Desirée

Velice působivé historické romantické drama. Brando je Napoleonem každým coulem, i když jeho postava není tou hlavní. Tou je samozřejmě Desiree Jean Simmonsové. Hodně sympatický herecký výkon předvedl Michael Rennie, který si zahrál maršála Bernadotta, budoucího švédského krále Karla XIV., zakladatele současné vládnoucí švédské dynastie. (28.04.2013)

Nikdy som nechápal Napoleonov spločenský status ako hrdinu, rovnako ani ten Alexandrov. Oni od Hitlera nemali vôbec ďaleko a som rád že som videl film, ukazujúci ho ako fanatického masového vraha. Všetko však v zromantizovanom prevedení. To nevadí, chýbali mi však vo filme o Napoleonovi bojové a masové scény. Ani to však výraznejšie nevadí, problémom je skôr ich tragická láska. Prečo dlhé roky miluje takéhoto muža inteligentná Desirée, keď má doma milujúceho manžela, ktorý to má v hlave oveľa viac zrovnané? Ani to nakoniec až tak neprekážalo, takže bola na spadnutie aj štvrtá hviezda. (18.10.2014)

Dívčí příběh z napoleonských dob, který nejde do podřepu před historickými situacemi ani osobnostmi a se scénáristickou jistotou s lehkostí proplouvá vyprávěním, sice pevně ukotveným v romantickém žánru, ale současně plným rozmanitých zpestření, která provázejí osobnostní zrání postav. Nádherná ústřední trojice. "Neopouštějte ho, Desirée. Až ztratí moc, bude někoho potřebovat." (18.10.2014)

Vypadat Napoleon opravdu jako Marlon Brando zamlada, tak se napoleonské války nekonají, protože dámská část Evropy by tu pánskou přiměla něžnými slovíčky nebo hrubým násilím zůstat sedět doma a dát císařovi, co je císařovo. Takhle si to v realitě musel Korsičan vybojovat a nakonec stejně ostrouhal, ale tady nám ve velkolepé kostýmní podívané může dělat společnost donekonečna. (10.11.2007)

Kostýmový slaďák o fašistickom generálovi a fašistickej pipke, ktorá "tak nejak" preplávala temným obdobím Európy, ktoré dnes vďaka času, ktorý údajne všetko vylieči, nazývame hrdinským.To aby sme sa začali tešiť na občana Hitlera a občianku Braunovú (alebo koho). Nič sa nedá robiť, je vopred zrejmé, čo divák môže čakať od historickej romantickej životopisnej drámy nakrútenej v Hollywoode v 50-tych rokoch, preto viac úžitku narobím, ak zaujmem postoj skôr k samotnej koncepcii filmu (mimochodom Marlon Brando svojou mierne zavalitou postavou útleho Napoleona nepripomína). Dokážem si však predstaviť, ako vysoko bol tento majsterštyk hodnotený v období, kedy sa premietal v tých nádherne šialených filmových palácoch z 20-tych rokov v arabskom, egyptskom či aztéckom štýle, drahších ako európske operné domy. To ma vedie k užitočnému zamysleniu, nakoľko vlastne mimofilmové aspekty filmovej percepcie dokážu ovplyvniť posudzovanie filmovej kvality. PS: Ale ten empírový dizajn je fakt super, v Chateau Malmaison som raz strávil celé popoludnie a dosvedčujem, že jeho filmová podoba je pomerne úbohá. (14.02.2015)