Vyhnaní z pekiel

Rob Zombie to asi nemá v hlavě úplně v pořádku,ale jak tak na to koukám, tak v jeho případě je to i dobře.Naservíroval nám totiž nářez, na kterej jen tak nezapomenu. Nebere si žádné servítky a budovat napětí nebo rozjet nějakou tu akci mu sakra jde.Pro mě se tento film stal jedním z velkých překvapení tohoto roku a už se nemohu dočkat, s čím na nás Rob vyrukuje příště. (03.09.2006)

Zdá sa, že pomaly začínam prichádzať na chuť režisérskemu štýlu Roba Zombie, ktorého som doteraz registroval predovšetkým ako hudobníka. Na dráhu režiséra sa dal len nedávno. Videl som zatiaľ všetky jeho diela. Najviac som spokojný práve s "The Devil´s Rejects". Príbeh o trojici bezcitných vrahov, čo sú na úteku pred zákonom je volným pokračovaním jeho prvého filmu "Dom tisícich mŕtvol". Žánrovo je to však dosť odlišný snímok, aj keď tiež obsahuje nemalú dávku brutality a násilia. "Vyvrženci pekla" sú krvavou road movie s retro horrorovým feelingom. Záverečná video klipová scéna je výborným zakončením tohto vražedného filmového besnenia. **** (31.03.2009)

Příběh o vraždící rodině Fireflyových (viz.: Marx bros.), který u mě začíná na 5* už za tátu klauna a jeho hlášky i za povedenou atmosféru 70.let asi v polovině bohužel začíná i přes klipový střih mírně nudit a "nečekanou záchranu " na konci už zachraňuje :) jen konec á la Thelma & Louise... celkově, ale každopádně velmi "příjemná" zábava. A pozor : Nikdy se neotáčej ke klaunovi zády, když s tebou mluví ! (03.01.2007)

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)

Taková normální rodinka Fireflyů.. Zombie od Domu čtyřciferného počtu nebožtíků o několik tříd filmařsky vyrostl a jeho svižné dílo mi atmosférou připomínalo From Dusk Till Dawn, jen ještě o dost brutálnější, vulgárnější (a to počítám i promotéra všemožných druhů vagín před Titty Twisterem v podání Cheech Marina) a samozřejmě bez upírů. Zaujal William Forsythe jakožto pomstychtivý šerif Wydell, který, aby mohl bojovat s monstry, stal se jedním z nich (mimochodem brilantně namluvený českým králem dabérů podobných týpků Liborem Hruškou) a jelikož mám asi jako každý v sobě špetku De Sadeho, moc mě mrzí, že nebyl se svou vendetou na konci důslednější.. (21.07.2010)