Vyhnaní z pekiel

Zajímalo by mě, jestli Zombie počítal s navázáním na 1000 mrtvol, už když přidával otazník k nápisu "The End". Na každý pád se nezastavuje, neohlíží, pálí mosty a jede dál. Co zobrazovala jednička, netřeba opakovat a posouváme se k zase dalším hororovým subžánrům. Je to opět velmi sebereflektivní, i když méně černohumorné. Víc utržené z řetězu, ale zároveň méně přeplněné nápady, spíš rozvíjející jeden konkrétní. Závěr silný, ale jinak než minule - tentokrát nejde o kvantitu násilí, ale kvantitu nenávisti a agrese. Intenzivní zážitek, který překračuje hranici hororové zábavy a ke konci se stává nepříjemným. (03.11.2013)

Upřímně mě překvapuje, s jakým umem a vyzrálostí natočil a napsal Zombie svůj teprve druhý film. 1, První dokonalost tkví v příběhu. Ten má ne jeden, ale rovnou čtyři konce (jeden hned na začátku), a rozhodně netrpí schématičností nebo linearitou. A ještě v rámci vyprávění stihne Zombie vyjebat s filmovými kritiky, viz postava Marty Walkera. 2, Zombiemu funguje taktéž filmový jazyk, ve filmu v podstatě koncentruje všechny styly, které se od konce 19. století objevily – tj. montáž (chlap se de vychcat – střih – záběr na nalévání kávy), stop-záběry jak z Truffauta, steadicamy, stíračky a plátkování obrazu, Kenworthyho šnorchl (osvobozující objektiv od kamery), hlediskové pohledy z Hory mají oči apod. 3, Postavy nikdy nedělají to, co po nich divák vyžaduje. Buďto ucuknou, přestože by mohly terorizovat, nebo naopak nechávají prostupovat do příběhu svojí vlastní psychologii, přivlastňují si okolí a chovají se nepředvídaně. ____ Tohle všechno pramení z osoby Zombieho, který nezůstává na režisérské sesli, ale jeho vklad vychází i ze scénáře a z toho, že je trochu vyšinutý, ctí kult Mansona atp. Zombie je zkrátka člověk živočišný, multiumělec (podobně jako spisovatel, malíř, režisér a scénárista Clive Barker), v němž se konvenční filmařina střetává s osobností svérázného hard-coráře a s vizáží a myšlením Alana Moorea. (26.08.2008)

Zdá sa, že pomaly začínam prichádzať na chuť režisérskemu štýlu Roba Zombie, ktorého som doteraz registroval predovšetkým ako hudobníka. Na dráhu režiséra sa dal len nedávno. Videl som zatiaľ všetky jeho diela. Najviac som spokojný práve s "The Devil´s Rejects". Príbeh o trojici bezcitných vrahov, čo sú na úteku pred zákonom je volným pokračovaním jeho prvého filmu "Dom tisícich mŕtvol". Žánrovo je to však dosť odlišný snímok, aj keď tiež obsahuje nemalú dávku brutality a násilia. "Vyvrženci pekla" sú krvavou road movie s retro horrorovým feelingom. Záverečná video klipová scéna je výborným zakončením tohto vražedného filmového besnenia. **** (31.03.2009)

Omlouvám se početné obci fanoušků tvorby Roba Zombieho za odpad, kterým jeho dílko častuji. Je to jen proto, že hodnocení se pohybuje nebezpečně vysoko a nepoučený filmový fanda by po filmu mohl sáhnout omylem. Stejně tak jsem mohl dát jakýkoliv počet hvězdiček a opět by to mělo mizivou informační hodnotu. Podobně jako pornografie, která ať už na sebe bere jakoukoliv podobu je jen o jednom a slouží jedinému, tak i filmy typu Vyvrženců pekla slouží pouze k vybuzení určitého druhu emocí. Ti, co s nadšením sázejí čtyři či pět hvězdiček se pochopitelně ve světě filmu dobře vyznají a uvědomují si mizivou hodnotu snímku z hlediska tradičních filmových hodnot. Pochopit scénář, sledovat práci kamery, střih, herecké výkony - inu to je práce pro otrlé. S jedinou vyjímkou a tou je soundrack - což je pochopitelné vzhledem k Zombieho minulosti. Zvláštní kapitolou jsou herci - ale ano, v tomhle snímku se přece jen několik herců vyskytuje...Dlouho jsem si lámal hlavu, proč se v něčem takovém angažují, až jsem na to přišel - udělali to z hladu! Jen hrozný hlad na pokraji vysílení je mohl dohnat k něčemu takovému. Zombieho příznivci ve skutečnosti dokážou vystihnout a ocenit to jediné, co je na jeho tvorbě hodno obdivu - totiž maximum neředěné, syrové brutality na co nejmenším prostoru. Žijeme v těžké době plné neuróz a Vyvrženci pekla jsou jedinečnou terapií pro všechny, co si nemohou dovolit pořídit ve sklepě vlastní mučírnu. Je to skutečně nákladné, můžete mi věřit, sám jsem si to nesčíslněkrát propočítával...Někdy ovšem podobné tvorbě fandí i slaboši, co se vlastní mámě zdráhají vrazit pár facek, natož aby zlomili haksnu grázlovi, co je buzeruje... Celkový dojem pro ty, co adrenalin dokážou vyplavovat jiným způsobem, by měl být nulový...Jen mimochodem, s hororem jako svébytným žánrem nemají Vyvrženci pekla společného nic. Je to instruktáž pro ty, co potřebují vědět, na kolika metrech čtverečních se rozprskne lidské tělo pod koly náklaďáku či kolik masa se dá seškrabat z lidských údů. Dobrou chuť! (13.07.2008)

Citacemi prošpikovaná, jižansky freakovitá, naturalistická, režijně vychytaná (hlavně ten střih a interpunkce!) a nekompromisně cynická antiteze o instituci spořádané americké rodinky, pojatá jako poohlédnutí za zvyklostmi béček a exploatation movies. Z obecného čili konformistického hlediska (které bohužel převládá) se Vyvrženci jeví jako další výpotek série násilnických, problematických a těžce vulgárních úchyláren pro úzkou diváckou skupinu tzv. "vypatlanců", nicméně radím, nenechat se touto optikou předsudků omezovat, nedej Bože ovlivňovat. Enfant terrible Zombie sice nezapře, že mnohé scény ve velké míře odrážejí jeho osobní zaujetí vrahounem Mansonem, což může slabší povahy nadmíru rozladit, ale to není důvod, proč v sobě pokrytecky potlačovat nadšení z kvalitní filmařiny. Rob má nejen nakoukáno, ale překvapivě i zastláno pod čep... kšticí a nedopouští se samoúčelnosti. Jo, já si to užil královsky. P.S. Ken Foree mi udělal skutečnou radost! (27.01.2009)