Ostrov v ohni

Walker prichádza, vidí a víťazí. I keď hodnota jeho víťazstva je veľmi otázna. Veľmi sugestívne a bez prikrášlení nakrútený Pontecorvov film, kde si dal Brando na stvárnení svojej úlohy obzvlášť záležať. Sledovať udalosti dávnych časov z dnešného uhla pohľadu nie je jednoduché. Z filmu cítiť, že na Antilách v 19. storočí a kdekoľvek inde na svete bol pojem ako rasizmus absolútne mimo, človekom bol skrátka iba beloch a ak si to mysleli ako Portugalci, tak Angličania a aj iné národy, tak nie je úplne jednoduché súdiť aj takého slizkého Walkera, ako predstaviteľa celej mašinérie. Vlastne ak dnes vidíme, že sa metódy nezmenili aj napriek tomu, že ľudí nedelíme nad nadľudí a podľudí, tak je súčasná situácia ešte smutnejšia. (21.04.2017)

Živočišný Marlon Brando a námět černošské revoluce, tak příznačné pro 60. léta v USA. Sám Brando byl v osobním životě revolucionář bojující za práva černochů a původních Američanů (indiánů), takže je zajímavé ho pozorovat ve filmu, kde si vyšvihne roli arogantního manipulátora chodícího přes mrtvoly, jenž právě černochy využívá pouze jako prostředek k naplnění skrytých imperiálních zájmů své země. Právě zajímavá paralela mezi postavou Walkera a civilním Brandem (arogance) a zároveň jejich protipóly (lhostejný vypočítavý přístup X aktivista), udělaly tento film alespoň v něčem fascinující. Brando zkrátka podal vynikající výkon a sám v době vzniku prohlásil, že byl ten nejlepší v jeho kariéře. Návštěvnost v kinech byla ovšem katastrofální a není se čemu divit. Když si odmyslíte výkon hlavního představitele, zbude vám jen rozvleklá, impotentní nuda plná zdlouhavých scén, navíc bez sebemenší akce, že pokud by zde nehrál právě Brando a charismatem nerozsekával i ortodoxní heterosexuály, ten film skončí zapomenut v propadlišti dějin. 50% (12.07.2013)

Sir William Walker (Marlon Brando) přichází v polovině 19. století s tajným posláním britské koruny na Queimadu. Tento antilský ostrov nese tohle jméno od té doby, kdy Portugalci ohněm a mečem vybili původní indiánské obyvatelstvo a zaplnili ostov dovezenými africkými otroky, kteří zabezpečují vysokou produkci cukrové třtiny, jež je hlavním ostrovním bohatstvím. Nyní se Britům zachtělo dostat ostrov pod svůj vliv a převést tak horentní zisky z obchodu s cukrem na sebe. V mladém černochu José Doloresi (Evaristo Marquez) nalezne anglický dobrodruh tu správnou osobu pro své plány. Nakonec se mu podaří vyvolat povstání černošského obyvatelstva v čele s Doloresem. Avšak osud tomu nechce, aby toto jejich setkání bylo to poslední... Neuvěřitelně realistický, opravdový a skvostně natočený zdánlivě fiktivní historický film o boji amerických černochů za svobodu. Tohle není žádná trapná hollywoodská propaganda, tohle je krutý realistický obraz, který nezapomíná ani na odvrácené stránky černošské revoluce, jež jsou odvrácenými právě vůči afroameričanům samým. No a k tomu ke všemu -2 hodiny geniálního blonďatého Marlona Branda, jemuž se podaří v porobeném národě zřejmě jen účelově probudit sebevědomí a ukázat jim, že za svoji svobodu mohou a podle něj i musí bojovat. (20.04.2005)

Ennio Morricone a Marlon Brando splnili očakávania, Renato Salvatori a scenárista ani náhodou. Brandom deklamované múdrosti sú hodné politologickej príručky. Film, ktorý mal šancu byť zaujímavým a príťažlivým, ostal poplatný ľavicovým revolučným potrebám konca šesťdesiatych rokov. Určite si ho rád pozrie Fidel i Hugo. (17.08.2009)

Marlon Brando v hlavní (Kladné? Záporné?) roli snímku se stále aktuální myšlenkou. Zkrátka když ti mocní něco chtějí, dostanou to stůj co stůj a je jedno, jestli kvůli svým plánům pouze někoho podplatí nebo jestli lusknutím prstu, sliby a falešnými nadějemi třeba rozpoutají revoluci a válku. Lidé jsou pro ně jen figurky. Jenže moment... Je to vážně tak, ehm, černobílé? Pontecorvova režie zpočátku scény typu vykradení banky nebo útoku na vesnici sice vůbec neukazuje, ale je to jedině dobře, protože bitev a umírání si v druhé polovině filmu "užijeme" až až a jsou to výjevy přímo děsivé. Kromě excelentního Brandova výkonu je třeba velký plusový bod přičíst samozřejmě i dokonalé hudbě Ennia Morriconeho. (22.03.2015)