Mladí a slobodní

Nie som a nikdy som nebol fanúšikom grunge, ale dnes už toto obdobie beriem značne nostalgicky a moje antipatie už časom vymizli. Môže za to asi aj Crowe, ktorý je tak šikovný režisér, že máte pri jeho filmoch pocit absolútnej úprimnosti a ich pozitívne vyznenie nepôsobí nikdy falošne. Singles som videl už dávnejšie, ale celkom dobre si ich pamätám a rád by som si ich v TV niekedy zopakoval, ak by vedenie komerčných televízií vôbec poznalo meno Cameron Crowe. VIDENÉ ZNOVA: Tak som sa dočkal v TV po rokoch reprízy a film na mňa pôsobil rovnako, ako v 90-tych rokoch. Čo viac si môže režisér od svojho filmu priať viac, ako nadčasovosť témy a jeho večnú obľúbenosť. Ani som si nevšimol strašidelnosť módy prvej polovice 90-tok, možno to v okolí grunge scény nebolo tak hrozné. Najlepšie z množstva cameí: Chris Cornell a repráky v aute. (28.01.2013)

Problém seznámit se s tím pravým není až tak velký, ale udržet ho, případně dovést vše do finále, to už je daleko složitější. Cameron Crowe si pečlivě vybral herce pro dobře napsané postavy a výborná sonda do vztahů šesti mladých svobodných američanů je na světě. Výborná muzika doprovází tenhle zajímavý film o "samotářích v Seattlu" :) (10.06.2003)

Památník Seattlu 90. let je bombastický nejen po stránce hudební (Pearl Jam, Soundgarden, R.E.M. aj.), ale (kupodivu) i po stránce dějové. Po "Řekni cokoliv..." jsem si v duchu přísahala, že ať si Crowe říká cokoliv, mně to bude jedno. Naštěstí jsem na tuhle vnitřní přísahu zapomněla a užila si "grunge-retro" jak se patří, navíc ve skoro až povídkovém příběhovém hávu a s překvapivým množstvím sympatických postav. Sečteno a podtrženo: "Láska a hudba přežijí svět!" :-) (11.01.2012)

Od dob tohohle filmu mě Seattle hodně láká. Je to město pro mladé s neomezenými možnostmi a hudbou, která je tak skvělá, živelná, emocionální stejně jako barevnost našich hrdinů a vztahů které řeší nebo prožívají. Výborný výběr herců, kteří jsou mými oblíbenými dodnes/hlavně B.Fonda,Pullman a Dillon./. Potěšením pro mě byla účast členů Pearl Jam, kteří si ve filmu i zahráli a to přímo v Dillonově skupině "Občan pták" :). (19.03.2010)

Byli jsme mladí a singles. Sedávali jsme zásadně na zemi, nosili dlouhý vlasy, otevřeni světu, čerpali jsme od všech, kteří se kolem nás pohybovali. Bydleli jsme na hostelu nebo na bytě, a ani jsme nevěděli, kdo s náma vlastně bydlí trvale a kdo jen přechodně. Tráva, občas i nějakej jinej experiment, Nirvana, Pearl Jam, Soundgarden, Alice in Chains. Spousta lidí, který přišli, znamenali moc, a zase zmizeli v nenávratnu. Nikdo nikoho nesoudil. A snili jsme o ženskejch, který budou úplně stejný jako my, stejný názory a stejný kapely, na který budem spolu chodit pařit. Dnes už se to těžko vypráví, když to vidím na plátně, je to i malinko směšný. Ale byla to moje doba a byl jsem to i já. Díky za ten film, abych si mohl připomenout kým jsem byl a snad i jsem, neboť ty kapely mi hrajou doma velmi velmi často... (07.01.2010)