Kvarteto

Divný film o divných lidech, kteří jsou ve většině ohledů svého života totální outsideři. Jenže naštěstí jsou zdejší divnopostavy inteligentní, takže se nejedná o partu idiotů, ale jen introvertů, co se prostě chovají trochu jinak. A připadá mi, jako kdyby tohle byl záměr filmu (a opak postav z Díky u Hanušovic, předchozího filmu Krobota) a v něm se tak nějak ztratil příběh, který jen tak plyne a úplně se v něm moc neděje. A to je mimochodem důvod, proč je krásně překvapivé, jak dobrej a fukční má Kvarteto konec. PS: v tomto filmu se nevyskytuje žádný űber-papouch, zdravíme Zčajenku (o=´ (20.03.2019)

Krobotův styl. Statické záběry, semtam švenk či jízda. Příběh stojí hlavně na takových těch promýšlených dialozích, kde herci svoje repliky pronášejí s delší pauzou, tedy herecky tam ani není co zkazit. Co se příběhu týče, tak přednes kvarteta, jejich nesouhra v hrané rovině byla zřejmě metafora na jejich rovinu vztahovou. Asi jsem nečekal bůhvíco, ale stále mám pocit, že mi něco na těch českých filmech chybí. Takový ten šmrnc. (04.12.2017)

Pomalé tempo filmu je jeho velkou předností. Na vztahové nuance mezi postavami je spousta času, jsou dobře a čitelně zahrány a tím pádem scénář nemusí být polopatický a doslovný, což je jedině plus. V zásadě jednoduchý příběh (jednoduchý v dobrém slova smyslu) je artikulován pomocí promyšlené kompozice neuspěchaných scén a delších záběrů ve výrazných olomouckých lokacích. Zdá se mi, že Krobot se Smékalem neměli potřebu předkládat "velký příběh" a "velké téma" (podobně jako v jejich aktuální inscenaci Honey), hledat v tomto filmu takovéto ambice pak musí vést ke zklamání či minimálně rozpačitému přijetí. Vztahová katastrofa, ke které zdánlivě příběh tenduje, se nejen že nekoná, ale dochází k novému rozložení možností ve vztahovém víceúhelníku, a to přináší potřebnou naději. (27.11.2017)

Těšila jsem se na nový český film ze současnosti. A dostala jsem jen ukruťáckou nudu a demenci v přímém přenosu. Absolutně nechápu, proč tomuto projektu dalo tolik lidí svůj čas - přece už při čtení scénáře jim muselo být všem jasné, že je to průser. Doufala jsem, že Dírou u Hanušovic pan Krobot jako scénárista skončil, ale kdepak, střihnul si to zase - a je to ještě o pár stupínků níž. Jediné štěstí, že jsem na to nestačila jít do kina! (31.05.2018)

Dalo by asi se říct, že dokonale chápu záměry tvůrců, respektive jejich výchozí pohled a myšlenku, kterou chtěli vystavět, a souzním s ní. To ale neznamená, že mi ten film není dokonale ukradený. Tautologické konstatování nesmyslnosti číchsi životů. Bez analýzy, bez načrtnutí možného východiska. 93 minut?! (17.01.2018)