Čakaj, kým sa zotmie

První věc: Změňte či odeberte nějaký samozřejmý element (zrak titulní hrdinky) a obyčejný nápad náhle skýtá nové možnosti. Druhá věc: Doba pokročila. Herecké výkony jsou místy přepjaté a postup tří grázlíků občas malinko komický. Naštěstí je tu Alan Arkin - jeho zloduch s černými skly je ztělesněný satan a hlavně díky němu není povinný konfrontační závěr trapný. (20.01.2012)

S podobným nápadom by určite menej schopní tvorcovia nespravili ani najmenšiu škárku do filmovej produkcie, no s prešpikovaným scenárom a so skvelou Audrey (mimochodom môj prvý film s touto dámou) sa to podarilo. Minimum naivity a perfektne vypointovaný záver a scénky, ktorých myšlienky naozaj zatajujú dych. 85%. (19.03.2007)

Dveře se rozlítli a do bytu vlítla malá Julie Herrod. A svým trapným pohledem, který naznačoval, že já tady velím a já dostanu Oscara, mi přivodila větší infarkt než pohled na děsuplné, no nevím jestli se to tak dá nazvat, vlasy Alana Arkina. Nechápu proč, mi podobné role dětiček už po několik let způsobují notnou averzi k nim. Možná, že když jsem byl malý, měl jsem podobný manýry, každopádně teď mě to přivádí do hrobu. Měla štěstí, holka jedna zatracená, že se po roztřískání věcí mé milované Audrey Hepburn zklidnila, jinak by ji čekal vejprask v podobě vypnutí filmu v půlce. Což by mě mrzelo, protože atmosféra byla momentálně víc než motorovkou rozřezávající a Hepburnová hrála jako by jí šlo o život. Obrovská přednost Čekej do tmy spočívá ve scénáři, který zkrývá dokonalé momenty překvapení a děsu. Nejedná se o trapnou ukázku stupidního "běhání s dýkou po place", ale o hloubavý příběh dívky, který neví o co jde (heh). A jsem rád, že jsem měl tu čest být s Audrey bok po boku (alespoň v duchu, samo sebou). Děkuji za těch pár minut strachu.... ( © Ace Ventura). (28.08.2008)

Jeden z tých slavnejších filmov, čo mi stále unikal... Často som vídal v rôznych filmových klipoch krátky záber z filmu, ktorý ho celý dokonale vystihuje - a to A. Hepburn v tme so zápalkou. Práve táto scéna s A. Arkinom ako zloduchom v uzatvorenom byte je najlepšou a najnapínavejšou vo filme. Arkin bol celkovo príjemne slizký hajzlík a aj vďaka nemu film ani po toľkých rokoch nezapadol do zabudnutia. A. Hepburnová tu oproti klasike Prázdniny v Ríme už pôsobí ako skúsená a životom ostrieľaná žena. Film je pomerne komorný, takmer celý sa odohráva v jednom byte a jeho blízkom okolí, ale tvorcovia z toho dokázali vyťažiť maximum a aj preto sa film prepracoval do pozície jedného z klasických filmov svetovej kinematografie. 80%. (12.07.2015)

Kdybych čekal do tmy v šedesátých letech v zatemněném kině, tak bych hodně dlouho otravoval všechny své známé tím, že jsem viděl vynikající thriller a posílal bych je do kina. Jenže já jsem do tmy čekal přibližně o čtyři desetiletí a mnoho viděných filmů později, takže jsem si to drama o slepé ženě ohrožované ve svém bytě třemi padouchy moc neužil. Možná je to tím, že složitě vymyšlená obelhávací hra zloduchů je totálně nevěrohodná, neboť jim stačilo vejít do bytu, pohrozit, ublížit, vzít si předmět zájmu a odejít. Místo toho padouši při nekonečném lhaní podceňují Susyno ušní vidění, čerstvě slepá Susy běhá po schodech jistěji než já a i při pochopení své situace nevyužívá žádné z jednoduchých řešení problému. Při spoustě nechtěně směšných situací pak působí dramatická hudba opravdu zábavně a při vrcholu večera, tedy leopardím skoku polomrtvého Roata, jsem smíchy spadl ze židle. To se asi nemělo stát. (01.12.2016)