Tajomstvo slov

Scénář: Isabel Coixet .. Jizvy na duši, jizvy na těle. Isabel Coixet opět boduje. Její scénář nepostrádá potřebnou hloubku a poselství. Režie je skvělá, bez laciných gest, velmi komorní a přesná. Herecké výkony ústřední dvojice jsou jen těžko označitelné za standardní, poněvač jsou bezvadné. Sarah Polley skutečně září a Tim Robbins, i když převážně jen leží, je velice přesvědčivý. Pochvalu lze vyjádřit i směrem ke kameře a hudbě, které je přítomna jen sporadicky, zato silněji vyzní. 90%. (22.05.2006)

Tajemství slov sází zejména na vynikající ústřední dvojici - Tim Robbins i Sarah Polley hrají výborně, jejich vzájemné hovory mají skutečnou sílu. K vyššímu hodnocení mám však několik výtek: 1) Proslov oceánografa o negativním dopadu těžby ropy na životní prostředí stejně jako pedantské domlouvání pracovnice Červeného kříže Josefovi působí jako laciná snaha o velké poselství. 2) Mnohé je ve filmu pouze nakousnuto a nijak dál nerozebíráno (např. homosexuální vztah dvou pracovníků plošinu) 3) Doslovný závěr je spíš ke škodě než k užitku. 4) Dětské voiceovery na začátku a na konci, jejichž smysl mi zůstává záhadou, jsou neskutečně otravné. (01.08.2006)

Psychologické drama a nevšední romantika. A také připomenutí hrůz bratrovražedných bojů v bývalé Jugoslávii. Bohužel to, co se z počátku jeví jako osobitě vyprávěný příběh, se zvrhne do přehnaného emočního vykřikování o hrůznosti lidského chování během válek. Ano je to strašné, ale proč k tomu používat jinak zajímavé drama? A tak se pozoruhodné drama mění ve špatnou romantickou pohádku o štěstí, které potká dívku poznamenanou krutou minulostí. Hanna (zajímavá Sarah Polley) je žena emočně odcizená od společnosti. Díky prožité minulosti. Aby utekla před hrůzou své mysli, nedůvěrou a všudypřítomným sebeobviňováním, obestřela se systémem stereotypních rituálů a pracovním vytížením. Své nitro otevře až po setkávání s nevšedním pacientem. Josef (solidní Tim Robbins), upoutaný po nehodě dočasně na lůžko, je vnitřně sžírán svým svědomím. Smrtí přítele, jejíž byl příčinou. Dvě poraněné duše se navzájem sbližují, nacházejí vzájemné porozumění a útočiště před svou bolestivou minulostí. A pak je Josef hnán podivuhodným pudem, kterým chce ulehčit svému tíživému svědomí a napravovat spáchané křivdy. Až se obě poraněné duše znovu sejdou a zůstanou spolu ve jménu osudové lásky. Jak kýčovité, jak sladkobolné, jak útrpné! Z dalších rolí: vedoucí vrtné plošiny Dimitri (Sverre Anker Ousdal), další pracovníci na plošině Simon (Javier Cámara), Scott (Danny Cunningham), Liam (Dean Lennox Kelly), Martin (Daniel Mays), Abdul (Emmanuel Idowu) a Victor (Eddie Marsan), a pomocnice válečných obětí Inge (Julie Christie). Škoda, samotný život na plošině by byl mnohem zajímavějším. Takhle jsem z toho více než rozpačitý. Ale díky alespoň za tu plošinu, která je zajímavým okénkem do duší osamělých lidí. Samotných ve svých životech, samotných ve svých bolestech, samotných ve svých trápeních, utíkající před životem a událostmi, které ovlivnili jejich životy. Utíkajících před sebou samotnými i společností a nacházející uklidnění v širokém obzoru mořských vln. (14.02.2013)

„Kam letí? Záleží na tom? Vadí jí snad letět nad padesáti tisíci tunami oceli, do kterých denně naráží dvacet osm tisíc vln, někdy i víc? A to je vše? Trávit čas, než tě stráví sám? Je to všechno? Vlny, vlny. Každá jiná.“ Hanna žije velmi systematický, rutinní, asociální ale bezpečný život, A žila by tak i dál, kdyby se neobjevila krátkodobá práce ošetřovatelky… Líbilo se mi už prostředí, v němž skupinka osamělých existencí žila. Ne snad svou estetičností, ale atmosférou izolovaného klidu, ve kterém si čas na ropné plošině ubíhá svým vlastním, pomalým tempem. Díky tomu se mohl rozvinout vztah těch 2 a mě je moc bavilo pozorovat. Josefovu neúnavnou snahu zapůsobit na „sestru řádu Kuřete a rýže“, a naopak Hannino postupné, opatrné otevírání se. Snímek se mi líbil až do podivného setkání s „důvěrnicí“. Konec se už tak nějak dal čekat. Za mě solidní 4*. „Coro...“ - „Ano?“ - „Jak se dá žít s tím, co se stalo? S důsledky? Jak žít s nebožtíky?“ - „Nevím. Člověk prostě musí žít dál. Všichni vlastně žijí pro budoucnost. Anebo ne. Někdo to nezvládne.“ (06.11.2022)

Od začiatku človek cíti, že bude nasledovať niečo neobyčajné. A tiež aj nasleduje napriek tomu, že kulisy príbehu i počet zúčastnených sú redukované na najnižšiu možnú úroveň. Príbeh je dobre vystavaný, s patričnou gradáciou, herci hrajú uveriteľne, posolstvo fimu je silné a dlho nevyprchá z pamäte. (22.08.2009)