Putovanie tučniakov

Putování tučňáků není dokumentárním filmem a nepřesvědčí mě o správném kategorizování ani množství cen, jež v dokumentaristickém žánru tento filmový opus obdržel. Tvůrcům se podařilo přímo zaútočit na celé široké spektrum divácké obce chytře zvolenou kombinací roztomilosti oblíbených zvířátek, v podávání výtvarného kýče pitoreskního života a s nebojácně a snad i přepjatě zvýrazňovaným patosem existencionálního dramatu. Byl to mistrovský tah, film je působivý a pracovní podmínky pro filmování musí vzbuzovat obdiv a zasloužené uznání. Na osvětu s cílem k přiblížení extrémní zoologii neznalé veřejnosti lze pohlížet s nedůvěrou. Na druhou stranu, v rámci konzumního životního stylu, kde nemohou býti kladeny příliš přehnané nároky na talent a uměleckou tvorbu, jde o jedno z vrcholných děl. Impozantní téměř po všech směrech, obzvláště po obrazové. Skutečný dokument bych přivítal s otevřenější myslí, zde zůstává nejasný pocit klamavé lsti. Inu, proč ne, když již jen svou povahou to znamená úspěch. (26.05.2017)

Pro mě tedy zdařilý dokument. Krásná hudba, komentáře Morgana Freemana mi také nevadily, neuvěřitelně kruté podmínky...člověk si ani neuvědomuje, co musí jiní zakusit pro to, aby zplodili jednoho potomka a aby ho vůbec udrželi při životě, a zároveň sebe. Tučnáci mi tou svou chůzí a zamyšleným postáváním před sebou, postrákáváním se a rodinným životem přijdou hrozně sympatičtí, i když si uvědomuju, že je to dost antropocentrický, protože kdyby tam ta podobnost s náma nebyla, asi by se mi tak nelíbili...ale to mi je jedno:) No, dozvěděla jsem se spoustu zajímavých informací, politovala tučňáky za jejich životní osud být pořád na pochodu nebo bez jídla, obdivovala jejich propracované rozdělení rolí, vůli a vzájemné rozpoznávání a v neposlední řadě fandila jejich vytrvalosti, že zůstali, kde zůstali a co jsou ochotni pro svůj domov podstoupit. (14.05.2011)

Co se mi na tom líbilo? Všechno. Tajil se mi dech nad dokonalostí všech záběrů. Bylo to vyprávěné očima tučňáků. Bylo to smutné, veselé, láskyplné i bolestné. Měla jsem chuť tam vletět a všechny tučňáky zachránit. Jsem pošetilá, když si myslím, že svět spasím sama. Od tučňáků bychom se my, lidé, měli co učit. Už vidím, jak bychom byli všichni soudržní, abychom vytvořili kruh, který nás zahřeje a co chvíli se budou ti na kraji střídat s těmi uprostřed. Možná o to víc jsem si tento dokument užila, že mám tak velký obdiv k těmto překrásným zvířatům. Ale jedno by mě přeci jen zajímalo.. jak tučňáci v tom houfu rozpoznají samičku, když mají všichni stejný vohoz? :D A taky je super, že tam je být obalený tukem nutností. Mohly by se holky modelky něco přiučit :) (16.04.2011)

Upřímně francouzský film příliš nevyhledávám, ale musím uznat, že v umění vytvořit z obyčejného přírodovědného dokumentu flák na velké plátno, zašli Frantíci ze všech nejdále a těžko by hledali konkurenci (k tomu se samozřejmě váže i slušná dávka pathosu). Garantuji každému pochybovači, že po shlédnutí Putování bude tučňáky bezmezně obdivovat a žasnout nad jejich odhodláním - příroda je ostatně plná podobných zázraků, stačí jen mít otevřené oči. Pouze si nejsem jist, jestli bude divák stejně nadšený i z roztomile vlezlého komentáře, který film provází (viz. zmiňovaný pathos)... ;) (08.06.2008)

Skladám poklonu tvorcom dokumentu, ktorí museli mnoho mesiacov stráviť v mrazivom počasí Južného pólu, aby nám priblížili tak neuveriteľné, citlivé i kruté divadlo prírody, akým putovanie a narodenie tučniakov bezpochyby je. Po vizuálnej stránke je to naozaj pastva pre oči, hudba taktiež výborne ladí s filmom, len škoda toho hovoreného slova, ktoré je niekedy až veľmi detinské. Tučniaci sú naozaj fascinujúci živočíšny druh. Mať tak aspoň kúsok ich vytrvalosti... :-) (03.11.2008)