Kvarteto

Vůbec nevím, co si o filmu mám myslet, technická stránka je úplně jiná než jsme zvyklí. Ve filmu úplně chybí hudební podkres, veškerá hudba je nějakým způsobem součástí scény (hraje v pozadí z rádia nebo ji reprodukují sami protagonisté), to v kombinaci s dlouhými téměř statickými záběry navozuje syrovost snímku. Film je zahraný vlastně jen asi v 10 lidech, vypraví osudy pokročilých třicátníků, kteří nenaplnili touhy svých rodičů ani svoje. Jsou převážně single a jediné co je spojuje je, že hrají společně v kvartetu. V kině se řada za mnou bavila několikanásobně více než já. Hodnocení u mě osciluje od děje na 30% po technickou odlišnost a zajímavost až na 60%, takže průměr 45%. (11.12.2017)

Udělil jsem Kvartetu čtyři hvězdičky a připadám si teď jako vyvrhel, ale co už. Film se nezabývá žádnými většími tématy, je to spíš vztahová záležitost mezi úplně obyčejnými lidmi, tempo je pomalé, akce veškerá žádná, ale přesto jsem se nedokázal nudit a u úsporných dialogů jsem se přímo bavil. Navíc si mě hbitě získala postava introverta Funése, který byl naprosto dokonalý, a asi poprvé jsem zaregistroval Lenku Krobotovou v jiné roli, než v jaké se běžně vyskytuje. (01.07.2018)

Film je celý takový bez šťávy, jediným prvkem co mě občas vytrhl z letargie byla hudba. Někteří v tomto snímku vidí druh umění, na některé zase dolehla nostalgie ke svému oblíbenému městu a hodnotí to vysoko. Nevím, já ale jestliže jdu na komedii, tak očekávám, že se alespoň občas zasměju a pobavím, a ne že si z toho odnesu depku a vtíravou chuť být sama. (02.12.2017)

Film je často přirovnáván k Samotářům, jelikož řeší single třicátníky. Krobotův styl je ale zcela odlišný od Zelenkova. Ano, souhlasím, film neukrývá žádné skryté tajemství, pouze analyzuje situace, ale ani se hrdinům nevysmívá, sympatizuje se všemi i s jejich neschopností najíst si své místo. Není třeba žádné rádoby hlubokomyslné pointy, jde o atmosféru a tiché pozorování jedinců. Samotáři jsou založeni na vtipných hláškách, Krobot nic takového nepotřebuje - jako divadelníkovi mu stačí vystihnout situaci. Ale ano, Zelenku mám ještě raději než Krobota, o to se nepřu. Jen jsou to zcela odlišní autoři a nechtěl bych, aby Krobot točil jako Zelenka. Dodatek o kritice: česká filmová kritika je úsměvný spolek mudrců. V poslední době si usmyslela, že je zakázáno točit filmy s tzv. chcípáky. Proč by si měl ale tvůrce nechat diktovat, o kom bude točit? Navíc točí se filmy pro kritiku nebo pro diváky? Neexistuje nic jako téma, které je zakázané. P.S.: Zatímco Vložte kočku jako undergroundová kapela fungují skvěle, tak finální mix elektroniky a symfonie patří k tomu nejhoršímu, co na tomto poli vzniklo. Asi jako nějaký první pokus art-rockových onanistů ze 70.let, co si mysleli, že jsou druhý Pink Floyd. Ale bylo by nefér hodnotit celý film podle jedné nepovedené skladby. (05.12.2017)

„Jestli chceš, můžeš se mnou na takovou skupinu s dobrou terapeutkou.“ - „Budou tam lidi?“ Tak mě Miroslav Krobot v roli režiséra/scenáristy poprvé trošku zklamal. Ano, jeho předchozí tvůrčí díla Díra u Hanušovic či Čtvrtá hvězda měla řadu much a mušek, ale převážně jsem se u nich bavil. V Případě Kvarteta už ale smích či poutavost docela často chyběly. A já nechápu, co se stalo, zdálo se, že by vše mělo fungovat. Krobot se Smékalem znovu spolu, přítomnost hned několika herců Dejvického divadla, specifické prostředí Olomouce, částečně téma vážné hudby, postavy mně věkem nepříliš vzdálené, tím pádem i jejich řešenými problémy blízké…a přesto zbylo jen pár podařených hlášek a situací, jinak nic, co by mě nějak zvlášť bavilo (a ani s „mimózními“ dialogy bych problém neměl, pokud by měly něco víc do sebe). No, nebudu házet flintu do žita, snad příště…protentokrát slabší 3*. „A mohl by ses nám teď krátce, svými slovy představit? Hraješ na violu…?“ - „Na housle.“ - „No vidíš, přece jen jsi nám o sobě něco řekl.“ (28.07.2018)