Casablanca

S kultovním filmy je tak trocu potíž. Většinou o nich slyším mnoho a mnoho dávno předtím, než se mi podaří je vidět. Tím ve mě vznikne jakýsi dojem a pak sjem často překvapená, o čem ten film vlastně je. Ale Casablanka tohoto zůstala uchráněná. I když je patrný záměr Hollywoodu natočit romantický trhák, podařilo se udržet hodně vysokou úroveň. Vznikl tak nadčasový snímek, který potěší i dnešního diváka. (10.01.2017)

Scénář: Julius J. Epstein, Philip G. Epstein, Howard Koch .. Uff, další, dá se říct filmová povinnost je za mnou.. Casablanca – ve své době centrum utečenců z válečné Evropy, čekajících na možnost dostat se do svobodné Ameriky. Jen je tu trochu moc horko, dusno a intriky s korupcí na každém rohu... Také to dlouho na romantický film nevypadá. Spíše výborné drama, místy lehce komediální, jindy zase smutnější a celkově dost sentimentální. A asi po půl hodině se ti dva zase osudově setkají. Dál už je to navíc pěkně pocukrované: „Líbej mě jako by to bylo naposled.“ Ach jo, další zajímavý film, kterému zdá se mi romantika a milostný trojúhelník spíše ubírá, ale jak nás dějiny filmu už mnohokrát přesvědčily, bez ní by se spousta filmů prostě neobešla. Zní to zde možná divně, když je tohle „prý“ nejlepší (romantický) film všech dob Hm, to těžko! Prostě se mi jen více líbila ta neslazená část, ale bude to zejména tím, že tíhnu k válečné tématice a hlavně druhé světové válce, jejíž atmosféra zde byla zachycená velmi dobře. 75%. (28.05.2005)

Ani vo sne by producentov filmu Casablanca Hala B. Wallisa a Jacka L. Warnera nenapadlo ze pri asi 50-tich filmov rocne, ktore studio v zlatych 40-tych rokoch vyrobilo (kazdy tyzden jeden film), ze by sa prave Casablanca mohla stat tym najuspesnejsim, ktory obhajil aj troch Oscarov vratane najlepsieho filmu, rezie a scenar plus pät dalsich nominacii. Mozno som mal prilis velke ocakavanie, podobne ako aj uzivatel Hoody, ktory pise, ze az na druhykrat sa mu film pacil na 5 hviezdiciek. Ja si na druhe pozretie chvilu pockam, ale zatial zostavam pri styroch. Film je sice nonstop dialogovy, ale je pekny, romanticky a aj smutny. Cim sa viac dej blizil ku koncu, tym viac bol napinavy hlavne kvoli nacistom, ktori si tam zacali dovolovat. Je zaujimavy dialog, kde sa niekto niekoho pyta: ,,Co myslite, kto vyhra vojnu?" Odpoved: ,,Netusim." A odpoved bola uprimna, pretoze pocas natacania v roku 1942 to nikto netusil, takze aj z tohto pohladu v tom obdobi zo sucasnosti je zaujimave vidiet tento film. Napokon aj samotni komparzisti vo filme boli skutocni utecenci pred nacistami a nemecky herec Conrad Veith, ktory si zahral majora Strassera bol v skutocnosti znamy odporca nacistov a musel z Nemecka utiect. Avsak ak niekto ocakava nejake krvave vojnove utoky, bude sklamany. Herec Humphrey Bogart bol nominovany na Oscara za najlepsiu hlavnu ulohu, ale sosku mu vyfukol Paul Lukas za dramu WATCH ON THE RINE (1943) a Claude Rains bol nominovany za vedlajsiu ulohu, ale ani on nemal stastie, sosku si vtedy odniesol Charles Coburn za romanticku komediu VESELA TLACENICE (1943)...25.11.2009 ______ Humphrey Bogart - (Rick Blaine) +++ Ingrid Bergman - (Ilsa Lund) +++ Paul Henreid - (Victor Laszlo) +++ Claude Rains - (Kapitán Renault) +++ Conrad Veidt - (Major Strasser) +++ Sydney Greenstreet - (Signor Ferrari) +++ Peter Lorre - (Ugarte) +++ Dooley Wilson - (Sam - muž hrajúci na piáne) +++ Produkcia: Hal B. Wallis, Jack L. Warner +++ Hudba: Max Steiner +++ (25.11.2009)

úvod: Proč mám ráda Casablancu? Proč se na ni dívají generace diváků i kritiků po celém světě? Pro toho, kdo ji zná a má ji rád, je každá věta v tomhle filmu citát. Film získává na půvabu a zajímavosti s každou další recepcí, která ovšem neprobíhá jen sledováním filmu samého, ale i všech dalších filmů, které na něj odkazují nebo se k němu vztahují jinak. Casablanca nefunguje jako strhující příběh s dobře vybudovanou kompaktní atmosférou. Ovšem takových se v Hoolywoodu řemeslně natočí každý rok, že s nimi můžet jít.. Casablanca funguje jen až ji začnete vnímat po částech. Scénu za scénou vychutnáváte jako geniální. O každé scéně při každém dalším sledování víte mnohem víc: Co kdo řekl? Co měl kdo na sobě? Jak se při které větě zatvářil? Jaká hudba při tom zněla? Jemné a nepřeberně definovatelné odstíny významu. - Casablanca, jak již bylo mnohokrát řečeno není totéž, co dobře natočený film. Tím méně tkví její kouzlo v jakési umělecké hodnotě. Casablanca, to je zázrak nahodilosti a kouzlo okamžiku. Nemohla vzniknout žádnou vědomou snahou a její kouzlo nemůže být nikdy vědomě napodobeno. - scéna: Hudba zní: "Jak plyne čas.." Ilsa sedí u stolu a v tom přichází Rick:" Neříkal jsem ti snad, že nemáš tohle hrát." Pak ji uvidí a vše má náhle jiný smysl. Jen na pár sekund znehybní a pak začne velká hra - mezi nimi třemi a všemi ostaními stranami ... "Již toho mám dost", říká francouzský důstojník (zastupitel vichistické Francie) a Rickův "trochupřítel" v závěru a odhodí při tom láhev s nápisem "Vichy" do koše ... Teprve teď, když starý příběh skončil, může začít opravdové přátelství... - doporučená literatura: Psát o tomhle filmu je skoro nesmyslné. Mnozí to udělali dřív a mnohem líp. Nejlíp snad Umberto Eco v článku "Casablanca jako kult" (Cinepur č.9, str 61-64). A ještě vás odkážu na Hobermanův článek publikovaný v prvním Fantomfilmu, který se zabývá Casablankou alespoň z trochu podobného úhlu pohledu. - Pokud chtete pochopit Casablancu ... zkuste si ji představit jako americkou (vlastně světovou) obdobu Kristiána ("Zavřete oči ... ") ..... nebo Pyšné princezny ("Našli naši rádcové...") ..... nebo .... ne, ne .. není žádné srovnání .... jen Casablanca si sáhla na vrchol... kam by ostatní jen chtěli. (15.06.2005)

(1001) Když velmi slavný a kultovní film běží půl hodiny a pořád se tam nestala jediná věc, která by mě zajímala, tak je skoro jisté, že mě nebude zajímat ani zbytek filmu. Film stojí na dialozích a zápletce a ačkoliv to tak při prvním pohledu nevypadá, mohl by se odehrávat kdekoli a komukoli. Nevidím v něm osobní kouzlo ani přílišnou touhu pracovat s podprahovými významy situace. Žádná chemie mezi postavami je poslední hřebíček do rakve. Protože když někdo definuje osudovou lásku několikavteřinovým výletem po lodi a pár přípitky, není v tom nic, čemu bych já mohla rozumět. Samozřejmě kromě geniální vágusovské parodie finálního aktu, kterou provozují v Červeném trpaslíkovi. ("Na řečičky nejsem, holka, ale vím jistě, že problémy dvou slizek a jednoho androida nejsou v tomhle bláznivém kosmu důležité.") Bitva písní mě ovšem rozplakala. (15.06.2015)