Juste une question d'amour

Myslím, že nejlepší film s tématikou coming out a vlastně i s tématikou gay komunity jako takové. Hlavní plus, je bezpochyby země původu, není zde vše dokonalé tak jako v amerických filmech podobného rázu. Hlavní hrdinové jsou oba sympaťáci a přirostou tedy okamžitě k srdci. Je to moje srdcová záležitost, můj úplně první film s gay tématikou, který jsem viděl a zatím taky asi nejmilejší. Až se zdá nemožné, že je to film starý 16 let, protože zub času na něm není rozhodně znát. Pustil jsem si ho po x letech a na kouzlu rozhodně neztratil. Každému koho tato tématika zajímá, nebo každému kdo snad s něčím podobným uvnitř sebe bojuje film doporučuji. Během celého filmu si budete klást otázku: "Je lepší lhát těm, které nadevše milujeme, abychom o ně nepřišli, nebo jim říct pravdu pod rizikem, že je ztratíme." (21.11.2016)

Každý gay se se svou identitou vyrovnává klidně několik let, ale když se to pak vpálí do ksichtu rodičům, tak se po nich chce, aby to přijali pokud možno do minuty. Což nutně vyvolá konflikt. Příběh není nijak originální, ale jsou tu lidi z masa a kostí, sympaticky přiměřený sentiment a slušná dávka emocí. Frantíci u mě opět zabodovali. (16.04.2017)

Myslím, že film otvára hneď niekoľko žhavých tém a som prekvapená, že ešte stále sa v tak benevolentnej krajine, ako je Francúzsko, nájdu zadubení a netolerantní jedinci, ktorí sú schopní zavrhnúť vlastných potomkov, kvôli odlišnej sexuálnej orientácii. Som rada, že v niektorých prípadoch je sila rodičovskej lásky väčšia, ako predsudky a trápne pochybnosti o tom čo si budú myslieť ostatní... Veľká dávka ľudskej hlúposti vyplávala na povrch pri monológu Laurentovho otca, keď uvažoval nad tým, že podnietil a zavinil synovu homosexualitu, pri takýchto úvahách niekedy neviem, či sa mám smiať, alebo plakať, hlavne ak pochádzajú z hláv dospelých jedincov nad 50 rokov, ktorí by už mali mať vo veciach jasno a byť aspoň ako-tak tolerantní k odlišnostiam druhých. Asi nikdy dosť neporozumiem, prečo sa ľudská rasa po mentálnej a morálnej stránke vyvíja tak nekonečne pomaly a pričasto tým nesprávnym smerom. (23.02.2014)

Nádherně natočený snímek, který je zejména o lásce, hledání vlastního já a vyrovnání se s realitou, ať je jakákoliv. Ve filmu zazněly všechny nejvýraznější předsudky a byly zobrazeny všechny problémy, které jsou s touto aktuální tematikou velmi silně spojeny. Jelikož jde o televizní film, tak je zde vše uskromněno, což však neubírá na puncu a poselství, kterým tento film vyzařuje. Zkrátka snímek, který působí milým a jemným dojmem, který nevyprchá se závěrečnými titulkami. (29.05.2012)

Film, který mě nadchl a z něhož si divák navíc odnese dobrý pocit. Všichni, kdo od filmu s nálepkou "gay" čekají prvoplánové romance, nahá těla, či dramata o prostituci a AIDS, budou u tohoto příjemně svěžího, realistického a originálního snímku francouzského televizního režiséra Christiana Faureho zklamáni. Faure, jehož díla patří k tomu nejlepšímu z franouzského queer cinema přelomu tisíciletí, je díky poctivě zpracovanému Juste une question d'amour jedním z prvních, kdo se ve Francii pokouší do filmového mainstreamu začlenit pozitivní obraz běžného, nezženštilého, poměrně vyrovnaného, mladého homosexuála (a že to byl úspěšný pokus dokazuje šest miliónů diváků premiérového vysílání v lednu 2000). Množství francouzských gay filmů následovalo, svou uvolněnou atmosférou, v níž jsou gay vztahy nejen přirozené, ale i přijatelné, se mu nejvíce blíží Les chansons d'amour (2007), tematicky (ale už méně kvalitou) snad pak ještě poněkud úzkostlivější À cause d'un garçon (2002) či temnější Presque rien (2000). Nabízí se sice srovnání s dalšími francouzskými filmy, ale ty jsou již obsahově někde jinde, protože ústřední postavou Juste une question d'amour není prostitut (Les témoins /2007/), není vážně nemocen (Le temps qui reste /2005/), neřeší tajemné rodinné vazby (slabší Le dernier jour /2004/), neujíždí na drogách (rovněž průkopnický Fögi est un salaud /1998/), ani není zajat nacisty za WWII (Faurův další povedený film Un amour a taire /2005/). Co nám vyjde? Řekněme že jde o prima filmovou love story pro celou rodinu, z níž nebudete mít depresi. A to není málo. (Bonusem jsou dobré herecké výkony v čele s Cyrillem Thouveninem, mj. nominovaným v téže době na Césara za jinou gay roli v La confusion des genres /2000/). (01.01.2011)