Posledné dni Sophie Schollovej

Filmová očista nemeckého národa pred krutosťami, ktoré páchali počas druhej svetovej vojny. Veľmi, veľmi dobrá konverzačka z tohto obdobia, zručne a pútavo natočená, atmosféra je hustá až do posledných minút a herci sú naozaj hodní svojho remesla. Príbeh jednoducho, no výstižne poukazuje na otázku spravodlivosti a ľudskej morálky, dialógy sú pútavé a záver nemohol byť veľavravnejší. 85%. (01.07.2009)

Veľmi pekná konverzačka a potom súdny proces. Aj keď slovo pekný sa len ťažko dá použiť. Ale tá argumentácia, ten scenár krásne dokumentuje, akými fanatikmi boli nacisti, aké pokrivené zmýšľanie a videnie sveta mali a ako ich mladá Sophie jemnými argumentmi dáva dole a oni mali z toho len penu okolo úst, argument nula, len besnenie. Za letáky do lochu, aj to by bolo veľa. Ale smrť, to už fakt len špinavé režimy, ako tento alebo potom ten boľševický priniesli. Súdy bez obhajoby, vlastný advokát ziape na toho, ktorého má brániť, tam to vedie stále, keď sa k moci dostanú tí, ktorí nálepkujú, nadávajú, označujú iné názory za tie, ktoré nie sú vhodné, potom ich treba rušiť a potierať a nakoniec aj ich nositeľov trestať. Niečo také, z čoho by sa najviac tešili aj súčasní obrancovia demokracie typu Jaro "prachovkou pot mi utri" Naď alebo sliepočka Remišová, ktorá ani vlastný zákon nevie naformulovať, ale aj bruselskí úradníčkovia, ktoré také zákony presadzujú, lebo oni majú ten patent na pravdu. (04.06.2024)

Skvostné dialogy, dynamické herecké výkony, gradující atmosféra a bezchybně hutné vyobrazení nejbestiálnějšího období lidských dějin "viníkem". Stále nemůžu uvěřit, že tento nesmírně hodnotný filmový skvost natočili samotní Němci. V poslední době už po několikáté skláním klobouk před filmovým uměním našich západních sousedů. Německo se pomalu, ale jistě začíná stávat mou nejoblíběnější filmovou zemí. Na doslova fanatické soudní přelíčení jen tak nezapomenu: "Brzy budete stát tady, kde teď stojíme my." Nejryzejší příklad čistého hrdinství. Bravo Sophie. 100% (při závěrečných titulcích jsem s bušícím srdcem jen tupě zíral do obrazovky, což se mi při sledování filmu stává zřídkakdy) (02.11.2012)

Než jsem viděl tento film, nevěděl jsem ještě nic o Sophii Scholl ani o skupině Bílá růže. Byl to tak pro mě možná ještě intenzivnější zážitek, protože jsem vnímal velmi silně všechny nadějné signály, že to může dopadnout jinak. Film mě zaujal natolik, že jsem hned začal pátrat v historii. A i druhé shlédnutí bylo velmi intenzivní. Za jediné nedostatky považuji lehčí rozjezd filmu a až příliš strojený soudní proces s příliš hrdinskými projevy. Když jsme u procesu, zajímavé je přirovnání Rolanda Freislera k Josefu Urválkovi (viz. komentář sportovec). Jinak tedy musím říci všechna čest. S herečkou Julií Jentch jsem viděl již dříve filmy OBČANSKÁ VÝCHOVA a OBSLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE. Věděl jsem tedy, že je dobrá. Ale to, co předvedla tady, je něco neuvěřitelného. Málokdy se vyplatí postavit celý film na hereckém výkonu jednoho herce nebo herečky. Tohle je jeden z případů, kdy se to povedlo. Scény, kdy se Julii kamera věnuje, jsou nejlepší. V momentě, kdy začínají výslechy a pozornost se soustředí již čistě na ní, začíná být film opravdu dobrý. To sdělení všech druhů citů a emocí, které se nám dostává, je naprosto uvěřitelné a pohlcující. Jak čas běží, důkazy proti Sophii jsou stále jasnější. Od určité chvíle si divák již nepřeje nic jiného, než aby vydržela tlaky výslechů a nezřekla se svých ideálů. V této souvislosti divák vnímá každou slabost hrdinky velmi silně. Člověka už pak může jen dojímat, s jakou statečností odolává všem tlakům a stojí si za svou pravdou. Odkud bere tu vnitřní sílu? Hraje v tom snad roli, že z kraje 30. let se krátce připojila k Bund Deutscher Madel a mohla se tak na vlastní oči přesvědčit, jak nacistická zlovůle mění smýšlení lidí? Je za tím snad odkaz jejích rodičů? To, že otec, byl perzekuován režimem? Silně křesťanská výchova její matky? Samotná víra v Boha? Nebo její intelekt a humanistické smýšlení? Nejspíš to všechno a mnoho dalšího mělo vliv na to, že se zachovala, jak se zachovala. Po právu se stala hrdinkou a vzorem hodným následování. Lidé potřebují své vzory a své hrdiny. Dávají jim naději na lepší svět. Víru v nalezení lepšího člověka v sobě samém. Je to samozřejmě mýtus, který v sobě budujeme. K něčemu takovému je třeba mnohem víc než uvědomění si správného. 86% Pro mě jeden ze dvou nejlepších německých filmů za poslední desetiletí. (02.11.2010)

Velmi dobrý film, navíc skvěle zahraný. Příběh o odvaze a síle, před níž se skláněli i nacističtí dozorci a vyšetřovatelé. Julia Jentsch byla nesmírně přirozená, věřila jsem jí nejen každý záchvěv, křehkost, ale i nezdolnost a přesvědčení, se kterými její hrdinka bojovala za své ideje. Stejně tak charaktery ostatních hrdinů. Nelze než ohodnotit maximem. (23.07.2012)