Tam, kde jsem nikdy nebyl

Tohle byl příjemný snímek o psychiatrovi (Aaron Eckhart), který se v dospělosti jako terapeut vrací do sanatoria, kde se léčil jeho otec (Nick Nolte). Ten byl slavným spisovatelem hlavně díky pohádkové fantasy knize Neverwas, kterou pro Aarona napsal a v níž je jeho syn hlavním hrdinou, který pomůže zachránit království za Mechovou horou. Vzpomínky na dětství a na tátu nutí psychiatra přerušit slibnou kariéru a vrátit se na bolestně známá místa. Ke svému úžasu tam potká pacienta Gabriela, schizofrenika, který s nikým nemluví a kterého si již 40 let předávají psychiatrické ústavy. Ten nejen naváže s Aaronem kontakt, ale dokonce tvrdí že v sanatoriu na něj celou dobu čeká. Je totiž králem království za Mechovou horou a potřebuji pomoci porazit armádu Nohsledů. Aaron si nejprve myslí, že se Gabriel ztotožnil s příběhem knihy jeho otce a realitu zaměnil s prožíváním příběhu z knihy, posléze ale zjistí, že vše je jinak a Gabriel, že by mohl být skutečným králem.... ---- Jak zde někdo napsal, příběh plyne pomaličku, je lehce kouzelný a lehce fantasy a záleží jen na vás, zda se jím necháte unést do krajiny Neverwas nebo nikoliv. Hudba i podzimní lokace (zejména lesní) byly opravdu krásné a i herecké výkony byly na velice vysoké úrovni prakticky u všech. Nejkrásnějším a vskutku pohádkovým pro mně byl však Ian v roli Gabriela! Zkrátka, celé to bylo velmi milé mně tomu však něco málo chybělo. Snad nějaké logičtější vysvětlení na závěr ohledně Gabriela a záchrany království. Film mi připomenul také hezkého - Krále rybáře. Dávám tedy 3 cukry v sáčku. PS. Jinak obsah od distributora je teda fakt o ničem...otec tam nepracoval, otec se tam léčil. * * * (20.10.2015)

Film jsem viděla v dabingu, což už samo o sobě smrtelně strhává zážitek (ve chvíli, kdy jsou postavy vzrušené, rozzlobené dabéři nejspíš usínají ve svých kukaních a těší se, až dokecají a půjdou domů). K herectví Iana McKellena je jeho hlasový projev nejdůležitější, takže rozhodně si sežeňte originální verzi. Když opomenu strašný sluchový zážitek, zbývá mi příběh, který je velice originální, propletený a sám o sobě by mohl tvořit další a další mytologii, ale něco mi v tom prostě chybělo. Mohlo to být klidně i o něco delší, abychom se s postavami více seznámili a oblíbili si je. Bylo to prostě jako sýrová pizza, na kterou někdo zapomněl nasypat sýr. Bylo to dobré, ale něco tomu chybělo, i když nedokážu slovy vyjádřit co. Jinak ale pěkný příběh s ústřední sympatickou trojicí (McKellen, Eckhart, Murphy), který neurazí. (11.03.2011)

Takže zkusím vyjmenovat žánry, které by se daly přičíst tomuto filmu: psychologicko dramatická životopisná retrospektivní fantazy pohádková detektivka s romantickou náladou. A výsledek přitom vůbec není blbý, ba naopak nečekaně příjemný. Nejvíce oceňuji propletení dvou příběhů a také barvy a paprskové světlo. Tento film je asi svým charakterem (mají-li filmy charakter) nejblíže k Faunovu labyrintu, ale pokud mám vybrat mezi nimi, rozhodně dávám přednost tomuto snímku - Tam, kde jsem nikdy nebyla. (15.07.2011)

Trošičku nadsadím, protože v poměrně neznámém filmu se objevila skutečně plejáda herců a bylo fajn vidět zase Gandalfa. Ale jinak jsem se docela nudila. Ze začátku to hodně vypadá jako Arthur a Minimojové, taky jako Nekonečný příběh a vůbec všechny ty story na téma říše fantazie. A pak to pomaličku přejde v jiný žánr. Barvami však hýří dál a všichni se báječně usmívají a to je fajn. Možná na sobotní odpoledne, fakt nechápu, proč film běžel na čt1 v noci. Ale programová skladba veřejnoprávní televize je záhadná už dlouho, to je taky svět sám o sobě, jako v Neverwas.... (24.05.2010)

Svět fantazie, který patří jen zoufalcům, snílkům a šílencům. Lidem, kterým skutečnost utíká mezi prsty, ocitli se na dně a nemají nic, čeho by se mohli chytit. Jediné, co jim zbývá, jsou představy a sny. Díky nim vám snad může být i teplo, když jste promrzlí na kost, a můžete hodovat na královské hostině, když už jste několik dní nevzali sousto do úst. Můžete být zavření v blázinci, a přece být králem celého pohádkového světa. Možná jste zůstali úplně sami, ale můžete mít nespočetné množství imaginárních přátel. Naproti tomu, pokud k oněm zoufalcům nepatříte, můžete stát nohama pevně na zemi a jen tak něco vás nerozháže. A váš život rozhodně není nudný, protože se chodíte bavit. A nejlépe se pobavíte většinou právě díky těm zoufalcům, co mají představivost, a dokážou vymyslet, napsat, zfilmovat či jinak ztvárnit nějaký příběh a pocity, a poskytnout tak vašemu veskrze realistickému nazírání na svět trochu toho smyslu. (16.01.2016)