Uvnitř tančím

Po prečítaní niektorých komentárov som s obavami očakávala nejakú siahodlhú depresiu a sebaľútosť (nieže by to mne ako precitlivenej osobe vadilo:), no tento film sa len snaží s určitým nadhľadom divákovi predostrieť pozitívne a zároveň negatívne stránky života postihnutých jedincov. Chvíľami z toho vyráža optimizmus a nadšenie, inokedy smútok a nešťastie - no taký je aj sám život. Vyčítať mu emócie a mierny sentiment nie je na mieste. Film predsa musí obsahovať emocionálne vyvrcholenie, aby zasiahol. Najviac sa mi pozdával skvelý James McAvoy a nádherné zobrazenie neutíchajúcej snahy zvládnuť dennodenné úskalia. (11.08.2011)

Rory je živel, který rozčeří stojaté vody nejen ústavu, ale především vtrhne do odevzdaného přežívání Michaela. Jeden ač je celkově ochrnutý (až na dva prsty pravé ruky) se nechce vzdát normálního života a ten druhý ( po mozkové mrtvici) ani netuší, že je i svět mimo ústav. Příběh dvou rozdílných kluků, kteří by se bez svých handicapů pravděpodobně nikdy nepotkali a kdyby potkali… nerozuměli by si. Ale teď si vymohli šanci společně se pokusit o určitou soběstačnost. „ Inside I´m Dancing“ není film o smutném údělu postižených, je to o touze žít se všemi úskalími co to obnáší. A je jich mnohem víc než si my - co pro nás není problém ustrojit se, vyčistit si zuby a třeba jen promluvit tak aby nám někdo rozuměl ( nemyslím tím - chápal nás) dokážeme představit. P.S. Za smutné ovšem považuji to, že film z roku 2004 vidělo (hodnotilo) k dnešnímu dni 01.10.06 ( včetně mě) 13 lidí !!! (01.10.2006)

Veľmi krutá výpovedná hodnota síce tomuto snímku pridáva na kvalite, no na druhej strane spôsobí u človeka také výčitky, že sa má na konci chuť obesiť. Hold, nie ku každému bol osud prívetivý. Na druhej strane je treba skloniť hlavu pred ľuďmi, ktorí sa s takto obzvlášť nepríjemným osudom dokázali vysporiadať a bojovať s ním až do poslednej sekundy. Krásny, aj keď vo svojej podstate veľmi smutný film. (10.06.2008)

Dojemný příběh, který tlačí na city a tak trochu vydírá, ale bez zaváhání mu to odpouštím. Skvěle natočený, s velkou dávkou zručnosti, která zaručuje, že vás příběh ani na okamžik nebude nudit. Navíc zřejmě jediný film o vozíčkářích , co znám:) (Skafandr a motýl nepočítám) Srovnání s Přeletem nad kukaččím hnízdem se nabízí, a ačkoliv je mezi nimi značný kvalitativní rozdíl (Přelet je nejmíň o třídu výš), dávám oběma filmům stejné, nejvyšší hodnocení. 90% (05.10.2008)

Zííííííív... Ach jo, tady zas někdo vytáhl šablonu a natočil film, který bych vám mohla s velkou přesností převyprávět i před tím, než jsem ho viděla. Jasně, není zrovna med žít, když vám fungují dva prsty a vše od krku nahoru - hlavně jedovatá vyřídilka je v permanenci. Je třeba vykřičet do světa, ať s vámi počítá, že ještě nejste pod drnem, ikdyž bez pomoci tak maximálně rozpohybujete svůj elektrický vozík. Já chápu, co se mi "Uvnitř tančím" snažilo sdělit, ale bylo to nošení briket do uhelného dolu. Přivádí mě k úžasu, jak mohl film bez špetky inovace, bez záblesku překvapení, posbírat tolik cen. Možná je to tím, že mé kamenné srdce je zamčené v nedobytné truhle, ta leží v nedobytné pevnosti a tu střeží nepřekonatelná armáda žen v klimakteriu, leč Rory O'Shea není týpek, co by ve mně vzbudil přílišné sympatie nebo dojetí a totéž v bledězeleném platí pro vytlemence Michaela. Frikulíni mě neberou, ať mají dvě nohy nebo čtyři kolečka. 51% (01.03.2011)