Nepohodlný

Příběh konspirace a korupce, který se rozvíjí na pozadí milostné linky… divákovi je brzy jasné, že ve skutečnosti nejde o film o tom, jak se muž vydává po stopách své mrtvé manželky, aby odhalil její nevěru. Tajemná minulost odkrývá mnohem víc a vše je mnohem komplikovanější. Jde o téměř detektivní příběh a film si diváka vede… nicméně, paradoxně je zřejmé, že scénář není napsaný tak, aby udržel diváka v obraze. V tom vidím achillovu patu filmu, jelikož pro příběh zásadní informace nebo důležité spojitosti jsou ve filmu často zmíněny pouze jedinkrát, navíc mnohdy v rychlém sledu konverzace, nebo jen tak mezi řečí. Divákovi tak velmi snadno něco unikne. Nemluvě o tom, že orientaci v příběhu nepomáhá ani to, že vyprávění není chronologické (častá promíchanost pořadí scén). Z těchto důvodů je film velmi náročný na sledování a vyžaduje velké soustředění, jinak se může stát, že se ztratíte. Osobně jsem byla obzvlášť zpočátku docela zmatená, avšak ani později film divákovi nic neulehčuje a není příležitost polevit v soustředění. Vcelku šlo o kvalitní film se dvěma výbornými herci v čele, avšak osobně si mě tento film nezískal - téma dobré, jen to zpracování zkrátka nebylo mým šálkem kávy. Určitě bych dokázala vyjmenovat pár filmů o korupci a komplotu, které jsou za mě lepší. ~(3,3★)~ (20.09.2023)

"Nothing in his life became him like the leaving it." Macbeth? Anglický pacient? Ne, jen anglický diplomat se sklony k zahradničení, do něhož je zaseto semínko nejistoty, co nakonec houževnatě vyklíčí v ušlechtilou rostlinu vytlačující plevel.. Skvělá práce s flashbacky, místy rušivá ruční kamera, v délce poněkud rozmělněná naléhavost a skličující obraz bídy, bezmoci a beznaděje. Myslím si, že točit film s podobnou tématikou mainstreamovým způsobem je pokrytectví, ale na druhou stranu, každý počin, který nám ukáže, že planeta Afrika je pro nás "so far, so close", má svou cenu. Stejně tak stojí za povšimnutí poznámka autora novely Johna le Carré v závěrečných titulcích: „Nikdo v tomto příběhu, ani zájmová skupina nebo společnost není, díky Bohu, založena na fyzické osobě nebo zájmové skupině v reálném světě. Ale mohu vám říci, že jak pokročila má cesta napříč farmaceutickou džunglí, uvědomil jsem si, že v porovnání se skutečností je můj příběh krotký jak pohlednice z dovolené..“ Zahradník jednu rostlinu plevele odstraní, kousek dál vyroste deset dalších… (07.08.2012)

[7,5/10] (Potboiler, Epsilon, Scion, U. K. Film Council) (Barevný /// Produkce: Simon Channing-Williams /// Scénář: Jeffrey Caine podle stejnojmenného románu Johna le Carrého /// Kamera: César Charlone /// Hudba: Alberto Iglesias /// Oscar: Rachel Weisz (herečka ve vedlejší roli) /// Nominace na Oscara: Claire Simpson (střih), Alberto Iglesias (hudba), Rachel Weisz (herečka ve vedlejší roli), Jeffrey Caine (scénář)) [1001 FILMŮ, KTERÉ MUSÍTE VIDĚT, NEŽ UMŘETE] (15.01.2008)

Diplomat Justin ve službách jejího veličenstva se seznámí s mladou a naštvanou Tessou a krátce na to (trochu mi to připomnělo The Girl in the Café) spolu odjíždějí, už jako manželé do Keni. Krásná příroda a všudypřítomná chudoba země, která nutně potřebuje pomoc a léky. Země, ve které je jeho žena brutálně zavražděna. Zoufalý a zmatený Justin se probírá vzpomínkami. Byl podváděn? Nebo někomu jeho žena překážela? A rozhodne se pravdu zjistit. Prvotřídní herci ve výborně natočeném sociálně politickém thrilleru. „Všude se najdou farmaceutické firmy, testující své léky na lidech, kteří jsou podle nich postradatelní.“ „Nezabíjíme je, i bez toho by byli mrtví. Koukni se na statistiky. Nikdo už je nepočítá.“ (30.01.2006)

Velké farmaceutické společnosti, předražené léky testované na lidech, britská vláda – komplikovaný cyklus, ve kterém se točí příliš mnoho peněz na to, aby jej nějaký pěšák dokázal zastavit. Skutečně? Bohatí bohatnou, chudí se stávají chudšími, chudší nemocnými, nemocní umírají. Koho to zajímá? Nikoho. Koho by to mělo zajímat? Všechny. Nepohodlný narozdíl od Syriany netrpí roztříštěností, ač je rovněž složen z mnoha fragmentů a lze jej vnímat jako dva filmy v jednom. Silně humanistický náboj režiséra svádí k používání kapku vyděračštějších prostředků, které se sílící intenzitou bohužel ztrácejí na přesvědčivosti. Příkladem takové scény je „konec prvního filmu“, po Justinově návratu do Londýna – bylo tohle nezbytné? Rovněž kamera, ač je místy geniální, působí příliš agilně v místech, kde bych osobně uvítal poklidnější přístup. Škoda, že scénář nebyl koncipován tak, aby nabídl Weiszové prostor v průběhu celého filmu, ne primárně v jeho první polovině, její Tessa totiž příběh nevídaným způsobem oživuje a dává tu nejsilnější motivaci, proč bojovat dál. Nebuďme tedy jenom opatrnými zahrádkáři, tvář světa může pozměnit každý. Alespoň tomu pro tento okamžik věřím, za což si Meirelles zaslouží uznání. 85% Zajímavé komentáře: Isherwood, k212, mm, Beky, Kali4, wipeout (10.05.2007)