Ples príšer

Po skončení tohoto snímku jsem se zamyslel. Ptal jsem se totiž sám sebe, kdy jsem naposledy viděl takhle skvělé drama… To už bude zatraceně dlouho… Monster's Ball je skvělý příklad toho, jak by takové správně depresivní drama mělo vypadat. _________ Tímto filmem se prolíná tolik témat k zamyšlení, že by stačily pro tři až čtyři průměrné (teda, záleželo by na schopnostech scénáristy a režiséra) filmy, ale Marc Foster (nebo scénáristé Milo Addica a Will Rokos) ta témata vzali a "poslepovali" je tak, že to sedlo jako prdel na hrnec. Je neskutečné, jak tento film reflektuje dnešní dobu a to je pomalu deset let starý… Hlavní čtveřice mě taky nezklamala. Pro Halle mám neskutečnou slabost, a to jsem nevěděl, jak charakterně umí hrát (ano, mně se její výkon líbil, zdál se mi více než uvěřitelný a toho Oscara jí opravdu ze srdce přeju), Billy Bob Thornton podal taky skvělý výkon, ale upřímně… chápu, že nebyl nominovaný. Heath Ledger mě svou krátkou rolí taky potěšil, k sakru, ten prostě odešel moc, moc brzo… a nejen v tomhle snímku… a Peter Boyle, kterého jsem doteď znal jen jako toho "hodného" a sarkastického dědu z Raymonda má každý rád, mi taky potvrdil, že zvládl i odlišnější role. Chápu, že někomu tento film může v některých momentech připadat chladný (hlavně díky tomu nekompromisnímu střihu, který občas utne zajímavou scénu) a někomu zase nedořešený (konec) ale právě tohle se mi strašně líbilo. Jak jsem napsal na začátku, už hodně dlouho jsem neviděl takhle skvělé drama. Jasných 100 %. (13.11.2010)

Zvláštna romantická dráma. Možno nadpriemerná, ale dnes to nebol pre mňa dobrý výber. Doznieva vo mne bez príjemných pocitov. Nič vhodné na relax po ťažkom dni. Takmer ma zadusila tá hrozná osamelosť hlavných predstaviteľov (a ani pohľad na popravu nie je nič pre mňa). Dnes potrebujem "dobiť baterky," zdroj energie však musím hľadať niekde inde..... (20.01.2011)

Hodne husty drama. Neco tak smutnyho, krutyho a realistickyho jsem uz dlouho nevidel. Po skonceni filmu vam rozhodne moc dobre nebude. A nektery sceny jsou naprosto mrazivy. Billy Bob Thornton predvadi dalsi ze svejch uzasnejch vykonu a tentokrat me mile prekvapil i Heath Ledger. Halle Berry taky nehrala spatne, ale na oscara to imho nebylo. A to jeji hekani nebo vresteni bylo misty otravny. A krom toho vypadala jak fetacka. Skoda, ze ke konci trochu ty husty atmosfery ubejva, mozna by se dal film i trochu zkratit. Na 5* to neni, ale stoji to za skouknuti. (06.09.2006)

Ples příšer je prý jedním z nejpřeceňovanějších filmů všech dob. Takto bych ho asi nenazval, spíš bych jej označil nálepkou ´film rozporuplný´. Na konci jsem v sobě měl několik otázek, které sice překryl silný dojem z příběhu, avšak je zcela nevymazal. Především tu máme záležitost Halle Berry a Oscar. Toto je prototyp ženské role a ženského výkonu, který americké akademii nejvíce imponuje. Žena s těžkou životní cestou, která toho více ztrácí, než získává, a jejímiž nejčastějšími emocemi jsou buď řev anebo pláč. Nezbývá, než aby si udělal každý obrázek sám. Další věcí je ona pověstná milostná scéna, která film předchází snad o jedno celé kolo. Nejrealističtější, nejlépe natočená, nejdelší, píše se o ní. Halle Berry následně inkasovala označení ´žena s nejkrásnější postavou´ a muži začali žárlit na Billyho Boba Thorntona. Jistě, i já bych ten natáčecí den chtěl být na jeho místě. A je třeba uznat, že ona scéna je vážně povedená. Ovšem opět si nedovoluji vyřknout závazný ortel, jestli bych nedokázal ve své paměti vylovit scénu zajímavější. Ať mi ale budou ohledně tohoto filmu létat v hlavě jakékoli myšlenky a otázky, nic to nemění na faktu, že jej považuji za velice povedený a působivý. Tok děje je sice pozvolný, ale nepostrádá na dramatičnosti a umném vykreslení všech nálad. K úplnému uspokojení mi tedy (krom Halle Berry ;-) chybí snad jen menší informovanost o filmu před projekcí. (29.01.2011)

Mrazivé, zvolna plynoucí a velmi působivé. Depresivní, syrové, přesto nabité emocemi a s uvěřitelnými postavami, které občas jednají jak se od nich čeká, jindy zase nelogicky, někdy chladně, jindy přehnaně, ale vždy uvěřitelně vzhledem k bolesti, kterou prožívají. Minimalistický Billy Bob je přitom mnohem věrohodnější než poněkud křečovitá Halle, ale některé jejich scény patří k těm, na které člověk jen tak nezapomene (nemyslím onu slavnou erotickou, ta mi zase tak extra výjimečná nepřipadala). (21.02.2011)