Nepohodlný

Na knihy Johna Le Carrého si dost potrpím a od dob Krejčího z Panamy ho řadím mezi top10 svých nejoblíbenějších spisovatelů. Jeho styl je výjimečný v tom, že se nic neděje a zároveň se toho děje strašně moc, stejně jako jakousi paralelou mezi realitou a fikcí a závěrečným nepříliš šťastným koncem. Jakožto bývalý příslušník tajné služby a americké vlády, Le Carré ví až moc dobře, jak to funguje v jejím zákulisí a dnes patří mezi největší kritiky imperialistické politiky silných států vedoucích k utlačování těch slabých (skutečně doporučuju jeho knihu Absolutní přátelé). Na tohle se člověk musí připravit, protože tohle v závěru i dostane. Jeho filmy neodsýpají rychle, nemají vybičovaný děj, spíš vám ukážou krátké záblesky životů několika lidí, kterým politika nakonec rozvrátí životy. A přesně takového mám Johna Le Carrého i ráda. (10.06.2006)

Příběh konspirace a korupce, který se rozvíjí na pozadí milostné linky… divákovi je brzy jasné, že ve skutečnosti nejde o film o tom, jak se muž vydává po stopách své mrtvé manželky, aby odhalil její nevěru. Tajemná minulost odkrývá mnohem víc a vše je mnohem komplikovanější. Jde o téměř detektivní příběh a film si diváka vede… nicméně, paradoxně je zřejmé, že scénář není napsaný tak, aby udržel diváka v obraze. V tom vidím achillovu patu filmu, jelikož pro příběh zásadní informace nebo důležité spojitosti jsou ve filmu často zmíněny pouze jedinkrát, navíc mnohdy v rychlém sledu konverzace, nebo jen tak mezi řečí. Divákovi tak velmi snadno něco unikne. Nemluvě o tom, že orientaci v příběhu nepomáhá ani to, že vyprávění není chronologické (častá promíchanost pořadí scén). Z těchto důvodů je film velmi náročný na sledování a vyžaduje velké soustředění, jinak se může stát, že se ztratíte. Osobně jsem byla obzvlášť zpočátku docela zmatená, avšak ani později film divákovi nic neulehčuje a není příležitost polevit v soustředění. Vcelku šlo o kvalitní film se dvěma výbornými herci v čele, avšak osobně si mě tento film nezískal - téma dobré, jen to zpracování zkrátka nebylo mým šálkem kávy. Určitě bych dokázala vyjmenovat pár filmů o korupci a komplotu, které jsou za mě lepší. ~(3,3★)~ (20.09.2023)

Postavit se drzosti "vyspělého" světa, který si osobuje právo cokoli si beztrestně vůči bezmocným dovolit, je aktivita hodná chvály. Přesto, že v počínání Tessy a hlavně jejího manžela, který je tak zaujat zahradničením, že nepostřehne, jak celé dny tráví čas jeho všetečná manželka, je mnoho naivního (např.otázky jsou kladeny sice správným lidem, ale ve špatnou dobu a na špatných místech, informace nemají jen špičky, ale i malé rybky, jen manžel ne), mě blaží pocit, že Meirelles nakalkuluje a nevyhrocuje na efekt, naopak cítím upřímnost a naléhavost. A pak ještě nelze nezmínit skvělou kameru a přesvědčivý výkon Ralpha Fiennese. (25.04.2006)

Miluju Město bohů, takže na tenhle film jsem byl hodně zvědavý. Meirelles vyměnil kontinent, ale režijní styl nezměnil. Kamera a střih jsou opět na nejvyšší úrovni. Film není tolik vizuálně působivý jako Město bohů. Herecké výkony jsou úžasné. To samé se dá říct o příběhu s dojemným vyvrcholením. (08.10.2006)

Snímek se mi zaryl jemně pod kůži, především to zapříčinil konec, který jej absolutně podtrhl. Respektive posledních 30 minut. Nepohodlný se opírá o pravdivou situaci v Africe, která je rok od roku horší. Tolik skrytých přírodních krás, obdivuhodných tradic tamních obyvatel zůstává v pozadí díky faktu, že lidský život nic neznamená. Nejeden člověk už tuto problematiku četl, či viděl v dokumentech. Nepohodlný nejde sice až do detailů, přesto zručně vypovídá svědectví a zachovává si po celou dobu roušku napětí. Právoplatný držitel Oscara, díky Rachel Weisz. Nezbývá než smeknout, tak neamerický film se nevidí často. (24.10.2009)