Silent Hill

Krutě přestřelená stopáž zbytečně ředí atmosféru snímku na hranice současného hororového standardu, který mohl být, při vystříhání asi dvaceti minut scén (a nejenom těch s pátrajícím Seanem Beanem), jasným králem videoherních adaptací. Christophe Gans má zatraceně vybroušené vizuály a zvláště ty ze samotného Silent Hillu jsou delikatesy, které je možno ochutnávat do nekonečna, stejně tak jako řádně užívat mistrovskou ruchovou i hudební stopu. Oproti tomu absolutně selhává v dramatické stavbě příběhu, který k sobě skládá přespříliš rozvláčnými dialogy, čímž se snímek chvílemi degraduje do béčkových vod. Naštěstí je padající popel, pochodující nemrtví, poplašní siréna a herecký výkon Radhy Mitchell natolik sugestivní a strhující, až je vlastně možno na všechna negativa pozapomenout a s klidem konstatovat: „Messieur Gans, le Pacte des loups, est-il pardonner.“ (23.08.2006)

Největším kladem tohoto hororu je rozhodně Alice Krige, která si krade film doslova sama pro sebe. Bohužel další klady se hledají jen těžko. Christophe Gans se opět ukazuje jako režisér, který ač má všechno dokonale promyšleno, nedokáže všechny prvky svázat dohromady. Dobrá, trochu přeháním, samozřejmě že je tu ještě plno povedených věcí, jako příklad uvedu hudbu (zakomponování do záběrů ale ne vždy funguje), monstra, výpravu... Jenže současně je tu plno prvků, které zasluhují kritiku. Podle toho, co uvádějí tvůrci hádám, že filmu hodně chybí vlastní invence. Tvůrci se báli přijít s něčím novým a tak raději dali na rady fanoušků, což se neukázalo jako dobrý nápad. Máme tu také plno rušivých elementů - manžela, tajný spolek a hlavně přihlouplý pohyb kamery, která se až moc soustředí na nohy postav. Nic ve zlém, ale co funguje ve videoherních sekvencích nemusí fungovat ve filmu a právě Silent Hill to dokazuje. Na druhou stranu jsem byl paradoxně spokojen se statickými záběry z dálky, které jsou jak vystřižené z herních survival hororů (i když ve filmu jsou většinou aplikovány pomocí podhledu nebo v rámci normální výšky dospělého člověka). Hodně jsem se těšil na vizuální stránku snímku, neboť obrázky (i trailer) slibují opravdu mnoho, úžasná výprava a filtry však právě díky zvýše zmíněnému moc nefungují. Jistě, najde se tu pár povedených záběrů (pozor, teď opravdu nemluvím o scénách), ale bohužel je jich naprosté minimum. Silent Hill je ukázkou špatně povedeného řemesla, kde jednotlivé segmenty /krom hrozného scénáře/ fungují, ale jejich spojení není na dobré úrovni. Shrnu to trapným slovem nuda, ale monstra potěšila. Videohře tenhle shit nesahá ani po hranu obalu. [TOP 19/11 60%] (09.02.2007)

Hodne velky zklamani. Hru jsem sice nehral, ale znam ji, od rezisera jsem videl jen Bratrstvo vlku a to se mi libilo hodne a trailer vypadal slibne, takze ocekavani bylo velke, ale nakonec nic moc. Gans je machr pres audiovizualni stranku, hudba k deni skvele pasovala, do toho neprijemne zvuky a naprosto perfektni prostredi, vsude takova spina a rozklad, proste parada. Jenze to je tak vsechno. Atmosfera nic moc, ale par scen bylo slusnejch, ale abych se u toho bal, to ani omylem. Pribeh je misty zamotanej az moc a konec byl nejakej divnej, nebo sem ho jen nepochopil. Hercu tu moc neni, ale Radha Mitchell je v pohode, narozdil od takoveho Seana Beana, sceny s nim zbytecne zdrzovali. Dost jsem se u filmu nudil a kdyz uz horor neni strasidelnej, mel by aspon bavit, ale ani to se mu moc nedarilo. Nicmene za tech nekolik skvelejch scen dam ty 4*, i kdyz je to spis na 3*. Mozna by filmu prospelo min demonu, ale "Reznik" byl skvelej. No po druhym skouknuti jsem se bavil o dost vic, ted uz mam jedinou vytku jen k tem potvoram, tech skutecne strasidelnejch tu bylo minimum, nejlepsi je ten Pyramid s kterym je spojena skvela scenka svlikani. Porad jsem se sice v zaveru filmu krapet ztracel, ale uz mi to nevadilo a dobre jsem se bavil. (30.06.2006)

Není to dokonalé a nebude se to zdaleka líbit všem, ale Christophe Gans natočil vynikající herní adaptaci a zároveň dokázal nakrmit laické davy. Silent Hill kráčí po zlaté střední cestě, o které všichni dlouhá léta vykřikovali, že neexistuje. Skvělá Radha Mitchell, atmosféra ve které se utopíte a audiovizuální hrátky promyšlené do posledního detailu. Ještě pár adaptací japonských herních pecek od pečlivých tvůrců a nebudeme muset do tohoto žánru kopat. Mezitím upalujte do kina, abyste si užili horor, který se distancuje od veškeré konkurence. Operuje zkrátka na úplně jiném území a nepodobá se ničemu, co letos vypadlo nebo vypadne z amerických hororových továren. A to je fajn. Moc fajn. (9/10) (15.06.2006)

Pod dohledem japonské herní firmy Konami a zaštítěn americkými penězi se francouzský režisér Christophe Gans vyhnul zásadní chybě filmových adaptací videoher a oproti předchozí praxi film podřizuje herním postupům. Příběh zachovává prvky adventur a vrstvení událostí podle levelové struktury. Hlavní devizou zůstává udržování pocitu permanentního strachu, k čemuž naopak slouží čistě filmové prostředky, a tělesný horor děsící deformovanými humanoidními těly. (19.08.2008)