Pleasantville

Dokonalej film kterej jsem poprvé viděl v nějakých 10 letech. Už tehdy mě překvapil hlavně parádním nápadem kterej tu sice už párkrát byl(Ďábelské frekvence) ale není to ještě moc okoukaný, navíc tady i přes svou délku se neustále něco děje. Herci byly naprosto dokonalý a režisér si je dokonale uhlídal. Stylizace snímku a objevování se barev bylo fakt parádní a nebyla tu slabá chvilka. A ted k tomu nejlepšímu a to je hudba která je naprosto úžasná a nemá chybu. Každej tón jsem si vychutnal. Parádní film. (27.04.2012)

Pôvodne sa Pleasantville tvárilo ako prostoduchá komédia o návrate súrodeneckej dvojice do akéhosi seriálu z 50tych rokov. Aké však bolo moje prekvapenie, keď sa film postupne začal plynule prelievať do vydarenej drámy s komediálnym podtónom a dokonca s hlbokou myšlienkou. Tu som doslova videl, čo je to nenávisť voči farebným :) Navyše kontrast niektorých farebných a niektorých čierno bielych postáv v jednom zábere má neskutočné čaro a príjemne nostalgicky na mňa zapôsobil. Bez debaty film, ktorý stojí za pozornosť. (01.12.2009)

Film jsem si moc neužil, za což vděčím hlavně svojí hyperaktivní makovici, která se celou dobu snažila přijít na to, do jakého seriálového kultu bych se chtěl nechat transportovat já. Do Ulice radši skočím z okna, na Pojišťovnu štěstí nebudu nikdy dost smutný, do růžové zahrady bych nevkročil ani na rande, natož za doktorem, no a Cesty domů znám i bez nápovědy. Ze zahraničních připadá v úvahu třeba takový Dr. House, protože bych mohl být jízlivý, sarkastický, krutý, protivný a stejně milován, dále Kobra 11, poněvadž na rozdíl od Semira bych po vystoupení z auta viděl aspoň přes svodidla, a napadl mě i Útěk z vězení, jelikož při zachování současného životního stylu by se mi tyhle zkušenosti jednou mohly hodit. Nicméně, po dvou hodinách usilovného přemýšlení můj testosteronový supermozek nedokázal přijít na nic hodnotnějšího než na Beverly Hills a Pobřežní hlídku... (31.10.2013)

Černobílí občané a občanky černobílého idylického amerického městečka 50. let zažívají šok – svět a lidé v něm se začínají zbarvovat a městečko tak získává novou tvář. A co teprve když zaprší! Původci všeho dění jsou dva mladí lidé téměř 21. století, jež se neúmyslně dostali do oblíbeného seriálu, který pro mnohé sice může na obrazovce vypadat dokonale, ale když jej okusí na vlastní kůži, už to nevidí tak růžově a cítí, že to tak nemohou nechat a musí ukázat lidem v něm, že se dá žít i jinak. Pro některé je to přítěží a v těchto změnách vidí zkázu, vždyť občané/občanky ztrácejí své hodnoty, na kterých bylo celé město až doposud postaveno, a co je nejhorší, už by na muže doma nečekaly usměvavé manželky s teplou večeří. Jsou zde ale i tací, kterým návštěvníci otevírají oči a cítí svou příležitost, uvědomují si, jak neplnohodnotným životem žili, zatímco si mohli užívat každého dne. Určitě je to velmi lákavé téma, jak do černobílého světa vplouvá barevná vlna nové síly a nových myšlenek. A byla to zajímavá a příjemná podívaná, ovšem myslím, že by neuškodila trochu kratší stopáž. (21.07.2009)

Ja mám tento film veľmi rád, nielen pre jeho zaujímavosť ale aj pre herecké obsadenie. Podľa môjho názoru výborný film. Vidieť vlastne dva svety naraz, čiernobiely - bezstarostný v televízii a ten skutočný so všetkými farbami. Ten prechod či postupné zafarbovanie sa mi veľmi páčilo. Reese Witherspoon bola fantastická a rovnako tak aj Joan Allen. Vo filme je všetko, od hudby a lásky až po emócie Veľké emócie. Dosť dobrý a zaujímavý nápad. Zaujímavý poločiernobiely film, ktorý v mojich očiach vyzeral nádherne. (18.01.2015)