Obsahy(2)
Vánoce jsou tradičně nazývány svátky štědrosti, pohody a míru. Zajistit slavnostní stůl, opatřit dárky a vyřešit, kdo bude pozván k štědrovečerní večeři – to vše bývá předmětem vzrušených debat v mnoha domácnostech. Pojďme se společně podívat na televizní komedii, kde je v patřičné nadsázce vykreslena svérázná atmosféra těchto chvil. Vše začíná v předvánoční době, kdy ožije starý spor mezi rodiči (I. Janžurová a V. Menšík), který vznikl před dvaceti lety, když se manželova matka špatně vyjádřila o nastávající snaše. Od té doby rodinka vždy trávila Vánoce u ženiny matky v Sedlčanech. To však chce letos otec změnit. Zamýšlí pobýt na Vánoce u své matky v Rokycanech. O tom ale manželka nechce slyšet ani slovo. Urážka od tchyně se neodpouští ani po letech, a navíc se přece pojede opět k její matce! A tak na řadu přijdou staré křivdy. Do hádek se zapojuje i dospělý syn (V. Dlouhý), který nakonec svízelnou situaci „ke komu na Vánoce“ vyřeší… (Česká televize)
(viac)Recenzie (97)
Představte si u této inscenace tragickou hudbu plnou smyčců a protáhlých basových linek. Zkuste si komediální herce zaměnit za ty dramatické. Jaké to je? Smutné, jedna velká manželská hádka, viďte? I proto jsem si to osobně do komedií nezařadil protože mi na tom nepřišlo nic zábavného, spíše naopak. Nadsázku a absurditu chápu, bavit jsem se přesto nedokázal. *** ()
Navzdory mnoha zábavným momentům musím říci, že podle mého názoru Cestu do Rokycan odnesl čas a není důvod se k ní vracet. Z dnešního pohledu se k sobě lidé nechovali pěkně a kromě toho se nejedná o apolitickou tvorbu. Je to je pěkně vidět na postavě tatínka, který se jasně vyjádří, že pravdu slyšet nechce, ale rád by rozdával rozumy. ()
Malá televizní komedie, která je malá z pohledu času, ae velká z pohledu hereckého koncertu, který rozehrají bravurně rodiče Vladimíra Dlouhého Vladimír Menšík s Ivou Janžurovou se svým synem. A přitom jde o takovou prkotinu. Prkotinu, skutečně? Však to zná každý z domu. Už kdysi obdobnou situaci řešil Luďan se svou manželkou Heduš v Homolcích, kde pojedou :). No, ale když se to náležitě vědecky, musí z toho logicky vyplynout konsekvence tomu určené :) ()
Kam jdeš? – Sundat ty záclony, aby si maminko viděla, že jsem lepší než ty. Že si oproti tobě tvý práce cením, tak sundám záclony. – Stačí až po snídani. – No to je pravda. Já bych ale klidně oželel kus toho žvance, protože tě mám rád a ty záclony bych ti rád sundal. – Lepší než nerad. – Já říkám rád! Jaktože nerad? – Protože nerad to je lepší. Má to větší cenu, protože se musíš přemáhat a znamená to, jak máš maminku rád. – Podívej se, to je chytrý! Já teď chápu, proč jsem ty záclony nesundával a nenandával rád! Protože rád sundávat záclony může jen debil! Tři špičkoví herci proměnili Plzákův jednoduchý scénář ve vybroušený diamant, v němž se snoubí jak malichernost stejně malicherných rodinných sporů a rozmíšek, tak velká lidská sounáležitost a láska člověka k člověku. Je v tom veliký kus pravdy. ()
Zatímco před rokem 1981 se v českých filmech vyskytly názvy "Rokycany" 3x a "Sedlčany" dokonce ani jednou, tento snímek vše změnil. Obě jmenované obce se rázem ocitly na úplném vrcholu v citovaných městech, i Praha se krčí daleko vzadu, neboť Janžurová s Menšíkem ukázali, že ping pong se dá hrát nejen s míčkem. Jinak Plzák nezklamal, projevil se opět jako macho, kterej z žen dělá hloupé husičky (nooo, to je taky genderově rasistické, tak řekněme, že z nich dělá hloupé husáky!). Mimochodem, je zajímavý, že název "ping pong" vznikl podle zvuku, jaký vydává letící míček. Mi přijde zcela úžasné, že se podle takové věci pojmenuje určitý sport. V tom případě by mělo být plavání "čvacht", box "bum", cyklistika to samý (když bouchne galuska nebo hromadně spadnou), vzpírání "prrrrrd" a fotbal "auuuuuu" (když si zlomí nehet). ()
Reklama