Posledné dni Sophie Schollovej

Smutný příběh o zrůdnosti nacismu, velmi komorně a spoře udělaný - a o to má větší výpovědní hodnotu. Celý se odehrává ve 4 dnech, během nichž byla Sophie Scholl, mladá německá studentka medicíny, zatčená za rozšiřování protihitlerovských letáků, vyslýchána gestapem, a během posledního dne odsouzena ve velmi absurdním procesu a ještě tentýž den popravena. Film doprovází úžasná instrumentální hudba a opravdu donutí k zamyšlení. Škoda, že u nás vůbec nepřišel do distribuce, v Německu to byl nejnavštěvovanější film roku 2005 a byl i nominován na Oscara. (20.04.2006)

Poslední dny Sophie Schollové patří přesně k tomu druhu snímků, které sbírají hvězdičky za své téma a hlavního hrdinu. Tou je skutečná odbojářka popravená za protinacistickou činnost. Přestože se mi film v celku líbil, měl jsem a mám pocit určité schématičnosti ve zpracování a pohledu na Sophii Schollovou. Nemám nejmenší problém s výkonem Julie Jentsch, spíš s tím, co jí předepisuje scénář. Po drtivou většinu stopáže filmu je její hrdinka jednoduše statečná, nevypadne z role a s výjimkou dvou momentů nedává najevo své emoce, ačkoliv je v bezvýchodné situaci a hrozí jí jen to nejhorší. Téměř stále se usmívá a velmi rychle reaguje na verbální útoky vyšetřovatele. Četl jsem před časem řadu skutečných příběhů našich odbojářů a o jejich anabázi v nacistických káznicích, na gestapu, před německými soudy a posléze v koncentrácích. Gestapo a státní soud v Berlíně představovaly velmi dobře fungující mašinérii, která měla souzené zlomit a zničit. Vždycky pochopitelně nebylo nutné vyšetřované fyzicky mučit, někdy se přiznali dobrovolně. Metody byly ale v celé Říši podobné a k fyzickým trestům, výhrůžkám a nejrůznějším druhům mučení nebylo nikdy daleko. Aby si Schollová dovolila výchovnou přednášku svému vyšetřovateli o přednostech demokracie a hříších totalitního Německa a později totéž v menším vydání provedla i nechvalně proslulému Rolandu Freislerovi jako předsedovi státního soudu mi přijde značně nepravděpodobné, byť detaily ohledně soudu s Bílou růži neznám. Lidový soud v Berlíně ale dokázal zlomit i velmi tvrdé soupeře, mimo jiné se pod Freislerovým řevem hroutili zkušení váleční velitelé při soudu s Hitlerovými atentátníky nebo komunističtí odbojáři zvyklí na dlouholetou ilegalitu a tvrdou konspiraci. Zkrátka a dobře mi to přijde trochu moc školometské a předvídatelné. U nás to zní možná svatokrádežně, ale to už jsem měl pocit většího ztotožnění a reality při četbě Fučíkovy Reportáže psané na oprátce. (Pochopitelně necenzurované verze.) Celkový dojem: 65 %. (24.04.2009)

Ti studenti si filmový pomník jistě zaslouží. --- Jako film mi to připadá spíš jako dramatická pomůcka pro školní výuku. A snad i trošku problematická. Vyšetřovatel Gestapa vyvedený z míry školačkou a snad i na moment pochybující? Bachařka potichu sympatizující? Skoro jakoby zlým byl jen "systém", kdežto Němci dobří... --- I Češi byli dobří, to jen hrstka komunistů... I Rusové jsou dobří, to jen Putin a jeho parta... Nikdo za nic nemůže, co? (22.08.2022)

Studentské hnutí „Bílá růže“, které se zabývalo především výrobou a rozšiřováním letáků proti nacistické vládě. Idealismus mládí toužící měnit ten ideologií zmanipulovaný svět. Celý film je v podstatě jeden dlouhý výslech. O to nepříjemnější, že netušíme, ani my ani Sophie, co vypovídá její bratr, který byl zatčen společně s ní. Nevíme, jak moc se s přibývajícími otázkami odchylují od společně připravené verze, zvlášť poté, kdy domovní prohlídka přináší jasné důkazy proti nim. Výslech, který se postupně mění na výměny názorů mezi Sophii a vyšetřovatelem. „Já bych to stejně udělala znovu, abych změnila váš špatný názor na svět. Podle mého neměnného názoru jsem udělala pro můj národ to nejlepší. Nelituji toho a chci za to nést následky.“ Vynikající Julia Jentsch, kterou zatím znám jen z filmu „ Občanská výchova“, ale pokusím se to napravit, a působivá hudba. A pokud nepatříte k těm, kteří už dopředu odsuzují německé filmy, jen proto, že jsou německé. Tak si rozhodně tenhle film nenechte ujít. (12.06.2006)

V jednom citátu se říká : "Jedinou obranou proti nesvobodě je prostá lidská statečnost." A já jsem po zhlédnutí dlouho seděla a přemýšlela jsem o sobě, jak bych se asi zachovala já v její situaci a jejích 22 letech. Velmi silný zážitek, už jen když přihlédnu k tomu, že se jedná o skutečnost pro nás už téměř z dávné minulosti, která v tomto dramatu v plné síle znovu ožila. Perfektní zpracování, dialogy a herecký výkon hlavní představitelky Julie Jentsch, kterou jsem tady zaregistrovala poprvé. Neznala jsem hnutí Bílá růže a neznala jsem ani Sophii Scholovou. Díky moc za takové filmy. A přidávám se ke komentářům kajdy.l a Enšpígla. (10.11.2012)