Kandidát

Redfor patří k mým oblíbeným hercům a je to jeden z herců, který dává dopředu určitou záruku, že film není propadák. Tento snímek však patří k těm slabším. Ne že by byl úplně špatný, ale nic moc v té záplavě skvělých filmů s Redfordem. Pozadí amerických politických bojů (a nejen amerických) mě vždy tak trochu, teda ne trochu ale dost, znechucovalo. Zejména dnes, když si uvědomím, co se děje v politice u nás. Máme toho dost v běžném životě, abychom na to ještě chodili do kina nebo se na to dívali v televizi. (27.03.2012)

Jízlivá politická satira Michaela Ritchieho na většinový volební systém, který americké kandidáty na politické funkce nutí absolvovat nekonečnou řadu populistických prezentací, dělat řadu kompromisů a ustupovat od vlastních idejí, protože ty lidi nezajímají. Lidé chtějí slyšet nesplnitelné sliby a velkohubá prohlášení, aby mohli politickému kandidátovi věřit. To poznává i idealistický kandidát Bill McKay, který nikoho nezajímá do té doby, než opustí propagování vlastních názorů a přestane říkat, co si skutečně myslí. Lidi se za ním ženou, političtí komentátoři nešetří sarkasmem... Některé záběry neskrývají ironii a i když nechybí nadsázka, je trochu mrazivé sledovat, jak se připravuje to, co my naštěstí jen známe z televizních reportáží na českých televizích, když v Americe probíhají nějaké volby. Stodesetiminutový film už sice trochu zestárnul a Amerika se změnila, ale ve skutečnosti volební kampaně zůstávají stejné a je pěknou perličkou, že v Californii, kde se film udává, nedávno zvítězil Arnold Schwarzenegger se svým „We will do it!“ a siláckými gesty na pódiích. Robert Redford se z idealistického mladíka poměrně věrohodně mění v bezohledného kariéristu, který si sice v posledních minutách uvědomuje, co všechno „16 procentům navíc obětoval“, a začne přemýšlet, co vlastně bude dělat dál... Jenže ono to vlastně není vůbec důležité. Hlavní je být zvolen, pak už se to nějak uhraje. Nejúžasnější ale na celém Kandidátovi je, že poměrně dlouho trvá nejistota, jak vážně je to vlastně celé myšleno. Úchvatný McKayův monolog v autě, McKay rozmlouvá s matkami v nemocnici nebo McKay pronáší velký projev. Nezapomenutelné. (05.12.2005)

Hrdinou je nezkušený mladík Bill McKay, jenž se nechá přesvědčit, aby kandidoval, jen díky slibu, že jeho šance na zvolení jsou minimální - jeho účast by spíše byla jen formální, jakoby "do počtu" - jenže........... .....Ocenění - Oscar - původní scénář; nominace: zvuk. .........Writers Guild of America - původní dramatický scénář - Jeremy Larner. ...........Kamera - Victor J. Kemper a John Korty. .....Hudba - John Rubinstein. (25.04.2011)

Od Rezisera Michaela Ritchieho som videl zatial len Zlate Dite z roku 1986 a trochu davnejsie aj tento film. Europskemu divakovi nema film dohromady co ponuknut, tematicky ide o zakulie US politiky, a to dost nudi. Natalie Wood /Rebel Without a Cause/ bola sice vyborna, ale film aj s nou rychlo vysumi do prazdna. Ako priemerna podivana sa to vsad da dobre zniest. 57 % (17.12.2014)

Výborné politické drama o kterém jsem už podle námětu tušil, že mě sedne. Čekal bych to teda mnohem ostřejší, tohle je jen takové jízlivé popíchnutí, ale i tak skvělé. Mladý aktivista a syn guvernéra Bill McKay se nechá přesvědčit ke kandidatuře na senátora proti senátorovi ze staré školy. Zpočátku v kampani poukazuje na konkrétní problémy a nabízí konkrétní řešení, které ovšem nikoho nezajímají. Na konci pod dohledem týmu poradců, kteří plánují každý krok, gesto, výraz, slovo se mění na frázistu. Vynikající Redford s tváří přesně pro tenhle typ filmu, stejně tak všehoschopný marketér Peter Boyle, výborný i režisér, který dosahuje dojmu autentičnosti tím, že nechává mluvit lidi před sebe či živou kamerou. Na sedmdesátky skvělé, dnes v politické realitě tak trošku čajíček - dneska kandidáti kromě frází lžou, straší, slibují věci co nemůžou ovlivnit, hledají špínu na soupeře. Jiní pro změnu nálepkují oponenty jako proruské, nedemokratické, populistické. PR týmy vytváří dokonalé beznázorové loutky. Média už nekomentují, ale nepokrytě fandí té správné straně a svými průzkumy určují, kdo má a kdo nemá vyhrát. Tady v podstatě vidíme pozitivní kampaň s troškou těch frází a odcházením ideálů, kde se oba kandidáti chovají slušně a oběma jde svým způsobem o blaho lidí. Silné 4* a drama roku 1972. (02.02.2023)