Vojna policajtov

Scénář: Olivier Marchal, Franck Mancuso, Julien Rappeneau .. Na francouzské filmy chodím do kina rád! Tentokrát jsem se dočkal hned od úvodu velice svižné a poctivě drsné kriminálky, kde ony loupeže a přepadání security vozů s penězi sloužily jen jako kulisa, před níž se odehrával mnohem zajímavější duel – na povrch tichý, vnitřní souboj dvou přátel z mládí a nyní soupeřů z rozdílných policejních útvarů, kdy každý chtěl ten (pro policii dlouhodobě nepříjemný) loupežný gang dopadnout sám a získat tím možnost jít dál v kariéře .. ano, každý nakonec něčeho dosáhl, ovšem pochybuji, že zrovna tohle si přáli! Bravo pro francouzskou kriminální školu z níž vzešel přesný režisér této syrové podívané a dvojité bravo za skvělé herecké výkony Daniel Auteil a Gérarde Depardieu. Na závěr si dovolím vyzvednout hudební doprovod, který je taktéž parádní a moc se mi líbil. 85%. (07.08.2005)

Ačkoliv film znám již několik let, jakýmsi nedopatřením mi uniklo jeho hodnocení. Činím tak tedy teď. První dojem, který diváka sledujícího stříbrné plátno prostoupí, je pocit klasické tvrdé školy. Teprve postupně, v přímé závislosti na košatícím se ději, se potvrzuje to, co film předchází. Hloubka příběhu, propracovanost postav, skutečná - a ne kašírovaná - opravdu niterná lidská tragédie jednoho z hlavních hrdinů, až dokonalá nečernobílost v líčení francouzské justiční (soudní) policie tlačí diváky tam, kde je režisér Marchand chce mít. Skvělé výkony obou protagonistů jen umocňují Marchandovo mimořádné vedení herců - nejvíce to vynikne na postavě Vrinksovy dcerky i faktu, že její dívčí zpodobení Auteil svěřil vlastní dceři - a jsou jen orientačními ukazateli na cestě k nevšednímu zážitku. Marchand nesoudí, nehodnotí, netrestá; naopak neosobně podává děj, který chce být - a také je (zdůrazňuji to právě proto, že v naší současnosti jde o mimořádně vzácný jev) - skutečným příběhem. Hranice lehkého žánru - o nějž Marchandovi nešlo - jsou tu prolamovány ve prospěch diváka, režiséra, ale nakonec i díla samého. O bolestech doby a postmoderních mravních i hodnotových propadech vypovídá VÁLKA téměř vše. O to přesvědčivěji, že právě to nebylo záměrem autorského záměru. Výsledkem tohoto propracovaného, vyváženého a současně spontánního přístupu je jedno z mimořádných filmových děl rodícího se nového tisíciletí. (06.07.2011)

Nelítostný souboj o moc, slávu a profesní čest. Netroufal bych si psát o nějaké ryze francouzské oldschoolové krimi, protože Marchal hodně prvků v rámci modernizace žánru lehce zamerikanizoval (styl a užití hudby, flashbacky pro hloupé, prolínání dvou scén v reálném čase) a přitom to dobré z líhně kriminálek galského kohouta ponechal. Co však ryzí bylo, to jsou herecké výkony, kdy Auteuil neschová charisma ani za svůj nos a Depardieu je ukázková máma od selete, která obráží pohřby svých obětí v řadách kolegů a přátel. Tak to zkrátka vypadá, když někdo ví, o čem točí.. (06.12.2010)

Již od dob Prohnilých nám je prostřednictvím filmů do hlav vtloukáno, že policajti se v zásadě dělí na svině malé a svině velké. Ty malé klidně kryjí záda drobným zlodějíčkům, kteří je mohou dovést na stopu mnohem větších úlovků – chtějí hlavně být dobrými policajty. Ty velké se osobně zúčastňují různých ilegálních aktivit, typu kšeftování se zbraněmi či drogami – chtějí hlavně zaplatit hypotéku.Ve Válce policajtů dojde ke střetu dvou komisařů rozdílných povah, z nichž však ani jeden nezasluhuje přídomek čestný. Denis Klein neměl nikdy štěstí na větší grázly, řešení banálních případů jej unavuje, jako život sám, nyní se však naskytla příležitost obsadit pozici policejního šéfa, stačí se trošku víc snažit. Leo Vrinks má pohlednou manželku, roztomilou dcerku a svůj mizerný plat si zpestřuje různými, ne zrovna nejlegálnějšími, bokovkami, také on bude usilovat o místo policejního šéfa. Válka policajtů je údajně inspirovaná skutečnými událostmi, což je nepravděpodobné o to víc, jak poutavé drama se v ní odehrává, ale na samotné kvality to nemá žádný vliv. Otázka zní: Dokázal by něco podobného vymyslet někdo jiný než zkušený scénárista? Třeba osud? Právě osudovosti tématu je věnována speciální pozornost a závěr pouze potvrzuje známe rčení „boží mlýny melou pomalu, ale jistě“. Děj mě skutečně neustále překvapoval, na rozdíl od většiny současné hollywoodské produkce jsem zdaleka neměl jasno v tom, jakým směrem se bude dále ubírat. Ubírá se sice zákrutami osvědčenými, leč originálně poskládanými. I ta nejmenší epizodka má v hlavní dějové linii své místo, nic nepřebývá, vše do sebe dokonale zapadá jako precizně vybroušená mozaika. Navzdory názvu není Válka policajtů explozivní akcí, jediná pořádná akční scéna tvoří pouze středobod, od nějž se odvíjí většina vyprávění. Nejsilnější zbraní pak není ani tolik režie (s nepochybně inspirovaná Mannovým Nelítostným soubojem) jako právě zmíněný scénář a prostor, jenž nabízí oběma hereckým hvězdám. Ani Auteuil, ani Depardieu nezastiňují rozsahem své role toho druhého, přičemž v mém případě byly sympatie spravedlivě rozděleny mezi oba. Oba totiž mají opatrně vybalancované světlé a stinné stránky svých povah, rozhodně nesouhlasím s názorem, že Depardieu hraje zákeřného hajzla, zatímco Auteuil je hodným taťuldou. Marně přemýšlím, co Válce policajtů vytknout, napadají mne samé malichernosti (například bychom mohli být lépe obeznámeni s minulostí obou rivalů, ale nač natahovat tak příjemně střiženou délku?), není to žádné přelomové dílo, jenom hodně dobrý krimithriller a jako takový zasluhuje v rámci žánru hodnocení absolutní. 90% Zajímavé komentáře: Isherwood, Kaka, ripo (04.12.2006)

Po dlouhé době povedená francouzská kriminálka navazující na slavnou tradici let minulých. Maximální důraz na postavy a jejich psychiku je sympatický, byť se kvůli tomu nemusel hned upozaďovat i scénář. Trochu to celé sráží závěr, který je "pouze" dobrý, nikoli stejně vynikající jako zbytek filmu. Ony po celou stopáž pečlivě budované temné charaktery (a ostatně i atmosféra) v něm vyznívají tak trochu do ztracena. Vzniknout to někdy v sedmdesátých letech, tak tomu dám za čtyři jako nadprůměrné žánrovce. Ovšem v dnešní době nelze jinak než za plný počet, tenhle typ snímků mi prostě chybí. A navíc si mě Marchal získal svou evidentní láskou k Nelítostnému souboji. (18.06.2005)