Sedem statočných

Zatím jsem zhlédla jen velmi málo westernů kultovního statusu, ze kterých bych měla natolik silné dojmy, že by mi nepřišly nadhodnocené. Zejména se to týká snímků se zdejším hodnocením okolo 90%. Ani o Sedmi statečných nemůžu říci, že by mezi ty výstavní kousky, mé velmi málo početné skupinky, patřily. Jistě, je to skvěle natočený snímek. Ale myslím, že svou legendární pozici si vysloužil zvláště díky silnému hereckému obsazení a skvělé hudbě Elmera Bernsteina. Nějak mi tu však scházel obsáhlejší příběh. Sedm statečných se postupně dává do kupy, sbírají se ti nejlepší chlapi, jaké kdy Divoký západ zřejmě zažil a připravují se na "Velkou bitvu." Celý děj v podstatě jen trénují, vysedávají po Saloonech a klábosí. O moc víc toho děj nenabízí. Závěrečný souboj s bandity, o němž jsem si myslela, že by měl být vrcholem filmu, mi přišel odbytý za pár minut, bez nějaké gradace či napětí. Snímek rozhodně nenudí, charaktery postav jsou dobře vykresleny, i scénář a dialogy jsou poutavé a sem tam padne i nějaká ta vypečená hláška. Ale zkrátka, svůj celkový dojem nezměním. (05.09.2012)

Leone a špagety western si mě získali víc než tahle ryze americká podívaná. Ne že by mě Sedm statečných vyloženě nebavilo, ale minimálně první epizodní půlhodina, kdy se sedm hrdinů dává dohromady, a dle mě ne úplně povedená finální přestřelka kradou filmu jednu hvězdu. Je to moc pohádkové, moc naivní, ale ne v tom smyslu, kterým mě Leone dostal. Bavil jsem se, nenudil a film si užil, ale to je vše. Nejvíc utkví stejně pěkná ústřední melodie. (23.12.2009)

SEDM STATEČNÝCH je snovým příběhem každého mládí - jinošského i dívčího. Jakkoliv je asi zřejmou pravdou, že japonská Kurosawova předloha stojí umělecky o poznání výše, americký remake rovněž není chudý na hvězdné momenty. Už sama myšlenka filantropních kovbojů-pistolníků, snažících se pomoci strádajícím peónům-mexickým rolníkům, sužovanými kreolskými bandity, je nevšední. Z triviálního westernového zabarvení však vybočuje i důsledné prokreslení individualit nejen spasitelských mužů Divokého Západu, ale i jejich protihráče Calvery a nejednoduché tváře vysávané vesnice. V tomto ohledu získávají STATEČNÍ minimálně jeden rozměr navíc: poselství skutečného mravního přístupu k životu, schopnost rozeznat pozlátko zdánlivě nevšedního toulavého života od tvrdé dřiny na půdě, která je jedinou zárukou hodnot a skutečné práce. Toto zdánlivě "sockovské" klišé je živé - mysli si o tom kdo, co chceš - i dnes. I dnes je také nepodplatitelným zrcadlem naší skutečné povahy, rozmezí mezi rádobydospělým prožíváním a skutečnou lidskou zralostí a odpovědností. (23.05.2011)

Schválně jsem si ještě před projekcí Sedmi statečných sehnal jejich samurajskou předlohu. Ta se místy táhne a emocionální dopad na diváka není tak velký. Na rozdíl od westernové legendy, kde se hlavní představitelé střídají v rozhazování chlapských gest a jejich charisma srší všemi směry. Místy je to opravdu slušně obšlehnuté, ale mně to nijak nevadilo, spíš pobavilo. Myslím, že předloha dostala na frak a to nejen díky pořádnému záporákovi, ale i skvělé hudbě, která v mém pomyslném žebříčku westernů posouvá Sedm statečných těsně za Leoneho opus magnum Hodný, zlý a ošklivý. (12.07.2011)

Calvera zbožňuje vesnice, ve kterých se on i jeho partička mohou zadarmo najíst, vzít si trochu papání na později, zastřílet si do chamtivců, kteří se nechtějí se zbojníky podělit o úrodu a spěšně vyrazit na přátelskou návštěvu k dalším dobrodincům. Jenže ve vesnici Ixcatlan si na ochranu svých zemědělských produktů najmou sedm veselých chlapíků, kteří se Calverovi dramaticky představí a v následné přestřelce postřílejí přibližně 120 z Calverových 30-ti mužů. Jak je to možné? Inu, je to jenom film, takže Calvera zapláče nad svými čtyřmi mrtvými a vydává se na novou zteč s vědomím, že přijde minimálně o další stovky desperátů. Tak to má ve správné kovbojce vypadat. (03.09.2009)