X-Men: Posledný vzdor

Ačkoliv se jedná bezesporu o nejhorší díl série, v porovnání s mnoha jinými komiksovými adaptacemi jde stále o vysoký nadstandart. Ratner prostě není Singer, což se projevuje především v přístupu k akci vs. psychologie a v celkové logice, vyznění scén a dialogů, které mnohdy budí rozpaky. Přiznám se, že tentokrát jsem všechny ty procítěné a apokalyptické řeči hrdinů nemohl jinak než dementovat přezíravým úsměvem a soustředit se na akci. Efekty nebyly v průběhu celé x-menovské série nikdy dvakrát převratné (v Singerově podání spíše rozvážně dávkované po efektních troškách) a ani tento díl není výjimkou. Je zjevné, že tvůrci si většinu financí šetřili na rozmíšku v levitujícím domě a na několik monumentálních záběrů na konci. Celkově nejde ani o zklamání, ani o rozjuchané radostné vzplanutí. Slovy Premiere: Nic proti ničemu. (29.12.2007)

Bryan Singer neváhal pro Supermana opustit svoji vypiplanou sérii, kterou do svých rutinních otěží převzal Brett Ratner a… výživná podívaná se vytratila, z banálních dialogů naskakuje husí kůže, mdlé vztahy hrdinů jdou stranou, ranec nudy přibyl, zrovna jako průměrné digitální triky.. No, můj šálek kávy to nikdy nebyl!! (04.06.2007)

Oproti druhému dílu mnohem méně náročnější na divákovu pozornost a znalost celé mutantské mytologie. Rovněž akce trochu ubylo. Konec vše však bohatě vynahrazuje. Stále stejný herecký ansámbl potěší stejně jako kovové drápy starého dobrého Wolverina. Postava Famke Janssen mi zde však přišla naprosto zbytečná. Narušuje celou hlavní kostru děje a ani do vyhypovaného finále mi moc nezapadla. Vizuální efekty jsou však naprosto dech beroucí. Na scénu s mostem jsem jen nevěřícně zíral, stejně jako na tu s Xavierem. Ratner ví velice dobře jak ukojit chtíč mainstremového diváka, aniž by nějak výrazněji degradoval příběh a postavy v něm. Zde se mu to povedlo velmi slušně. Celek však působí vcelku dost nevyrovnaně a nezáživně. Alespoň komornější pasáže a romantika jsou příjemně koukatelné. (19.07.2006)

Jelikož se ke mně blíží X-Men Origins: Wolverine, musel jsem si dnes udělat takový X-Menovský maraton ( respektive si připomenout první díl a konečně se podívat i na druhé a třetí pokračování X-Menovské trilogie, která již zmíněnému Wolverinu předchází ).... Uznávám, že jsem měl z počátku obavy, ale zbytečně..... 2. i 3. díl bez problému navázal na předchozí úspěch a u mě si drží svých 80%. (28.05.2009)

Na začátek bych měl předeslat, že tento komentář se mi píše bez vyzrazování důležitých dějových zvratů velmi těžko, ale snad to nějak půjde...Kdekdo to čekal, přesto jsem s nadějí věřil, že z "X-Men 3" v rukách Bretta Ratnera nevznikne špatný film. On vlastně vyloženě špatný není, bohužel z něj čiší průměrnost na všechny strany, což je po prvních dílech Bryana Singera smutné zjištění. Tomuto srovnání se prostě nejde vyhnout...Ale vpřed k filmu samotnému. Scénář není zlý, obsahuje stabilní kostru, která se měla obalit výraznou filmovou svalovinou a mohl tak vzniknout nejlepší díl série. Ten potenciál tu je - bohužel ho nový režisér využil sotva z poloviny. Nechám stranou úvahy o tom, jak moc se posunula charakteristika jednotlivých mutantů, přejdu rovnou k tomu, v čem měl být "X-Men: The Last Stand" podle slov samotného Ratnera nejsilnější - v emocích a akci. I tady se, přes bombastičnost některých scén, nezbavíte dojmu, že tohle jste už někde viděli. Ratner skutečně opisuje, originalita mu není blízká - vzpomenete si na "Pána prstenů" (Phoenix během svého běsnění silně připomíná Galadriel odolávající pokušení) a samotný "velkolepý" závěr působí jako mladší bratranec finále "Matrix Revolutions"...Naštěstí i tady pořád platí, že série X-Men se vždy mohla opřít o výborné herce (především mužské osazenstvo). Právě oni táhnou film v jeho nejslabších chvilkách a i ta nejbanálnější klišé vyznívají z jejich úst jakžtakž přijatelně. Tím se oklikou dostávám k druhé veličině, která měla "Poslední vzdor" zdobit, totiž k emocím. Nejde vyloženě generalizovat, dvě tři scény mi dokonce vehnaly slzy do očí - na druhou stranu ovšem milionkrát omleté alergizující věty nejde přeslechnout. Podle mého si Brett Ratner pod sebou podřízl větev ještě jednou výraznou chybou - když natočíte film, jehož suverénně nejsilnější a emocionálně nejpůsobivější scénu nabídnete divákovi už v polovině filmu, máte problém. Je pak nesmírně těžké alespoň udržet úroveň až do konce, což se Ratnerovi bohužel nepodařilo. Tento vrchol filmu tak přichází příliš brzy a vše po něm působí trochu mdle. Jedná se totiž o scénu, v níž zemře jedna z důležitých postav - což byl další z taháků "Posledního vzdoru". Nutno uznat, že likvidace několika hrdinů je jedním z velkých pozitiv třetího dílu...Konečně posledním esem v rukávu se ukázala být Famke Janssen, na kterou jen tak nezapomenete... Co říct závěrem? "X-Men: Poslední vzdor" jsou oproti prvním dvěma dílům jasným zklamáním. Teď, necelý den po zhlédnutí, je to zklamání čím dál větší. Neodpustím Bryanu Singerovi, že své dílo nechal napospas průměrnému řemeslníkovi, kterému se mutantí ságu málem podařilo pohřbít. A já jsem tak doufal...P.S.: Tentokrát vřele nedoporučuji setrvat v sále/ u obrazovky až do konce závěrečných titulků, ušetříte si tím znechucené odplivnutí a pár sprostých slov. (03.07.2006)