Deset minut do půlnoci

Když se chcete prokoukat filmografií Charlese Bronsona a všechny klenoty již máte za sebou, je občas nutné proložit to lepší z toho horšího ... tím horším. Tohle je jeho první spolupráce se studiem Cannon a je zajímavé, že i jeho poslední Cannovské dílo (KINJITE) mělo s 10 TO MIDNIGHT celkem společné téma a to sexuálně orientované zločiny a Bronsona v roli detektiva, avšak bylo minimálně o dva stupně zábavnější. 10 TO MIDNIGHT má solidní synth soundtrack, hodně slušného šílence (Gene Davis), který vraždí výhradně nahý a Bronson občas hezky zahláškuje a vlastně je na něj celkem radost pohledět. Bohužel je ve filmu hodně táhlých momentů, kde není na plátně ani Bronson ani Davis a je to celkem nuda. Na Cannovskou produkci bych čekal, že by to mohlo být trochu víc odvázané ze řetězu. (22.02.2019)

Exluzivní osmdesátkovej úlet. Drsnej policajt Bronson nahání parádně slizkýho psychopatickýho hnusáka, kterej vraždí zásadně nahej a je to opravdu hnusnej parchant dotěrnej! Guilty pleasure vrchol filmu budiž závěrečné finále ve kterém Bronson nahání toho nahatýho hnusáka který pronásleduje a chce zabít jeho dceru přes půlku města až k jeho nekompromisnímu ukončení. Já se vrátím, já se vrátím! Ty se nikdy nevrátíš!!! prostě přímočarej nekorektní nářez i když pravda ta logika místy docela hapruje a je to nepokrytě béčkové, ačkoliv co čekat od Cannonu jehož dvorní hvězdou se Bronson v osmdesátých letech stal, pravda jeho role tu občas sklouzávají až do sebeparodování, ale čert to vem, právě v této době natočil svoje nejzábavnější kousky i když ten posun do trashové polohy je tu patrný, ale možná právě pro to mě to tak moc baví. Každopádně tak jako tak, ty charizmatický drsný tvrďáky co se s ničím neserou a vyčistí města od všech vrahounů a psychoušů uměl hrát Bronson jako málokdo a vždycky mu to sežerete. Navíc J. Lee Thompson ovládal ve všech směrech režisérské řemeslo víc než zručně, proto se vždy na tyhle kousky z typicky osmdesátkovým béčkovým a brakově zábavným stylem rád mrknu a nikdy mě neurazí. Na takovýhle kousky už holt v dnešní tvorbě nenarazíte, ale možná, že je to dobře. Ostatně čím bych si potom spravoval svou chuť pokaženou tou hromadou současných nadhodnocených blbostí které kromě toho, že nejsou originální i navrch předstírají, že odkryli podstatu vesmíru. Tyhle bezprostřední starý kousky si aspoň na nic nehrají a to já vždy ocením.80% (06.02.2017)

Slizký deviant, co se obléká jen do gumových rukavic a navzdory svým řečem píchá jedině nožem vs. Bronson s šedivou ofinou na způsob Jardy Šilhavého, co se jako polda nerozpakuje podstrčit, aby mohl strčit. Renomovaný kritik Roger Ebert to označil za „garbage disposal“, ale berme to jako doporučení. Nahota, lascivnost, násilí, snaha kameramana hledat „fíkové listy“ a trochu rozpačité finále, kdy vydrážděný vrahoun definitivně rezignoval na nějakou racionalitu ve svém jednání. A co na to Charlie? Ten po dvou přáních smrti už dobře ví, jak potěšit daňové poplatníky.. (30.08.2022)

Průměrná bronsonovská kriminálka zřetelně inspirovaná (nejen) řáděním sériového vraha Bundyho a vezoucí se na Bronsonově návratu k Přání smrti rok předtím. Zároveň čtvrtá a zdaleka ne poslední spolupráce Bronsona s jeho dvorním, nijak zázračným režisérem Jakem Lee Thompsonem a první prácička pro Cannon. Vrah je fajn úchyl a dostaneme nějakou nahotu, ale jinak je to slabota. Závěrečné zúčtování s nahým vrahem působí úsměvně a Bronson se tu stává karikaturou sebe sama. (07.08.2020)

Zpočátku průměrný akční thriller se postupně vyvíjí v téměř hororový děj. Po této stránce hodnotím mírně nadprůměrně. Ovšem, kdyby nebylo té poslední minuty. Minuty neoddiskutovatelné spravedlnosti. Tak si já osobně představuji spravedlnost, a ne to dnešní tzv. demokratické zacházení s kriminálními vraždícími živly. Proto těch pět hvězdiček. Oko za oko, zub za zub. V tomto případě jednoznačná spravedlnost. Asi se vám to nelíbí, že? Představte si, že by se to stalo Vám. Pravděpodobně by jste uvažovali stejně jako poručík Kessler. Tady žádná demokratická humánnost nemá co dělat. (18.08.2011)