Poslední traper

Tenhle film, který je spíš dokumentem, "šetří" na všem, ale v dobrém slova smyslu. Minimum zbytečných dialogů, minimum herectví, minimum všeho. Ale strašně moc krásné přírody a obrovský prostor pro přemýšlení. Tenhle snímek je snem mnoha z nás a alespoň na chvíli, respektive 94 minut, nám ho dovolí snít. (05.02.2014)

No nádhera! V poslednej dobe som mal výnimočné šťastie na pozoruhodné filmy, vďaka ktorým sa aj platenie koncesionárskych poplatkov zdá byť menej absurdné. Málokedy sa mi stáva, tak, ako v tomto prípade, aby som ľutoval, že film už končí. Ani neviem, čo skôr pochváliť. Predovšetkým to, že vôbec vznikol, že pôsobil úplne prirodzene, že predstavil výnimočného človeka, ktorý o prírode iba nekecá, ale v súlade s ňou aj žije. Vrátane vzťahu k svojej indiánskej žene, k svojim úžasným psom i ojedinelým priateľom. Príroda je vskutku nádherná a kameramani odviedli vynikajúcu prácu, aby ju divákovi priblížili. Celý film som aj intenzívne vnímal hudbu. Bola skvostná. Keď spieval Leonard Cohen, mal som dojem, že bola zložená práve pre tento film. A keď som si plný nadšených dojmov prečítal zopár komentárov, bol som zasa doma. Časť ľudí by mala radšej ostať analfabetmi. (01.09.2010)

Tak toľko, čo hlavný hrdina, sa nenacestoval ani Frodo s prsteňom - smer Mordor. Krásnym na tomto diele je, ako režisér využíva rozpohybované obrázky. Sú ako obrazy umelcov, ale dynamické. V tomto prípade mi vôbec nepekážalo, že chýba akákoľvek zápletka a scenár a že dialógy starých známych sú také bezcitné, ako by sa tí ľudia videli druhý krát v živote. Čo mi ozaj vadilo sú poľovnícke keci o tom, ako je človek potrebný v prírode a udržiava rovnováhu divočiny. Predsa to, či nejaký živočíšny druh prežije nijako neovplyvní fakt, že niekoľko jeho kusov odstrelí lovec. On v skutočnosti nevyberie najslabšieho jedinca, sám sa v obchode chválil, že ulovil veľkého rysa. Príroda sa reguluje sama. Prežijú najzdatnejší jedinci každého druhu, z predátorov najlepší lovci a predátor nevrhne viac mláďat, ako by ich revír dokázal zasýtiť. Človek je v prírode na obtiaž, je to parazit. Myšlienku - vziať si toľko, koľko z prírody potrebuješ - s tou sa stotožniť viem. Scenár je v tomto taký slabý, že si v týchto dvoch tvrdeniach odporuje. Ako psíčkara ma tento film hrial pri srdci. Nenechajte sa ale opantať romantickou predstavou, že husky bude kráčať desať krokov za vami. Je to nezávislé plemeno, so silným loveckým pudom, ktoré si rado robí prechádzky bez dovolenia... (08.12.2013)

Hraný dokument. Na půldruhé hodiny se ocitnete v panenské přírodě severozápadní Kanady a necháte si od lovce vyprávět, jak to tam vypadá a chodí. Není to znehodnoceno žádnou mysliveckou latinou, bežné nepohodlí života v divočině je ponecháno diskrétně v pozadí a sentimentality je jen špetka. Velmi příjemný, poklidný, osvěžující zážitek. (26.08.2010)

Existovala doba, kdy lidé neměli čas na záležitosti, jako jsou sociální sítě, sledování televize, čtení knih, vysedávání s přáteli večer v baru apod., celý jejich den totiž vyplňovalo obstarávání dostatečného množství potravy a zajišťování střechy nad hlavou, zkrátka jedinou starostí pro ně bylo přežít a po večerech pak možná v únavě těsně před usnutím trocha toho duchovna v podobě rozjímání či zamyšlení. Uprostřed aljašské divočiny takto žije Norman Winther, na zhotovení svého srubu nepotřeboval hypotéku, ke svému každodennímu programu nevyužívá příliš výdobytků moderní civilizace a společnost mu dělá pouze jeho indiánská manželka Nebrasca a smečka psů. Nádherný film o dokonalém soužití člověka s přírodou, navíc používající prvky dokumentu, kdy všichni protagonisté jsou autentickými postavami a tak ani občasný ekologický aktivismus vyřknutý z jejich úst nezní lacině. Když k tomu všemu připočtu pěkné přírodní scenérie a možnost nahlédnout do výcviku a fungování psího spřežení, nemohu ohodnotit jinak, než jako stoprocentní filmový zážitek. (22.05.2012)