Americký gigolo

Ukážka, že už začiatkom 80. rokov fungoval v Spojených štátoch dopyt po luxusných "spoločníkoch". Hlavný hrdina sa má - luxusný byt, auto, vystupovanie, prestíž, dar zvádzať a ženy sa mu ponúkajú so stodolárovými bankovkami v rukách...stačí si len vyberať - nejeden muž mu môže závidieť a chcel by žiť podobne. Lenže má to aj tienisté stránky. Ak ide do tuhého a to v prípade vraždy a krivého obvinenia ide určite, sa od takéhoto človeka, podobne ako v prípade ženskej štetky, všetci odvracajú a ostáva v tom sám. Gere nikdy nepatril medzi tých lepších hercov, ale tu nehrá vôbec zle. Film môže stavať aj na dotiahnutých detailoch a uveriteľnému vystupovaniu postáv. Napriek pomalšiemu tempu príjemne ubieha. Podarená je aj ústredná pieseň a s ňou spojená celková atmosféra. (23.08.2020)

...a princezna málem osvobodila prince? Soráč, hned bojler na začátku, ale - JO. Krásného, trošku sobeckého a marnivého, avšak čistotného. Jestli se vzali, toť otázka a zdali žili šťastně až do smrti, toť ještě další otázka. Takže, kdo to chcete zjistit, rozhodně se podívejte. Já bych to malinko přeobsadila. Místo - ovšem i tak, tady skvělého a výborného! - Richarda, s přímo budhistickou hvězdou na čele, vidím spíš Dona Johnsona....nebo Mickyho Rourka. Ten umí (teda tenkrát, teď už ne, páč botox je fuck prevít) obojí kukuč, něžný, i zlý a toho gigola bych mu rozhodně uvěřila daleko víc! A bez té konečné naběračky cukru. (04.02.2018)

Jakmile z kraje začne hrát Blondie, nečekaně ihned jsem zpozorněl. Richard Gere totiž ve svých mladých letech působil jak nejtěžší fešák Hubert Hollywoodských luhů a hájů. A popravdě, když nás představuje se svojí rolí dámského nabíječe, působí víceméně dost jemně, až žensky. Postupem času ale film dost ztemňuje atmosféru a závěr je vysloveně osmdesátková temnota se vším všudy. A na vině je především muzika, která je v tomto filmu naprosto skvělá. Umocňuje atmosféru osmdesátkového napínáku se vším všudy. Přiznám se, že i díky tomu by mě vůbec nenapadlo, že film pochází z roku 1980. (06.09.2017)

Paul Schrader je přeci jen lepší scénárista než režisér. Je dokonalou ukázkou kultivovaného psavce, který tvrdošíjně odmítá přijmout fakt, že film není literatura. Přitom scénář si Schrader napsal včetně dramaticky vděčných zápletek, aby se pak jako režisér bránil hrát do důsledků podle pravidel žánru. Jakoby se bál, že jsou pro něj příliš přízemní a on by tak mohl ztratit pel své intelektuální důstojnosti. Ve scéně, kdy Gere vběhne do svého bytu a hystericky hledá podvržený vražedný důkaz, místo akce kamera nezúčastněně poodjede a spustí přemýšlivá hudba, jakoby si autor bokem odkašlal: "Jsme přeci rozumní lidé, tak se tu místo dětinského napětí raději všichni hezky zamyslíme..." Film tak zůstává rozkročený mezi thrillerem a sondou mezilidských vztahů a ztrácí body tím, že se brání být víc dirty. Navzdory všem dějovým peripetiím pak působí film trochu utahaně. (01.09.2009)

Zaujímavé v detailoch (štýlové kostýmy, atmosferické neo-noir nasvietenie v interiéroch, neóny nočnej ulice), ako vo zvyšných zložkách nanajvýš priemerné a v celku nesúrodé. Veľmi nevyvážené hlavne ku koncu: akoby film potrebovali na rýchlo dokončiť a cez stmievačky naservírovali sériu skratkovitých scén, ktoré som im neveril ani zďaleka. Záverom, od takého kalibru akým je Schrader (Taxikár, Hardcore) by som čakal prepracovanejší príbeh. (23.10.2018)