Posledné dni Sophie Schollovej

Hrdinstvo v čistej podobe, silný príbeh o nezdolnosti ducha a morálke vybudovanej na pevných a čestných zásadách. Po technickej stránke nemám výhrady - zaujímavo spracované a s výbornou dobovou atmosférou. Hlavne tu bolo silné emotívne vyznenie, ktoré samozrejme ku koncu ešte narástlo. Sophie Schollová vlastne ani nemala inú možnosť, ako len prijať svoj osud. Zamotala sa do toho tak silne, že prípadne zatratenie svojich ideálov a morálky, by aj tak znamenal jej koniec. S takou hanou sa žiť nedá. To je také isté, ako keby Ján Hus v Kostnici svoje učenie odvolal. Nemysliteľné, keď sa už raz človek vyberie po tejto náročnej, no ľudsky obdivuhodnej ceste, tak už niet cesty späť. Poznámka: Nemci počas vojny popravovali politických väzňov takmer výhradne gilotínou, tak ako to bolo vo filme. (06.02.2017)

Další dokonalá ukázka toho, jak se Němci ve filmech vyrovnávají se svou minulostí. Před morální odvahou Sophie Scholl v podání skvělé Julie Jentsch smekám, a smekám taktéž před scénáristou a režisérem, kteří tenhle příběh ustáli, aniž by ve vás zanechávali pocit, že vám právě někdo odpřednášel nudné kázání. Zní to divně, ale je to skvělá směs dramatičnosti a vyrovnanosti, obzvláště při rozhovorech mezi Sophií a Mohrem. Vynikající! (01.01.2010)

Zdařilé životopisné drama německé produkce. Jak tu již v komentářích zaznělo, snímek má na takové žánrové zařazení svižné tempo a poměrně netradiční, údernou a dynamickou hudbu, což není na škodu. Sílu výsledného dojmu podmiňuje skutečnost, že příběh byl natočen na základě skutečných událostí. Z herců se mi svým výkonem nejvíce líbila představitelka Sophie (Julia Jentsch), ostatní mi připadali spíše průměrní a například vyšetřovatel Mohr (Alexander Held) jako kdyby přehrával. Vyloženě směšně pak působily grimasy Lohnera (Klaus Händel), který se doslova pitvořil, aby zanechal dojem přísného a drsného nacisty. To jsou ovšem pouze drobné výtky, Poslední dny Sophie Schollové mne bavily od samého začátku až do konce a mnohé scény byly značně sugestivní. Na závěr ještě drobná historická chyba: Veškeré ručně psané písemnosti, které se ve filmu objevují, N E J S O U psány kurentem (tzv. kurrentschriftem), jenž se museli všichni hlavní (filmoví) hrdinové ve škole učit, neboť jakožto školní písmo přestal být vyučován až ve školním roce 1941/1942. (19.08.2014)

Každý NEMEC neznamenal NACISTA, aspoň občas - počas aktuálneho prebiehania druhej svetovej vojny, ale podotýkam, že „hrdých národných socialistov” bolo všade KVANTUM, medzi ktorými pôsobili udavači. Študujúci z mníchovskej univerzity si založili skupinu Biela ruža, čo de - facto znamená : „Máme plné zuby debilného IDIOTA HITLERA” !!! ( Pokiaľ sa nemecký dôstojník Claus von Stauffenberg, konečne odhodlá odstrániť VODCU, tak to ešte nejaký čas potrvá, bohužiaľ, „dotyčný terč je asi, ako mačka s deviatimi životmi” ? ) , a tak netrpezliví, inteligentní, mladí ľudia - Sophie Scholl spolu s bratom Hansom, a ďalšími, podniknú radikálne kroky, ktoré by mohli viesť ku zmene..., ( Samozrejme, tieto fakty porovnávam, len z pragmatického hľadiska. Možno práve von Stauffenberga inšpirovali hrdinské činy študentov ? Pochybujem, že sa poznali, lebo udalosti sa uskutočnili ešte pred spomínaným atentátom. ) ... ale s tým rozdielom, že poslucháči BOJOVALI SLOVOM, prostredníctvom LETÁKOV, rozširovali PRAVDU, ktorá bola zlomovo - bolestivá, čo sa takému drastickému nemeckému SUDCOVI Freislerovi, určite nepozdávalo ! Zbytočne je chodenie okolo horúcej kaše. Pri poslednej akcii na UNIVERZITE, keď sú vysokoškoláci na hodine, školník povie, že oni sa tu pohybovali, a tak to vehementne oznámi GESTAPU, ktoré sa zaraďuje ku zločineckému spolku. Čiže, budú predvedení pred vyšetrovateľa, kde sprvoti Sophie zatĺka, ako môže, ale skôr, či neskôr, sa prizná, lebo tak učinil aj jej brat Hans. Vo vyšetrovačke sa nachádza aj Christoph Probst, ktorý sa spolupodielal na tejto akcii Bielej ruže, pričom je zronený, lebo má 3 malé deti. Po trojdňovom vypočúvaní pôjdu na PROCES, pred brutálneho sudcu, ktorý sa absolútne vyžíval v udeľovaní TRESTOV SMRTI, áno, „stredoveká gilotína je pôvodne pripravená sťať hlavy trom rebelom”... Toto je extrémne psychologický vojnový film, v ktorom neúčinkuje vojna sama o sebe ( nevidím ani jedného jediného nacistického, či trebárs spojeneckého vojaka, ktorému by trčali črevá, či hrdinsky by sa vrhal do bojov... ), ale sú v nej začlenení členovia organizácie Biela ruža, ktorá OPOVRHUJE : Adolfom Hitlerom a spol, celou vojnou a jej krvavými kúpeľmi, ale aj koncentračnými tábormi smrti a cetera. FILM sa venuje najmä ROVINE / vyšetrovateľovi Robertovi Mohrovi, ktorý hustí, alebo lepšie povedané BUZERUJE do hlavnej aktérky Sophie Scholl. A práve to sú najlepšie scény, pasáže z filmu ! Jej herecká predstaviteľka Julia Jentsch, je naprosto vzrušujúca, podmaňujúca a strhujúca ! Pôsobí trošku staršie, akoby mala, ale to nie je jej chybou, pretože je o čosi staršia, ako bola v skutočnosti Sophie. Prekážalo mi to len veľmi málo. Na takéto niečo sa podujať, to chcelo veľkú ODVAHU. Zaradili sa ku osobnostiam, ktoré nikdy nezomrú. Gratulujem aj k tomuto filmu, ale najmä týmto skutočným hrdinom, ktorí prežívajú dodnes, o ktorých som doteraz nepočul. (16.08.2017)

Lidé jako Sophie Scholl nebo Claus Schenk von Stauffenberg nám dokazují, že němec neznamená automaticky nacista. Tím nechci říct, že v mých očích německý národ očišťují zcela, neboť statečných jedinců byla jen hrstka, každopádně se jim však podařil záměr alespoň částečně sejmout z německého národa kolektivní vinu. Krátce k filmu - je natočen citlivě, komorně, s výbornými hereckými výkony, v čele s představitelkou titulní role. Pozn. Soudce Roland Freisler byl skutečná svině, doufám že se s naším soudruhem prokurátorem Urválkem smaží v pekle ve společném kotli. Podoba procesů se Sophií Scholl a Dr. Miladou Horákovou je do očí bijící. (27.08.2009)