Villa jede!

V komentovaní filmov, ktoré som videl pred dávnymi časmi a preto si ich netrúfam hodnotiť som sa dostal menej známemu (podľa mojich spomienok však k nijak zlému) filmu ,,Villa jede!" Tento film, ktorý je ťažko nazvať westernom som síce videl kedysi veľmi dávno, pamätám si však, že bol v jedno zimné sobotné poobedie vysielaný na Nove v rámci obľúbeného cyklu, kedy boli behom dňa odvysielané 3 filmy s nejakým známym hercom (s Eastwoodom boli takto vysielané filmy Joe Kidd, Útek s Alkatrazu a Sťahujúca sa slučka) a v tomto prípade to bol Charles Bronson a film bol uvádzaný pod názvom ,,Pancho Villova jazda". Samotný Bronson hrá vo filme vedľajšiu úlohu Rudolfa Fierra, jedného s Villových mužov. Veľkého revolucionára tu hrá slávny Yul Brynner a Robert Mitchum stvárnil amerického pilota, pomáhajúce mexičanom v ich boji za nezávislosť, pričom práve jeho je možné označiť za hlavného hrdinu. Keďže sa jedná skôr o film vojnový, nechýbajú tú bojové scény s množstvom komparzistov, ktoré boli veľmi dobre nakrútené a do toho vydarenú hudbu v štýle mexických melódii zložil oscarový Maurice Jarre. Dej tu nebudem rozoberať, nakoniec je tu nato vyhradená iná kolonka, jeho znovuuvedenie by však rozhodne prospelo, prípadne aj také DVD vydanie. (2. 7. ´08). __( DOPLNENÉ 6. 10. ´10): Film videní 26. 9. ´10. Hlavne prvá polovica je výborná a dej rýchlo plynie. V poslednej polhodine však akoby všetko začalo stagnovať a tempo sa dostáva až do bodu znesiteľnej únosnosti. (53. hodnotenie, 3. komentár k filmu) (02.07.2008)

Skutečný příběh Pancho Villy moc neznám, tak tady nebudu řešit otázku, zda byl padouch nebo hrdina; když jsem ale četla, jak si tvůrci vjeli do vlasů kvůli scénáři (a použití tohoto obratu je zcela legitimní, neboť Yul Brynner zde vlasy má :), došlo mi, že to rozhodně otázka je… Souhlasím s tím, co napsal uživatel jonyyy, v rámci žánru se jedná o lehký nadprůměr. Obsazení je luxusní, ale řekla bych, že role skutečně sedla jen Charlesi Bronsonovi – na jeho postavu a způsob jednání s lidmi rozhodně dlouho nezapomenu. Účast Herberta Loma mě potěšila, ale jeho design knírače s lennonkami mi vadil, Robert Mitchum se setrvalým výrazem „právě-jsem-se-probudil“ mě nijak neoslovil a Yul Brynner, ačkoliv se usilovně mračí a má vpravdě zlověstnou ofinu, mě zkrátka o tom, že by byl „bandita, bigamista a barbar“ úplně nepřesvědčil. (09.07.2012)

Jeden z asi mála masově válečných westernů. Na druhou stranu o to více se musí ocenit. Villa jede! ale zase taková hvězda není. Herci sice nemají chybu, ale je otázka, jak to ve skutečnosti bylo. Tady mi přišlo, jak kdyby si to tvůrci upravovali tak, jak se mi to hodí. Nakonec jsem si ale na postavu Pancho Villy obrázek neudělal a Yul Brynner mě v tomto případě moc nepřesvědčil. To Charles Bronson byl pro změnu klasik a vytvořil v trošku volnějším westernu tu správnou atmošku. (20.10.2014)

Začátek nicneříkající, vypadalo to na nezajímavý průměr. Trojlístek Brynner-Mitchum-Bronson (Fernando Rey jen v menší roli), hráli tak jak od zkušených herců člověk očekává. Brynner bravurní, Bronson super, sem-tam dělal i legraci, a Mitchum taky perfektní. Musel být perfektní, protože jinak ho nemusím (možná se to změní), ale tady jsem to prostě neřešil. Nechci tvrdit jak super western, ale nedávno jsem viděl znovu film Sedm statečných, a tady jsem se cítil až o třídu líp. 4,5/5 (01.06.2014)

Perverzně zvrácený film. Sam Peckinpah napsal scénář, a v jeho stylu to nejspíš měla být nemilosrdná historická podívaná. Jenže Yul Brynner odmítl hrát skutečného Pancho Villu, krutého banditu, a tak se scénář musel přepsat. Vznikl podivný mix historie s romantickým mýtem, kterým americká socialistická levice v padesátých letech dvacátého století obklopila postavu Pancho Villy. A to vše je okořeněno Peckinpahovým krutým vylíčením násilí, které je ovšem perverzně posunuto až do grotesky. Krvavý řezník, kat Fierro, kterého hraje sympaťák Bronson, se opravdu bavil tím, že střílel lidi při marném pokusu doběhnout ke zdi. Jarreho hudba pak toto vraždění provází jásavým motivem jízdy... Opravdu bizár! Villův přístup k ženám je zde naznačen, i když na oblíbenou kratochvíli Villovy armády, hromadné znásilňování, pochopitelně nedojde. Ten film se nedá jen tak odsoudit, protože je v něm docela dost historické pravdy, ale nějak tak nemohu cítit sympatie pro masové vraždění, které se skrývá za revoluční myšlenky. (23.09.2019)