Souboj vojevůdců

Bohužel je tento dokumentární seriál natočen zcela tendenčně. I malé dítě pochopí, že nejlepší a nejprofesionálnější generály mělo Německo. Prusové jako Guderian, Von Manstein a další dokázali se značně menšími silami prakticky rozbít celou Evropu a jen náhoda, italská neschopnost (Jugoslávie) a zbytečné dobývání Kyjeva (dva ztracené měsíce) zabránili němcům zničit SSSR během čtvrt roku. Vyzdvihovat potom ruské generály kteří používali taktiku "nás mnógo" a američanů, kteří bojovali jen a pouze proti zbytkům wermachtu a oslabeným divizím je zvěrstvo. Zatímco němci jsou označováni za nacisty (ačkoliv prakticky nikdo z vyššího velení nebyl v NSDAP) tak Žukov s Pattonem jsou oslavováni jako hrdinové. A přitom stačilo aby vyjelo zbytek Tigerů na Ardeny a nebýt nedostatku paliva tak se spojenci zastavili až o moře. Chápu nenávist a zaujatost proti nacismu, ale tento dokument mi silně připomínal něco jako sestřihy z Call of duty - my jsme ti dobří a němci jsou náckové a zbabělci. (19.01.2009)

Cilem autoru bylo zjednodusit jednotlive bitvy na pouhy souboj dvou osob, ale to se jim v konecnem dusledku NASTESTI nepovedlo. Casto sklouzavaji uplne mimo ne a to je spravne. Dokument je preplnen uzasnymi autentickymi zabery a neni nastesti natocen stylem "modernich" americkych dokumentu, kde je pulka zaber na nekoho na zidli a kazdych 5 minut je reklama na to, co bude v dalsich 5 minutach. Pocitacove simulace jsou omezeny na minimum a maji za cil pouze schematicke naznaceni, na to nizsi uroven grafiky zcela staci. Cili secteno velmi dobry pocin, skoda jen jednotvarnejsimu vyberu bitev (hlavne vyhry spojencu na zapadni fronte). 75% (12.02.2009)

Opravdu dobře udělaný dokument. Člověk vidí válečné operace vždy z obou stran a to jak ze strany spojenců tak i z té německé. Jsou zde k vidění skutečně excelentní záběry, třeba v díle o bitvě u Stalingradu, člověk má pocit jako by stál vedle kameramana a mohl si na válku sáhnout. Dokument taky podává dost informací o jednotlivých vojevůdcích, od jejich narození, jejich předválečných úspěchů, působení ve WW2 až po jejich smrt. Vše je dobře nakombinované a podtrženo znamenitou hudbou. Určitě jeden z nejlepších dokumentů mapujících události 2. světové války a životy jednotlivých vojevůdců. (03.06.2006)

Výborne podaný výklad o jednotlivých bojoch , vrátane počítačových animácii, pre toho kto sa zaoberá históriou a najmä vojnovou už len doplňujúca a nie naplňujúca zábavka ,ale pre všeobecné prehĺbenie znalostí niekomu kto sa chce o jednotlivých historických udalostiach dozvedieť viac naozaj postačujúce. (20.11.2014)

Z formálního hlediska je Souboj vojevůdců kvalitně odvedenou dokumentární prací, když seriál využívá všech klasických i moderních výrobních postupů, jako jsou atraktivní archivní záběry, počítačová animace a příhodně vybraná hudební kulisa. Pokud divák není zasvěceným fanouškem vojenské historie, bohatě to k seznámení s tématem postačí. Z hlediska obsahového už bych připomínky měl, a to poměrně zásadní...Seriál obsahuje některé nepřesnosti, které ale nejsou podstatné a vzhledem k rozsahu díla je lze přehlédnout. Málokterý rozsáhlý dokument se jim dokáže zcela vyhnout. Horší a pro mě neakceptovatelné je to už s celkovou koncepcí. Autoři seriálu se dopouští tradiční západní tendenčnosti při bagatelizaci významu východní fronty, kdy válčiště v severní Africe nebo v Itálii mělo z hlediska celkového průběhu 2. světové války ryze podružný význam. Například kapitulace vojsk osy v Tunisku nebyla způsobena ani tak mistrovstvím spojeneckých důstojníků a zápalem angloamerických vojsk, jako spíš naprostou "podvyživeností" německo-italských jednotek, když drtivá většina posil a výzbroje putovala na východní frontu. Zvlášť americké jednotky předváděly v pravdě zoufalou podívanou. Význam bitev na západní frontě zdaleka nedosahoval významu střetnutí na východě a tyto bitvy byly rozhodovány díky výrazné převaze ve výzbroji i v počtu vojáků. Naprosto pominuty byly bitvy, ve kterých zvítězily německé a japonské jednotky v počátečním období války, byť se jednalo často o brilantně připravené a provedené akce. Zejména velké obkličovací operace Wehrmachtu v roce 1941, jako byla likvidace jižního uskupení sovětských vojsk v kyjevském kotli. Výběr jednotlivých bitev byl tedy hodně tendenční, kdy byly neúnosně vyzdviženy operace, na kterých se podílela americká armáda. Dále je pominutý fakt, že mnohé operace nevyhrávali ani tak vojevůdci, jako spíš štáby a ještě spíš ekonomiky zúčastněných zemí. Není dostatečně zohledněn poměr sil a komentář je mnohdy takový patetický, typicky americky bombastický, viz "tato bitva měla rozhodnout o osudu celé války" nebo "tento generál byl jediný, kdo mohl zachránit.." atd. Někdy si komentář odporuje v nástinu situace a jejím následném detailním popisu. Celkový dojem: 65 %. (18.09.2007)