B.enka

Člověk má vždycky tendenci váhat mezi několika filmy, a neví, který z nich je ten úplně nejvíc nejoblíbenější. Před Shawshankem jsem to tak měla taky, ale teď už je moje číslo jedna právě tenhle film. Prvním důvodem je Stephen King, můj oblíbený spisovatel a naprostý génius, jehož povídka byla tomuto filmu předlohou. No a pak je to ta lidskost, která se jako tenká červená linie protkává celým filmem. Scéna z asfaltování střechy, scéna v kině při sledování filmu Gilda s Ritou Hayworthovou, scéna kdy daruje Andy Redovi harmoniku...poslech opery na vězeňském dvoře a pak závěrečný epilog, kdy Red doufá, že je Atlantik stejně modrý jako v jeho snech. Je to přesně ten typ filmu, který vás v jedné minutě rozesměje, aby vás v té následující naopak dojal k slzám.

Farrellova herecká etuda, a zároveň lehce se vkrádající převaha šedé eminence tohoto filmu, Kiefera Sutherlanda. Člověk by řekl, že z jednoho týpka v budce se toho za 81 minut filmu moc vymáčknout nedá, ovšem - chyba lávky. Farrell tady přímo exceluje, ve scéně, kdy se přiznává k tomu, jaký je ve skutečnosti ničema se mi zase nenápadně vkrádaly slzy do očí. Obvykle nemám ráda otevřené konce, ale tady mi ten závěr, kdy Stu v momentě kdy vlastně ze všeho vyvázl, ještě nakonec propadne zoufalství (a taky uklidňujícím lékům, že), vůbec nevadil. Za celou dobu filmu vás režisér nenechá ani na chvíli odpočinout a v té jedné malé budce se prostě pořád něco děje.

Film, který vidím každý rok minimálně třikrát a ještě pořád mě nezačal nudit. Velkou měrou k tomu přispívá fakt, že v něm hraje Bill, ze kterého charisma sálá na míle daleko. I got U babe dostala úplně nový rozměr, jestli mi někdy ráno začne hrát na probuzení z rádia, tak mě to silně rozruší. Je zábavné a zároveň dojemné sledovat Phila, jak se ze sobeckého bastarda stává postupně zoufalec....chudák...a nakonec lepší člověk. Scény, kdy se pokouší o sebevraždu tu pak kontrastují s momentem, kdy Phil začne ostatním pomáhat a nakonec si tím podmaní celé město. Kromě roztomilé neustále zasněné Andie se mi tady pak líbí i role Christe Elliota, který ať dělá co dělá, stejně z něj máte pocit, že kdyby se náhodou stal vaším sousedem, děsili byste se momentu, kdy mu doma dojde cukr nebo vajíčka a přijde si je k vám půjčit.