Uvnitř tančím

Tak často ten film na Cinemaxu dávají, že se z něj stal hned 101. nejlepší. Dle mého názor, neprávem! Zase takový bomba to není. Nejen, že je to místy nezáživné, ale to vydírání je nepřehlédnutelné. Hvězdičku za jakš takš slušného McAvoye, druhou za název a tu třetí jen tak, abych nevypadal jako úplný bezcitný hovado. (15.04.2008)

Naproti trpkému "Kurzu negatívneho myslenia" je "Rory O' Shea" medovejší a takisto recipročne uvažujúci. O'Donnell v zopár okamihoch gýčový je, ale ide o prešľap prepáčiteľný pretože na oplátku dotuje naše receptory súcitnosti nezmerateľným obnosom humánnych vĺn nehodných práva veta. Puto. Poznanie. Priateľstvo. Porozumenie. 4P-4H. (09.12.2011)

Komediální drama o přátelství dvou vozíčkářů mi udělala velkou radost. Výborná hudba, skvělý scénář a hlavně herecké obsazení si zaslouží zvláštní vypíchnutí. Pustil jsem si to hlavně kvůli Jamesi McAvoyovi. Nezklamal. Je úplně geniální a ty jeho hlášky a životní optimismus by rozesmály i naprostého suchara. (18.07.2009)

Malý princ s modrýma očima, blond vlasy, mluvící cizí řečí a na vozíku, bloudí ve vlastním nemohoucím těle i v pustině neschopnosti dorozumět se. Nakonec dosáhne svého cíle. Nezíská sice lišku, ale uvědomí si, že musí cítit zodpovědnost. Sám k sobě.____ Anglosasové prostě umí točit filmy o postižených, Jižani by to podali tklivě, Slovani možná až drasticky bezútěšně, tohle ale byla téměř vyvážená směs ironie, plíživé tragédie, drásavě trapných scén i velmi nenápadně něžných. Dva kluci na vozíčku se v ústavu nemusí vypořádávát s Velkou sestrou, ale s nemožností žít svůj vlastní život. Pravidla ústavu jsou sice rozumná, ale ne jejich. Soukromí je pro ně naprosto nedostupné. Vždycky a všude potřebují někoho, kdo by jim pomohl. Nemůžou rozhodovat o tom, čím se mají bavit, dokonce ani o svém účesu. Scény z koupání jsou beze slov, ale plné napětí (většinou ne sexuálního).___ Film přímo hmatatelně zobrazuje nesnesitelnost třeba dobře míněného soucitu, vášnivou touhu po svobodě i nesmělé pokusy o osamostatnění. Vadily mi ale občasné patetické monology, které spíš šustily papírem, než by připomínaly dialog dvou skoro-puberťáků. /29. 2. 2011/___ Ještě mne napadlo, že zdraví lidé kolem dvojice hlavních hrdinů se většinou nechtějí chovat špatně, jenom prostě nevědí, jak se obracet na dva kluky na vozíku a brát je přitom po psychické stránce jako každého jiného, jen se zřetelem na tělesné postižení. Že to není samozřejmé a možná ani jednoduché až legračně názorně vystihuje produkční počin televize Cool, která film Tančím v nitru zařadila do dramaturgické řady filmů se tituly jako Tyranosaurus - zkáza Aztéků, Vetřelec kontra predátor a něco jako Nebezpečná chapadla. Čili mimoděk coolovští dramaturgové dali najevo, že lidé na vozíčku patří k věcem odlišným, prapodivným, nehezkým až zrůdným a smrtelně nebezpečným. Možná jsem s touhle úvahou zašla moc daleko, ale Cool to fakt dala do jednoho týdne v rámci Filmů od pondělí do čtvrtku. Docela hnusný, byť možná jen podvědomý postoj, což? /1. 3. 2011/ (01.03.2011)

„Nezazlívejte mu jeho skutky, neboť v srdci toužil naplnit vaše přání.“ Téhle cesty do Irska jsem se trochu bála, podobný film – Nedotknutelní (2011) – nastavil laťku hodně vysoko, přestože, paradoxně, vznikl až výrazně později než tento snímek. Bála jsem se sentimentálního příběhu, který bude útočit na naše city a bude nám ukazovat, jak se postižení hrdinně perou se svým těžkým osudem (všem postiženým se rovnou omlouvám, nebylo to myšleno zle. Všichni, kdo dokážou vzít osud do svých rukou, mají moji nejhlubší úctu), ale nemám ráda filmy, jejichž jediným cílem je zaútočit na divákovy city a potažmo a především na jeho peněženku. Tohle ale v žádném směru není ten případ. Drzého Roryho „kupte mrzákovi Harleye Davidsona“ O’Sheu, v excelentním podání Jamese McAvoye, nelitujete ani okamžik, vlastně tak nějak zapomenete, že je to mrzák na vozíčku, který může hýbat jen dvěma prsty. A pokud jde o hlavního hrdinu Michaela (prostě neuvěříte, že Steven Robertson není ve skutečnosti postižený) - jen v němém úžasu sledujete, jak se mění ze zakřiknutého klučiny v člověka, který si začíná uvědomovat svou vlastní hodnotu. Bez patosu, bez vydírání, bez velkých gest. Tak prostě, jak prosté to v životě je. (Challenge Tour – duben 2015) (20.04.2015)