Putovanie tučniakov

Mám rád přírodu,mám rád zviřátka, mám rád tučňáky pro jejich srandovní chůzi, ale ne zase natolik, že bych je musel sledovat 90 minut. Jenže.. Jenže když se něco povede, má to svoje osobité kouzlo, tak i já těch 90 minut rád vydržím sledovat ty „dvoubarevné“ postavičky a jejich „všední nevšední“ život. (13.11.2005)

Moc pěkný a zajímavý dokument, který NESKUTEČNĚ pokazili tvůrci filmu tím, že tučňáky nechali "mluvit". Vložené dialogy byly místy tak strašně trapné, že jsem uvažoval o tom, že vypnu zvuk (tak např. "Zatančíme si náš tanec abychom si připomněli lásku, která mezi námi je..." - no prostě typická konverzace mezi tučňáky žejo...:-) (27.11.2006)

Veľmi podarený dokument, kde sa tvorcovia už samotným dabingom snažili trošku vybočiť z tejto kategórie a niekoľkými hlasmi nadabovať tučniakov a priblížiť sa tak aj detskému divákovi. Za tých asi 80 minút sa o tučniakoch dozviete všetko podstatné, navyše tá ľadom pokrytá krajina je síce chladná, ale v svojej krutosti stále nádherná. 80%. (23.04.2012)

Co se mi na tom líbilo? Všechno. Tajil se mi dech nad dokonalostí všech záběrů. Bylo to vyprávěné očima tučňáků. Bylo to smutné, veselé, láskyplné i bolestné. Měla jsem chuť tam vletět a všechny tučňáky zachránit. Jsem pošetilá, když si myslím, že svět spasím sama. Od tučňáků bychom se my, lidé, měli co učit. Už vidím, jak bychom byli všichni soudržní, abychom vytvořili kruh, který nás zahřeje a co chvíli se budou ti na kraji střídat s těmi uprostřed. Možná o to víc jsem si tento dokument užila, že mám tak velký obdiv k těmto překrásným zvířatům. Ale jedno by mě přeci jen zajímalo.. jak tučňáci v tom houfu rozpoznají samičku, když mají všichni stejný vohoz? :D A taky je super, že tam je být obalený tukem nutností. Mohly by se holky modelky něco přiučit :) (16.04.2011)

Pro mě tedy zdařilý dokument. Krásná hudba, komentáře Morgana Freemana mi také nevadily, neuvěřitelně kruté podmínky...člověk si ani neuvědomuje, co musí jiní zakusit pro to, aby zplodili jednoho potomka a aby ho vůbec udrželi při životě, a zároveň sebe. Tučnáci mi tou svou chůzí a zamyšleným postáváním před sebou, postrákáváním se a rodinným životem přijdou hrozně sympatičtí, i když si uvědomuju, že je to dost antropocentrický, protože kdyby tam ta podobnost s náma nebyla, asi by se mi tak nelíbili...ale to mi je jedno:) No, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, politovala tučňáky za jejich životní osud být pořád na pochodu nebo bez jídla, obdivovala jejich propracované rozdělení rolí, vůli a vzájemné rozpoznávání a v neposlední řadě fandila jejich vytrvalosti, že zůstali, kde zůstali a co jsou ochotni pro svůj domov podstoupit. (14.05.2011)