Hmla

Nebudu tu mlžit, je to mdlá sračka k uzoufání! Původní Carpenterovo pomstychtivé zlo vystupující z kondenzované vodní páry sice také nebylo žádný majstrštyk, ale mohlo se jakžtakž opřít o atmosféru plíživého tajemna. Ovšem remake mistra Wainwrighta, mimochodem nejen kvůli absenci nějaké tvůrčí invence zbytečný jak noční pleťový krém v koupelně Freddyho Kruegera, ten si o ní mohl jenom nechat zdát. Už nikdy více, i kdyby z mlhy vystoupily ruku v ruce gorily, Rákosníček a Willy, co objel svět za 80 dní.. (06.06.2011)

„Něco je pod vodou.“ „Ale já už nic nevidím.“ A pak už nebyl. Jak je to vlastně s tou sochou a kdo měl držet dalekohled, pardon, triedr? A copak že s to chytilo na kotvu a zase spadlo dolů? S Harrym Potterem by se chtělo říci, že zlo se vrátilo do bradavic, zde vyplavalo na povrch. Doslova i do písmene. Otázky narůstají. „Úcta k minulosti šlechtí přítomnost.“ Ale Pol Pot a Hitler a Stalin byli také minulost. „Víš, jaký je rozdíl mezi trosečníky? Jedny moře vyplaví na břeh, s druhými smýká po celý život.“ Ale někde musí být mlha. Mlhová stěna, zlověstně se blíží, aby vše zabalila, obalila, přikryla. A začnou se dít věci. Symboly, nože, hodinky, váhy, koruna. Ze šlápot na stropě kape voda, mrtvol přibývá. Tajemný ostrov s leprou, hm, hm. Strach má už i kněz. Náznaky minulosti se skládají jako puzzle. Loď, socha z přídě, jméno lodi. Starý deník. A Elizabethiny vize. Vše se motá kolem otců zakladatelů, ale pozor, nebylo jich vlastně pět. No jistě, ta scéna ze začátku filmu. Chlapče, chlapče, měl jsi poslechnout maminku a nechodit k moři. Že se jeho maminka zachrání bylo nabíledni, ostatně hned na začátku jsem si ji tipla jako přeživší. Nápis na zdi „Spočteno, zváženo a rozděleno“, myslím že to bylo MÉNĚ TEKEL. Konečně víme kdo a proč, kdo se mstí potomkům. „Hříchy otců padají na hlavy jejich dětí.“ Počestnost se rozpadá jako zvětralý pískovec. Konečně je potrestán hlavní viník, smlouva naplněna. Mrtví mizejí, docházejí klidu. S nimi ovšem mizí i …. (*, alespoň hudba a některé záběry, a pro mne lepší než Bud Spencer.) (04.07.2008)

Občas sa stane, že si človek vstúpi do svedomia, nahliadne do televízneho programu a náhodne vyberie film slabšieho kalibru než je preňho typické. Tentoraz prišla na rad Hmla, remake legendárneho Caprenterovho hororu z 80.-tych rokov. Príbeh sleduje niekoľko príslušníkov miestnej mládeže (ako je v anglosaskej produkcii zvykom), ktorá sa zabáva na bujarých oslavách (to jest 3 ľudia trsajúci za rytmu lacného rádia na malej lodi), či nespútaným sexom (to jest dvaja ľudia ležia v posteli). Jedného dňa náhodou zavadia o časť prekliateho lupu, ktorý podľa dávnej legendy patril malomocnej osádke lode, zničenej požiarom. No a tým sa rozpúta "peklo", z mora sa slimačím krokom podľa nálady blíži vysoká stena hmly a ňou prichádza prekliata loď, aby sa pomstila potomkom tích, ktorí ich zradili. Neviem, či existuje termín pre film, ktorého jedinou dobrou stránkou je slušná kamera - zvyšok je totiž tristný. Režisér zabúda, čo sa udialo v predchádzajúcej scéne, scenár strieda jednu nelogickú blbosť za druhou, a o nejakých hereckých výkonoch sa nedá ani hovoriť - plyšový medvedík Tom Welling funguje ako návnada na teen fanynky Smallvillu, Maggie Grace láka opačné pohlavie. No a aby sa nezabudlo, tú najväčšiu kravinu si Wainwright a Layne schovávajú na záver. 0% (25.01.2014)

Následují spoilery. Věřte mi nebo ne, ale nejlepší na celým filmu je opět bohužel jenom ten plakát. Jinak je to totiž plná blbost a můžete mě citovat (ovšem za určitou sumu, samozřejmě ;). Když už se rejžovi podaří vytvořit nějaká atmosféra, rocková (asi) hudba z rádia ji v zápětí pošle někam a změní to na špatnej koncert. Jinak k ději, co říct? Že je plnej hloupostí a křečovitostí a že si člověk chvilkama připadá jak Alenka v říši divů? Že jsem se na ten film díval asi osmkrát a nikdy jsem nevydržel víc jak deset minut? (tedy usnul jsem) Nejvíc mě ale dostávaly nelogičnosti děje jako třeba útěk toho haranta před mlhou (!), slova hlavního klaďasa o tom, že skrz tu mlhu je vidět akorát kulový a v následujícím momentu narazí autem do zdi (!!), proč hledač vyplavenin z moře přišel s nalezenými hodinkami za právě se vrátivší hrdinkou (!!!), jak při scéně v hospodě si "najednou" všimnou, že na fotkách z jedné doby je město malý a o pár let později se rozšířilo do obrovských rozměrů a ihned zjistí, že to má něco společnýho s těma vraždama (!!!!), proč jsou k čertu duchové těch mrtvých vypadající jako shnilá kočka?(!!!!!) a jak můžete ducha z mlhy rozprsknout autem o čelní sklo?A dalo by se pokračovat do nekonečna, vlastně popsat celej scénář. Carpenterovu Mlhu jsem neviděl, ale už ve chvíli, kdy jsem si všiml v titulkách jeho jména a slovíčka "based on", začal jsem se zatraceně obávat. A právem. No a konec je už úplná zmršenina a upřímně řečeno ještě větší hovadina, než zbytek filmu, i když je pravda, že je aspoň trochu zábavnej svou náhlou rychlostí padajícího kamenu. Jindy Viděl jsem i ten Carpenterův skvost a musím říct, že na to, co je tamto za hloupost tohle vyšlo ještě docela dobře. Ale přeci jen to je ještě mnohem horší, než originál. (04.04.2006)

Občas to mívá divák, potažmo recenzent hodně těžké. Říká se, že na špatné filmy se píše snáz. Jenže digitální The Fog bude záhadnou výjimkou. Je s podivem, že režisér Rupert Wainwright natočil atmosférický thriller Stigmata, toho času vizuálně zajímavý videoklip s Patricií Arquette. The Fog, ať ji proberu odshora dolů, je neskonalý průšvih. Rádoby horor o mrtvých námořnících, kteří přicházejí z mlhy, tedy vraždící mlhy (což je bez hlubšího scenáristického vysvětlení), představuje partu jako z ústavu mentálně postižených, kteří jen nešťastně pobíhají a pronášejí neuvěřitelně hloupé věty. Divím se a "obdivuju" zároveň Selmu Blair i Maggie Grace za tu kuráž, do něčeho takového jít. (09.12.2007)