Clerks 2: Muži za pultom

Podruhé snad ještě lepší, o dalších projekcích ani nemluvím. Smithovy filmy mám docela rád, ale Clerks 2 převyšuje jeho ostatní kousky minimálně o třídu. Kolik hodin jsme jen strávili s kámošema v KFC rozjímáním nad tímto geniálním dílem. Právě dementní práce ve fast foodu dává příběhu neuvěřitelný odpich. Nenapadá mě jiný film, kde by byl přechod od perverzností k tvrdé realitě prováděn tak ladným způsobem. Z Randalla se stal hláškující Bůh, Dante se stará o hořkost příběhu, flákači Jay a mlčenlivý Bob dostávají jen tolik prostoru, aby se divákovi neomrzeli a zároveň se na jejich další výstup těšil. Jeden z mála filmů, na který mám chuť skoro pořád a po tomto zjištění již definitivně vplul mezi to nejlepší, co jsem kdy viděl. (08.10.2011)

Mnohem, opravdu mnohem vtipnější než první díl. Pár scének je geniálních, několik jich vyšumí do ztracena, jako celek se Clerks II vyšplhali k pěkným čtyřem hvězdičkám. Což je od minula sympatický pokrok. Komediálním vrcholem filmu je bez diskuzí Donkey show, po ní následuje na můj vkus až příliš dlouhý smírný konec. Jednoznačný plus dávám za to, že Smithův humor od dob prvních Mužů za pultem dospěl, a přitom ještě přiostřil, díky čemuž jsem se smál i tomu, čemu bych se v trochu jiném podání ani nepousmál. 85% (15.09.2008)

Pokračování je jak první díl, akorát Kevin Smith daleko víc přitvrdil a někdy to je fakt neskutečná řež, ale přišlo mi, že scénář v prvním díle byl lepší, propracovanější a dialogy zajímavější, tady jich je sice taky sposuta, ale nepřišly mi tak kultovní, což v prvním díle rozhodně splňovaly. Nicméně o trošku slabší scénář vynahrazuje několik tak brutálních scén, že sem si radší připravil nový gatě, kdyby se stala nehoda. Dante s Randalem jedou opět ve stejným rytmu jako v předchozím díle, dokonce bych řek, že Randal ještě přitvrdil a tentokrát se nesere vůbec s ničim a potěší i Rosario Dawson. A díky bohu je ve filmu, oproti jedničce daleko víc duo Jay a mlčenlivej Bob, s nima to je pokaždý strašná jízda, ať už to je Jayovo taneční číslo z Mlčení jehňátek a nebo jeho cyberbrutální hlášky, no po pravdě řečeno já měl dost, i když jen stáli u zdi. (02.11.2007)

The best of Kevin Smith. Nekompromisně vtipné, správně jayovsky šílené, dokonale uvěřitelné a ve své upřímnosti i dojemné. Takhle se uzavírají volné životní příběhy, takhle se přátelí čistě heterosexuální kámoši a takhle se vyznává láska. Úplný konec jednoho univerza to nakonec nebyl, což je pro někoho dobře, pro někoho tragédie. Na tom, že jde o to nejlepší, co kdy nejpopulárnější geek stvořil, to ale nemění vůbec nic. (11.01.2008)

Mám Kevina rád, ale musím se přiznat, že po první cca čtvrthodince jsem se bál, jestli už neklesl příliš hluboko - dialogy se topily v nejperverznějších nadávkách a přitom byli dost samoúčelné. Vrchol přišel v dialogu o nepřípustnosti kombinace "going ass to mouth", kdy už jsem měl sto chutí nad mistrem zlomit hůl a prohlásit ho za pozéra, naštěstí zanedlouho poté začal film nabírat obrátky a Smith se (aspoň mi to tak přišlo) ukázkově uvolnil a začal si s filmem hrát, tak jak to umí... Tj. objevili se staré dobré debaty o popkultuře, zj. komixech (zvláště výživná je pře fanoušků Star wars a Pána prstenů), muzikálové vložky, parodie, camea Smithových koruních herců (Lee a Afleck) a na konci zběsilá akcelerace děje a ukázková SHIT katastrofa, kdy se na chvíli zdá, že jde všechno do hajzlu... ještě, že jsou tu Jay s Bobem, aby zachránili... Dantův svět. Špičková zábava, pro Smithovi fanoušky samozřejmě povinnost 80% (17.12.2006)