Dieťa z Marsu

Sám bych tento film asi nevyhledával, ale když už jsem ho viděl, tak jsem nelitoval. Je to příjemná podívaná, která ze začátku působí trochu pochmurně, ale brzy se objeví i vtipné momenty. Vztah otce a syna je často brán jako napjatý, co teprve, když je syn z jiné planety, že? Líbilo se mi, jak se to všechno snaží oba v rámci možností vyřešit. Možná je to tím, že oba procházeli svými osobními špatnými zážitky. Ještě mě napadlo, že radu jak vychovávat dítě z jiné planety by mohli všichni hledat u rodičů Kentových ;-) (03.04.2013)

Adopce dítěte, které tráví celé dny zalezlé v krabici, je na pováženou, zvláště když o adopci dítěte usiluje vdovec. Jedna žena muže varuje, že je to jako koupit si ojeté auto a ignorovat olej, který z něj vytéká, ale jako kdyby mluvila do dubu, protože on chce dítě v krabici. Takže tu máme dva magory: jednoho malého v krabici, který si myslí, že Marťan, a jednoho velkého bez krabice, který je spisovatel, což už je samo o sobě diagnóza. Na takto udělané zápletce se již dá stavět. Jak se s tím tvůrci popasovali, lze hodnotit různě. Já bych scénář napsal tak, že by nakonec vyšlo najevo, že ten kluk je skutečně z Marsu. Proč by si mrňous vymýšlel? Má dosti přesnou představu o naší sluneční soustavě, v životě neviděl psa – „U nás je nemáme,“ – no a tak dále. Ostatně něco je tam chybně. Marťan by pozemskou gravitaci vnímal jinak a určitě by nenosil zátěžový pás. Naproti tomu věšet se hlavou dolů kvůli prokrvení mozku smysl dává. Krev by měla na Marsu v důsledku nižší gravitace menší hmotnost a srdeční sval by tak mohl lépe prokrvovat mozek než na Zemi, kde je gravitace větší. Stačilo by téma trochu jinak uchopit a mohlo by to být sci-fi jak vyšité. Hlavně bych nechal chlapcova otčíma dlouho tápat v nejistotě, jestli je kluk cáklý nebo jestli mluví pravdu. Důkazů by postupně přibývalo. Něco by se ještě dalo vysvětlit normálně, třeba jako náhody, něco už hůře, no a pak by přišel závěr, který by toto dilema parádně a jednoznačně rozštípnul. Rozhodně by to nekončilo tak, jako tento film, jehož závěr se rozplývá v sentimentalitě a kde kluk bohužel není Marťan. (29.04.2023)

Když se spisovatel sci-fi rozhodne zaplnit životní prázdnotu adopcí dítěte, je zcela logické, že si domů přitáhne malého humanoidního mimozemšťana... nebo snad mimoně? "Dítě z Marsu" je takový "Svět podle Prota" v rodinné úpravě: Kevina Spaceyho nahradili frackem, který neměl potenciál vzbudit ve mně mateřské pudy a namísto soucitu škádlil moje nervy. Konstantně pomalému tempu filmu by prospěl občasný výkyv k větší dramatičnosti, přesto se našly dva okamžiky, kdy se aktivovaly mé slzné kanálky, o jejichž funkčnosti mám v posledních letech silné pochybnosti. Verdikt: dalo se, ovšem z této tématiky doporučuji kvalitativně hodnotnější snímek "Druhý nejlepší" s Williamem Hurtem, nebo výrazně drsnější "Sling Blade" s B.B. Thorntonem a malým sympaťákem Lucasem Blackem. 66,6% (25.07.2011)

Mám pro Johna slabost a to nejsem gay! Tenhle film jsem si připustil k tělu hned od začátku. Nejdřív jsem s úžasem sledoval jak spolu John a Joan diskutují. Bylo to jako v dokumentu, prostě bratr se sestrou. Klouček podivného zjevu Bobby Coleman také upoutá hned napoprvé. Také se mi líbilo, že hlavní hrdina vše nezahodí protože prozřel, ale prostě jen zvolí jiný exit na dálnici života a přesvědčí o správnosti tohoto rozhodnutí i své okolí. Vskusně je do děje také zakomponována milostná linka. Prostě jsem byl osloven a tak to má u filmu být! (05.09.2009)

Hodnotím pouze průměrně za snahu tvůrců vtlouct mi hlavní morální poselství basebalovou pálkou do hlavy. Být podivín je prý v pořádku, ale přesto to malí Marťani nemají na Zemi jednoduché. A neměly by úřady velebit člověka, co je ochoten zasvětit život problémovému dítěti a ne snažit se dostat děcko zpátky do děcáku? Nečekejte druhý K-pax. (11.03.2008)