este postavy medzi sebou spoznavaju. Cakal som, ze sa tu aj strhne nejaka mensia bitva, ale v casti boli len nacrtnute nepatrne zablesky na zaciatku filmu v tom slnecnicovom poli, ked unikali ruski vojaci pred tureckymi. Prva cast sa nesie v takom spionaznom duchu a utekom zo zajatia. V druhej casti sa to motalo okolo zamenenej spravy v ruskom tabore. Ktoze je ten tajny clovek co to urobil? A kto je ten zahadny typek, ktoremu len ukazovali rukavicu? V tejto casti sa to nevyriesilo, ale sa to teperilo pomalicky dopredu, bez zbytocneho unahlenia. Dokonca tu aj ukazali prve auto na paru:) Koniec casti bol napinavy, typek s rukavicou sa zakrada s hadom, aby ho strcil tomu typkovi, ktory to vysetruje. Ako to dopadne? V nasledujucej casti sa nic nestalo, pretoze to jedna zenska prekazila a vyrusila ho. Nasledoval vzrusujuci let balonom, z ktoreho odhalili turecke pozicie. Dalej sa konecne strhla nejaka hromadna bitka, aj ked Turkov neukazali. Len delostrelecku palbu, ako likviduje rusku armadu. Bolo sa na co aj divat, pekne urobeny masaker v radoch ruskych vojakov. Dej filmu sa pomalicky odkryva, aj ked vsetko nedopadlo tak, ako si to najprv mysleli, kto je celkovo tym zradcom za tou zmenenou spravou. Dalej ukazali nepatrny suboj s pistolami a hlavne finale prichadza prichodom poslednej casti tejto miniserie. Tu sa konecne odhalilo vsetko, kto bol tym spionom a na moje prekvapenie, som ani v najmensom neocakaval, ze to bol ten typek, ktory sa vydaval za toho mamlasa:) (24.10.2012)

Oba filmy o Erastu Petroviči Fandorinovi, které jsem zatím viděla (Azazel a Turecký gambit) mají společné propojení s obrazem - obrázky a velký důraz na výtvarnou stránku, to zaprvé. V obou je znát ruka autora knih na scénářích, to zadruhé (i když tady si s námi pan autor zahrál pěknou kulišárnu). Kniha ani film s tak sympatickým hlavním hrdinou snad ani špatné být nemohou, to zatřetí. (01.06.2011)

Čítal som všetkých 5 českých kníh + Statskeho sovetnika (v maďarčine - prekvapivo celkom fajn, hoci český preklad sa mi zdá byť trochu lepší, len holt keď sekli ságu v polovici...). Neprišlo mi to ako veľkofilm, skôr ako taký televízny veľkofilm, žiaľ je pravda, že tie efekty sú skôr na škodu. Spomínaná "komediálnosť" hereckých výkonov mi až tak nevadila, ono tie akuninovky v podstate také komédie sú, ale na Menšikova a najmä geniálneho Michalkova zo Statskeho Sovetnika sa to zial nechyta... Podľa mňa ten film pokazila skôr tá snaha o masovú prístupnosť, ktorá veľmi nevyšla. Trošku viac špiny by to chcelo... Okrem toho tie knihy vytvárajú celkom nezvyčajný fikčný svet, ktorý je ťažké zvierohodniť na plátne, dosť dobre sa nevzťahuje ani k historickým filmom, ani k tým mayovkám, ešte k tomu je to druhý diel... Áno je to historická bondovka s detektívnou zápletkou s filozoficko-kultúrno-politickým presahom do ruskej súčasnosti (ktorý v tom filme vlastne nie je). Akuninovi to drží celkom dobre pokope - je to neuveriteľne ľahko a inteligentne písaná postmoderná zábava; veľmi dobre to funguje aj v adaptacii Statskeho sovetnika, najmä vdaka vynikajucim hercom a klasickejšej filmovej reči (navyše aj predloha mi príde ako najlepšia z celej série, aspoň zatiaľ). Turetskiy gambit je však skôr len taká raritka pre skalných fandorinistov. (16.12.2010)

Knížky o detektivu Fandorinovi jsou údajně oblíbené po celém světě a dokonce i já mám doma jeden výtisk. Dvakrát jsem se do něj pustil, dvakrát jsem jej nedočetl, protože mě prostě „nechytl“. U filmové adaptace jsem však dokázal vydržet do konce a místy jsem se upřímně bavil. Musím ovšem přiznat, že jsem v několik momentech nebyl od vypnutí daleko a kdybych měl načtnout graf kvality (a ostatně i zábavnosti) asi by to byla hodně roztřesená sinusoida. Turecký gambit je sice primárně detektivkou, ale odehrává se na pozadí válečného tažení carského Ruska proti Otomanské říši. Zároveň by ale chtěla obsahovat funkční romantickou zápletku, občas by ráda diváky rozesmála, vyděsila a ohromila svou velkolepostí. Nic proti u režiséru Fayzievovi, ale mám za to, že podobnou žánrovou směsku by nedokázal ukočírovat ani mnohem zkušenější a nadanější tvůrce. Ve výsledku tak jakýs takýs způsobem funguje kriminální příběh a romantická linka (díky u Egoru Boreovi a Olze Krasko, kterou si pamatuji z Četnických humoresek) a jediná válečná scéna, kterou film obsahuje, mi vyrazila dech. To je ale vyváženo řadou režíjních přestřelů a smysl řady scén a dialogů (mnohdy důležitých) jsem úplně nepochopil a většinou mě ještě více zmátly. Existuje sice řešení a to podívat se na film ještě jednou, ale více než dvouhodinová stopáž mě od toho odrazuje. (06.02.2012)