Vojna policajtov

Ještě předtím, než Olivier Marchal usedl na režisérskou stoličku, musel během své předchozí policejní kariéry vidět mnoho zlého, protože jinak by nedokázal s dokonale vybroušenou syrovostí podat tento drsný příběh nekompromisního souboje policistů proti zločincům i mezi jimi samotnými. Formálně Válka policajtů jenom lehce naznačí styl starších francouzských i amerických kriminálek, aby následně pokračovala jako moderně vyprávěné dílo, ve kterém však Marchal přenechává místo ostrého střihu a rychlých kamerových nájezdů samotnému tempu, které se chvílemi řítí neskutečně zběsile, aby následně ubralo hlavně v druhé polovině, protože v ní přichází úplně jiná dějová nota, podle jejíhož pomaleji rytmizovaného taktu se řídí i hudba, která z dunivého samplu přejde k romanticky znějícím tónům klavíru a snad každý divák začne prosebně doufat v alespoň malý happy end, který by alespoň trochu svlažil jeho strhané smysly. Pod pevnou režisérovou rukou pak předvádějí Daniel Auteuil s Gérardem Depardieuem strhující výkony, z nichž hlavně druhý jmenovaný překvapí v netypicky záporné roli. Pokud je něco na Válce policajtů špatně, tak asi poněkud hrubě vytesaná psychologie postav v první části snímku, kde si důvody vzájemné nevraživoti mezi policisty musí divák trošku domýšlet, ale to je jenom nepatrný kaz na formálně i obsahově brilantním snímku, po kterém vám bude nevolno nejen z policie, ale i „z toho svinstva všude kolem“ jako takového. (03.08.2005)

Scénář: Olivier Marchal, Franck Mancuso, Julien Rappeneau .. Na francouzské filmy chodím do kina rád! Tentokrát jsem se dočkal hned od úvodu velice svižné a poctivě drsné kriminálky, kde ony loupeže a přepadání security vozů s penězi sloužily jen jako kulisa, před níž se odehrával mnohem zajímavější duel – na povrch tichý, vnitřní souboj dvou přátel z mládí a nyní soupeřů z rozdílných policejních útvarů, kdy každý chtěl ten (pro policii dlouhodobě nepříjemný) loupežný gang dopadnout sám a získat tím možnost jít dál v kariéře .. ano, každý nakonec něčeho dosáhl, ovšem pochybuji, že zrovna tohle si přáli! Bravo pro francouzskou kriminální školu z níž vzešel přesný režisér této syrové podívané a dvojité bravo za skvělé herecké výkony Daniel Auteil a Gérarde Depardieu. Na závěr si dovolím vyzvednout hudební doprovod, který je taktéž parádní a moc se mi líbil. 85%. (07.08.2005)

V dobrom zmysle slova staromódna krimi skôr o súboji charakterov, než strelných zbraní. Depardieumu sedí záporák ako ušitý na mieru, vedľajšie postavy majú zmysel a v zápletke, hoci nijako komplikovanej, niet jedinej diery. Policajná akcia v decentnom a inteligentnom európskom balení. Mínusom je iba zopár presentimentálnených alebo zdĺhavých scén, ktoré film robia pocitovo dlhším, než je v skutočnosti. (19.03.2006)

36 Quai des Orfèvres je veľmi silný emočný zážitok. Tak ako i v MR 73, i tu sa stretávajú Daniel Auteuil a Catherine Marchal vo veľmi podobných roliach. Neznamená to však, že treba vyvodzovať záver akejkoľvek podobnosti dejov a tým pádom rýchlo odsúdiť film na istý zánik. Nie, naopak. Film udržuje diváka v konštantnom napätí a je zjavne vidieť, že Auteilovi tieto úlohy drsných policajtov sedia. Ja som si to vychutnal do poslednej minúty. (30.03.2009)

Zúročené profesní zkušenosti poldy a filmařský talent (bravo Marchale) se spojily, aby vytvořily působivé kriminální drama, které mi svojí náladou připomnělo staré "delonovky" a kriminálky, které se ve Francii točily v 70.letech. Film stojí na poutavém ději, hereckém koncertu dvou nejvýraznějších osobností francouzského filmu dneška (Auteuila mám film od filmu čím dál raději, Depardieu jako záporná postava je velmi uvěřitelný) a syrové realistické atmosféře počínaje solidně natočenými akčními momenty a výpravou konče. Francouzský film, jak ho mám rád, stále žije!! Fuck Bessonovy produkční prefabrikáty na jedno použití :o)) (29.10.2005)