Ja a ty a všetci ostatní

filmy Mirandy July jsou nezávislé, extravagantní, ironické a poetické. U tohoto se setkáváme s roztodivnými postavičkami, které mají ještě podivnější zájmy a představy o životě. Jejich životy se občas protnou a tak z toho vzniká zajímavá mozaika. Výsledek je poněkud nekonzistentní, ale jde tam hlavně o vytvářené emoce, vždyť to taky natáčela režisérka. Ale hlavně že je to chvilkami absurdně zábavné, takže jsem se docela bavil, i když po filmu jsem v sobě cítil prázdno. Nic mi to vlastně nedalo a tak přes 3hvězdy nepůjdu. [ PŘÍBĚH: 2 /// ATMOSFÉRA: 1 /// ORIGINALITA: 2 /// NÁLADA: 2 /// ART: 1 /// STYL: 2 /// CASTING: 1 (3*MAX) ] (01.08.2013)

U filmu jsem si došel na záchod, uvařil si jídlo, uklidil kočkám záchod, snědl jídlo, uklidil pokoj, vyluxoval, utřel prach a vynes odpadky a to jenom proto, že se k tomu fantasticky hodil. Americký nezávislý film, když mě nechytne příběhem a nebo lidmi v něm, tak mě nechytne ničím, ale na tu hodinu a půl mě zabavit dokázal a já během toho udělal to, na co jsem jinak strašně línej. (19.06.2011)

„Do prdele! Do prdele s tebou! Do prdele se mnou! Do prdele se starými lidmi! Do prdele s dětmi! Do prdele s mírem!“ Další příjemné setkání s neobyčejnými osudy obyčejných lidí. Promakané dialogy (procházka ulicí aplikovaná na vztah), dojemné scény (ryba na autě), humorné scény (malý kluk a jeho erotický chat, sousedova komunikace s dvojicí mladých holek či jejich zkouška, která z nich umí lépe kouřit). Podobné filmy mám hodně rád, cítím se jako by se to dělo kolem mě, jako bych to pozoroval přímo a v reálném čase. Ukazují, že není důležitý cíl života, nějaký konec cesty, kterého je třeba za každou cenu dosáhnout, ale že radost ze života, štěstí a chuť do něj, spočívá právě v té cestě, v milionech náhodných a nezapomenutelných okamžicích, tvořících jednotlivé kousky dlažby té cesty. (30.06.2009)

Divnej film, kterej se nikam nehejbe. Je tam pár zajímavejch příhod, ale hrozně vleklejch. Velmi kladně hodnotím dvě herečky, který mě zaujaly nejen herectvím, ale vzhledem. Byla to Miranda July jako Christine a Najarra Townsend jako "ta vyšší". Jinak v těch příbězích se objevovaly zajímavé nápady (zapálená ruka, back and forth na chatu), ale jaksi tomu chyběla šťáva. Teď koukám, že Miranda July to i režírovala. No ale je teda zajímavější na pohled, než režisérka. (09.11.2007)

Všichni tak nějak celý život pokukují po té tajemné a zcela nepředvídatelné síle, jakou láska bezesporu je.. Americký nezávislý počin v úvodních minutách zcela náhodně rozhodí kostky v anonymním světě a představí několik nesourodých postav – umělkyně s videokamerou, právě se rozvádějící bílý prodavač v obuvi, jeho dva černí synové rádi chatující na netu, dvě naivní puberťačky zkoušející chutě dospívání. Jak už to tak bývá, osudy jednotlivých postav se postupně začínají prolínat, divák dostává smysluplná vodítka. Nechybí ani humor, pro některé na hranici snesitelnosti, pro jiné příjemná změna. Autorský počin Mirandy July místy pobaví, místy potěší, často šokuje. V dobrém i zlém. Toto smutné, přesto svěží vyprávění ale není rozhodně pro každého!! (25.08.2006)