Casablanca

Zajímavé, že? Nejbanálnější a zároveň ten nejvěčnější z možných příběhů, vyprávěný na pozadí druhé světové války kdesi v Africe. Jenomže vše je tak perfektně vybalancované na hranici snesitelnosti, že třeba i díky občasnému inteligentímu humoru, slupnete film jako malinu. Příkladem takového podobného snímku budiž Titanic :-) (10.01.2007)

Někde v hloubi mysli mám zažito, že když se správnou Američanku zeptají na její oblíbený film, musí říct Casablancu, přičemž každý správný Američan zareaguje jakousi hláškou o "romantické slátanině". Ke Casablance jsem tedy přistupovala jako k příběhu o dvou lidech, kterým bude trvat dvě hodiny, než jim v prosluněném marockém městě dojde, že bez sebe nemohou žít. A ejhle! Ono prosluněné městečko právě zažívá druhou světovou válku a místo dvou postav jsou tu tři, přičemž každá má svou historii a žádná není zlá. A ani děj není tak přímočarý, jak bych čekala. Zatímco Titanic jde se všemi myšlenkovými pochody hlavní dvojice převyprávět třemi větami, u Casablancy potřebujete na nastínění situace a vysvětlení úmyslů každé ze tří postav minimálně pětiminutový monolog. Jenže i přesto, že jsem se moc těšila, v co to vyústí, mě závěr nechal naprosto chladnou. A to by se mi u romantických filmů o velké lásce a velkém obětování se stávat nemělo. (07.02.2010)

Po prvním shlédnutí je Casablanca přesně taková, jakou jsem ji chtěl mít. Na světový konflikt nahlížející zas trochu jinak, protkaná jemným humorem, obsazená legendární dvojicí (která si svůj status skutečně zasloužila) a prosycená mile kýčovitým, sentimentálním odérem. Nečekal jsem však geniální dialogy, nezapomenutelnou scénu v baru, kdy Francouzi doslova přezpívají roztahující se nácky a nevyhnutelné, dramatické zakončení. Casablanca žije dál. Aspoň pro mě. 90% (06.09.2009)

90% - Casablanca má jednu příšernou vadu. Je legendární. Technicky to sice vada není, ale díky své popularitě si tento film vysloužil citace v jiných filmech, a já jsem díky tomu znal konec Casablanky ještě dřív, než jsem měl tu čest celý film shlédnout. No a asi pouze díky tomu hodnotím pouze devadesáti procenty. Tenhle film je prostě fantazie. Je přitažlivý pro oči, pro uši, pro mozek, a nejedno srdce při něm zaplesá… Hudba Maxe Steinera je perfektní ukázkou krásného hudebního podbarvení se schopností okamžité změny nálady, a jeho hrátky s motivy státních hymen také pobaví. Casablanku zkrátka musíte vidět!!! Z výše popsaných důvodů nedoporučuji před jejím shlédnutím vidět následující filmy (nejedná se o úplný seznam): Woody Allen: Play it again, Sam, Emir Kusturica: Černá kočka, bílý kocour, a epizoda Holoship z Červeného trpaslíka. (31.12.2006)

"I'M A DRUNKARD." ----------- Keď nacisti obratne trhali Európu na kúsky, v Hollywoode sa nezaháľalo ani na moment. Tam sa tvorila klasika za klasikou, vrátane kráľovnej klasík menom Casablanca. Osobne nie som veľkým fanúšikom čiernobielych filmov, nikdy som si ich vyslovene neužíval, až som si myslel, že chyba je vo mne, príp. v obrovskom časovom rozdiele (alebo vekom). Casablanca na čele s Bogartom ma však presvedčila o opaku, pretože tú som si vychutnával plnými dúškami. Každý záber, notu, vetu. Neviem si celkom presne predstaviť, aký to musel byť pocit vidieť tento film v čase vydania, ale určite minimálne 75x lepší ako teraz. (07.01.2018)