Claymore

Sedi mi naturalisticka a brutalnejsi dila, kde litaji ruce, nohy a potoky krve (Ninja scroll, Basilisk, Elfen Lied apod.) . Kdyz je krev fialova, uz to neni ono a pubertalni chlapec, ktery neustale breci potoky slz mi opravdu lezl silne na nervy. Obdivuju dabera teto postavy, ja bych se na to po dvou dilech vykaslal, jeste tim vic, kdyz bych vedel, ze takhle budu rvat v temer vsech dilech, kde mam ucinkovat. Dale. Kdo rika, ze je to obrazove kvalitni, to jste asi nevideli jak ma vypadat poradne anime. Napr. Seirei no Moribito. Tyhle staticke obrazky, pres ktere akorat prejizdi kamera sem a tam, jen aby to nevypadalo moc staticky, ja za kvalitni animaci opravdu nepovazuji. Psychoticka hudba se mi v prvnich dilech dost libila, o to vic me zamrzelo, ze v poslednich vubec nebyla. Jinak ze souboju jsem si taky moc neodnesl. Predposledni bitva byla tak otresne zpracovana, ze me vubec nebavilo, co se tam deje. Zlaty Kenshin nebo Samurai Champloo. Tohle beru spis jako domaci projekt studentu a ne jako kvalitni anime. Dam tri, ale jen kvuli tomu, ze tem nejhorsim anime, co jsem videl, davam dve. Tady byla i nejaka malo vyznamna pozitiva. (11.10.2010)

Tenhle seriál má spoustu silných, ale bohužel i spoustu slabých stránek. Mezi jeho silné stránky určitě patří námět a skvělá fantasy atmosféra, ovšem celkový dojem ubíjí nedotažený děj a vůbec levné provedení... Opravdu je zde v animaci poznat rukopis Madhouse - pěkné obrázky, ale většinou bez pohybu. To u bojového anime trochu zamrzí. Na druhou stranu mi ale (kupodivu) i tak ty boje přišly docela fajn. 5* ale nemůžu dát, ne něčemu, co je tak nevyvážené. Btw, dobrý příklad nevyváženosti Claymore je hudba. Ta někdy vážně umocní atmosféru a velice dobře pasuje k dané scéně (př. Awakening Priscilly), někdy ale celou scénu v mých očích úplně pohřbí a to je co říct, protože to se mi u anime prakticky nestává. (07.04.2008)

Claymore je jedním z mých nejoblíbenějších anime, (jak jsem tohle anime shlédl celé tak jsem pár sní z toho nemohl v klidu spát :D) a to i přes ten podivný konec, proč se jen nedrželi mangy... Anime má pěkný opening i ending, vždycyk jak uslyším písne Raison d´etre z openingu tak si vzpomenu na seriál a cítím se nostalgicky. Manga od claymore je všeobecně jedna z nejlepších mang vůbec, vychází na začátku každého měsíce asi 10x za rok. Na toto anime spotřebovali cca 70 dílů mangy, takže se na druhou serii můžeme těšít za 7 let :D jen jsem zvědavý jak se na ní napojí. ------------------- Dodatek 12.9.2008: Ta manga je vážně super, super, super, SUPER!!!!! :D a to v takovém měřítku, že ostatní mangy mi proti ní přijdou nudné asi jako Honzíkova cesta :D (12.05.2008)

Po 26 dílech. Obrazově efektní slepenec poměrně provařeného příběhu o tom, jak se polodémonické lovkyně démonů vypořádávají se svými traumaty a démonskou podstatou. Na zabití času to není nejhorší a fanoušci soubojů na meče v nadlidských rychlostech si příjdou na své... ale to je samo o sobě málo. Dodatek: 26. díl byl tak příšerný, že musím hvězdu ubrat... nic patetičtějšího a přehnanějšího si už ani neumím představit. 40% (19.09.2007)

Země kde se děj odehrává, má 47 okresů, z nichž každý má přiřazeného jednoho válečníka (válečnici) Claymore, které odhalují a zabíjejí všechny hybridní bytosti Yoma…47 blondýnek, 47 válečnic, které jsou očíslovány dle svých schopností a dovedností, 47 je i naše hrdinka Clare se kterou budeme prožívat její strastiplnou cestu za pomstou. Jde opravdu o jedno z nejlepších anime, které jsem měl zatím tu čest vidět. Doslova jsem se na den a půl zažral do těch 26. dílů a nemohl se odtrhnout. Uchvátil mne hlavně samotný příběh, který měl sice tu a tam nějakou tu trhlinu, to nepopírám, ale jelikož jsem Mangu nečetl, nemůžu srovnávat. Pohlcen tímto světem, v němž nebezpečí a smrt číhá na každém rohu, jenž má nespočet podob a Yoma(s), kteří se s ničím a nikým neserou – no ony ani Claymore děvčata…Jako další velké plus vidím ve vzpomínkových pasážích, které skvěle doplňují děj – umřít tu může opravdu kdokoliv – však jsem ani nestačil počítat kolik Claymore bojovnic skončilo pod drnem – navíc se mi líbil nápad jejich proměny v Yomu, kterou musely mít pod dohledem. Dramatických chvilek, zrad, krve, bojů, nářků tu bylo nespočet, akorát jediné co mě trošku sralo, byla nevyváženost jednotlivých dílů. Patnáctiminutové souboje, při kterých odpadávaly končetiny, aby si je zas zpátky regenerovaly, po čase začali uspávat a ten konec taky nebyl zrovna nejšťastněji zakončený. Na druhou stranu soundtrack byl chytlavý a moc se mi líbil. Takže u mě převládá spokojenost. (21.01.2014)